Muzeum paměti XX. století pořádá již V. ročník filmového festivalu Nezlomní a obětovaní v pražském kině Atlas od 5. do 8. listopadu. Letos je program věnován ...
Co je to žena? Z této po staletí nekontroverzní otázky se stala překvapivě jedna z hlavních kontroverzí na Západě. Dobře to ilustruje nedávné video ze slyšení amerického Kongresu o dopadech rozhodnutí Nejvyššího soudu, že právo na potrat není zakotvené v ústavě. V něm se republikánský senátor Josh Hawley ptal Khiary Bridgesové, profesorky práva z Berkeley, zda když používá termín „osoby s kapacitou otěhotnět“, má na mysli „ženy“. Bridgesová odpověděla, že kapacitu otěhotnět mají i transmuži a nebinární osoby. V reakci na Hawleyovu otázku, zda nynější slyšení se tedy týká i práv žen, ho Bridgesová osočila z transfobie. „Chci vyzdvihnout, že váš způsob dotazování je transfobní a vystavuje translidi násilí.“ Na Twitteru byly pod videem nadšené komentáře, jak to Bridgesová Hawleymu „nandala“. Přitom většinová společnost bude spíš na straně Hawleyho. To se ukazuje na druhé straně Atlantiku, kde po mnoha letech nezadržitelného postupu transideologie institucemi začala protiofenziva.
Existuje vzácná diagnóza, pohlavní dysforie, jak zní lékařský název pro to, když člověk cítí, že je jiného pohlaví, než do jakého se narodil. Lidé s touto diagnózou se snaží žít a vystupovat jako osoby opačného pohlaví a v některých případech postoupí chirurgický zákrok. Dlouho nikdo nezpochybňoval, že transžena je biologický muž a naopak. Pak se ale objevil současný transgenderový aktivismus, který tvrdí, že určující nejsou biologická fakta, ale vnitřní pocit dotyčného. Proto se rozšířil zvyk oznamovat svá zájmena; jen proto, že někdo vypadá jako muž, totiž podle transgenderismu neznamená, že nemůže být ženou. Naopak vnitřní pocit dotyčného naprosto přebíjí biologickou realitu. Pokud někdo o sobě prohlásí, že je žena, pak je žena, ať má mezi nohama cokoliv. Pokud kdokoliv o sobě prohlásí, že je opačného pohlaví, a rozhodne se podstoupit lékařské zákroky, nikdo nemá právo mu v tom bránit.
K tomu se přidalo tvrzení, že samo biologické pohlaví vlastně neexistuje. Podle transaktivistů je pohlaví spektrum a nikdo nedokáže přesně určit, kde končí muž a začíná žena. Ze zarputilých protestů biologů, že to rozhodně není pravda, si nic nedělají. Transideologie není vnitřně zcela konzistentní. Na jednu stranu sice pohlaví je spektrum a každý ho může měnit podle libosti, na druhou stranu lze člověka přeoperovat tak, aby na první pohled vykazoval typické znaky opačného pohlaví.
Možná by šlo nad transgenderismem mávnout rukou jako nad šíleným kultem, jímž pár levičáků škodí hlavně sobě. Jenže tato ideologie pronikla do mainstreamu a má jasně negativní důsledky. Jedním je vpouštění biologických mužů, kteří se však označují za ženy, do exkluzivně ženských prostor. V USA tak zuřil „boj o záchodky“, kdy se řešilo, jestli transmuži smějí používat ženské záchodky. Problém je to ve sportu, jelikož muži mají nad ženami jasnou biologickou převahu. Kontroverzi budí i umisťování transžen do ženských věznic. Nedávno v americkém státu New Jersey dvě vězenkyně otěhotněly po styku s transženou.
Nejproblematičtější je však otázka transgenderismu a dětí. Jakékoliv lékařské zákroky v nízkém věku mohou mít nedozírné následky, proto je potřeba postupovat maximálně opatrně. Transaktivisté však tvrdí, že děti samy si mohou zvolit pohlaví a je potřeba jim v maximální možné míře vyhovět. Britská LGBT neziskovka Stonewall tak tweetovala: „Výzkum naznačuje, že děti již od dvou let rozpoznávají svou transidentitu. Přesto se v mnoha školkách a školách vyučuje binární chápání předem určeného pohlaví. Vzdělávání zahrnující a potvrzující LGBTQ je klíčové pro blaho všech mladých lidí!“
Jenže karta se začíná obracet. Stonewall po protestech svůj tweet smazala a tvrdila, že chtěla pouze upozornit na škodlivé genderové stereotypy. A ve čtvrtek systém britského zdravotnictví NHS oznámil, že uzavře nechvalně proslulou kliniku Tavistock, přesněji oddělení kliniky známé jako Gender Identity Development Service (což se dá přeložit jako Služba pro vývoj pohlavní identity), zkráceně GIDS, specializované pracoviště založené v roce 1989, jež má pomáhat dětem a mladým lidem, kteří mají problémy se svou pohlavní identitou. GIDS mělo v Anglii výsadní postavení, jde o jediné pracoviště v zemi oprávněné k operacím změny pohlaví u dětí. V posledních letech jím však otřásaly skandály, klinika působila spíše jako továrna na výrobu transgender dětí.
Toto jsem o GIDS napsal v prosinci 2020: „Pro zdraví dětí je to však nepochybně vítězství. Tavistocká klinika již několik let čelí skandálům a je podezřelá z toho, že ji ovládli transgenderoví aktivisté, kteří se doopravdy nestarají o blaho dětí, ale jde jim o to, vytvořit co nejvíce transgender osob. Minulý rok interní zpráva varovala, že klinika není ,vhodná pro daný účel‘, řada rodičů si stěžovala, že klinika naschvál směřuje děti k transgenderové identitě, a bývalý zaměstnanec doktor David Bell, který sepsal zmíněnou zprávu, obvinil instituci, že dostatečně nezvažovala psychologické a sociální faktory, které by mohly děti ovlivnit. Během tří let rezignovalo 35 psychologů, někteří z nich proto, že se obávali, že klinika nadměrně diagnostikuje pohlavní dysforii.
V minulém roce klinika léčila s pohlavní dysforií 2560 mladých lidí, což je šestiprocentní nárůst oproti předešlému roku a třicetinásobný nárůst za deset let. Z těchto bylo 2376 mladší osmnácti let, deseti z nich bylo méně než čtyři roky a téměř 230 bylo mladší deseti let.“
Loni tavistocká klinika zkoumala dokonce 5000 dětí.
Smrtelnou ránu GIDS zasadila zpráva zkušené pediatričky Hilary Cassové, která odsoudila její praktiky. Za zvláště závažné označila bezmyšlenkovité nasazování blokátorů puberty. „Plně nerozumíme úloze pohlavních hormonů v dospívání a tomu, jak ovlivňují vývoj sexuality a pohlavní identity v období raného dospívání, takže si nemůžeme být jisti dopadem zastavení přílivu těchto hormonů na psychosexuální a pohlavní zrání. Nemůžeme tedy vědět, zda blokátory puberty místo toho, aby získaly čas na rozhodnutí, tento proces rozhodování nenaruší,“ napsala. Cassová doporučuje výzkum účinků blokátorů puberty. To, že byly nasazovány bez plného pochopení možných důsledků, je samo o sobě skandálem.
Nově se o děti pochybující o své pohlavní identitě mají starat regionální centra vytvořená v dětských nemocnicích a spolupracující s psychiatrií.
Zajímavé je, že do čela reakce proti transgenderismu se postavily levicové feministky. Těm jednak vadilo osekávání termínu „žena“ do bezvýznamnosti. V případě dětí však upozorňovaly i na svá dětská léta. Jako malé, zvláště poté, co dosáhly puberty a začaly být oddělované od chlapců, se bouřily proti ženským stereotypům. Radikální feministka a lesba Julie Bindelové tak na webu Unherd píše: „Když jsem vyrůstala v 70. letech na obecním sídlišti, stejně jako většina žen jsem se potýkala se svými pocity ohledně dívkovství. Konformita tam byla vším a nesnášela jsem šaty, punčocháče a nošení neposlušných vlasů v drdolu. Občas jsem se zavírala v koupelně a zkoušela si bratrovy džíny Brutus a tričko a představovala si, jaké by to bylo, kdybych se mohla oblékat, jak bych chtěla. Neměla jsem zájem o kluky a byla jsem zamilovaná do své nejlepší kamarádky. Kdybych se narodila o 40 let později a měla liberální rodiče ze střední třídy, nabídli by mi výlet na genderovou kliniku a já bych celou cestu tam běžela. Zoufale jsem toužila být klukem – ne proto, že bych byla uvězněná ve špatném těle, ale proto, že jsem byla uvězněná v patriarchální společnosti, která trestá dívky za to, že nedodržují pohlavní stereotypy, jinak známé jako ,gender‘.“
Bindelová a jí podobné se obávají, že do genderových klinik se ženou hlavně dívky, jako byla ona. Místo toho, aby jim někdo řekl, že z toho vyrostou, či je ujistil, že je v pořádku být dívkou, která nemá ráda sukně a panenky, jsou označovány za transchlapce. Čísla je v této domněnce podporují. V roce 2017 70 % pacientů GIDS byly dívky, o deset let dříve to byli ze 75 % chlapci.
Zdá se, že díky spojenectví radikálních feministek a sociálních konzervativců je transgenderismus v Británii na ústupu. Nejde jen o zavření kliniky v Tavistocku. Britské soudy opakovaně rozhodly ve prospěch lidí vyhozených z práce kvůli zpochybňování transgenderismu. A po sérii reportáží BBC o praktikách Stonewallu mnoho firem a organizací s touto charitou rozvázalo spolupráci. Možná ne všechny bitvy kulturních válek musejí dopadnout jen jedním směrem.
00:01
