Nice, Turecko... Tak se nám zas rozběhly dějiny

Nice, Turecko... Tak se nám zas rozběhly dějiny 1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Okurková sezóna letos možná vůbec nepřijde. Strašný útok v Nice. Nepovedený převrat v Turecku a jeho drakonické důsledky. Něco se ve světě děje. Na některé pozorovatele z Česka to zjevně působí jako smršť událostí, pro niž by se těžko hledala historická paralela. „‘Konečně by se ty dějiny mohly zpomalit,‘ poslal mi kolega SMS v pátek večer, když jsme si mysleli, že se blíží konec naší uzávěrky a z agentur vyskočila zpráva, že v Turecku zřejmě probíhá puč. Přitom jen pár hodin předtím jsme se snažili vstřebat tragické následky krvavého teroristického útoku, který se odehrál v jihofrancouzském městě Nice,“ začal šéfredaktor Respektu Erik Tabery editorial včerejšího vydání týdeníku. Jako jistým způsobem dějinně unikátní popisuje dnešní současnou situaci v článku pro Hospodářské noviny hojně čtený sociolog Stanislav Biler. „Málo postav minulosti přitom například muselo a dokázalo – víceméně – vyřešit tak neuvěřitelné výzvy, jako je zhroucení Řecka, hrozící rozpad jednotné měny nebo uprchlická krize nebývalých rozměrů. Angela Merkelová to dokázala...“ 

Tomu pocitu, že se děje cosi mimořádného a k něčemu možná ještě vážnějšímu se schyluje, se dá docela dobře rozumět, v nějaké míře ho v zemích dnešního Západu sdílí prakticky každý. Ten skutečný problém ale není v enormnosti těch „výzev“, v nedávné i vzdálenější evropské historii se dá najít skutečně mnoho vážnějších a zásadněji ohrožujících kalamit, než jsou ty dnešní. Svět se v tomhle nemění, měníme se tak nanejvýš my – Zápaďané, dá-li se to tak říct.

Možná jsme si navykli považovat za normu něco, co se normě naopak vymyká – svět, ve kterém je prakticky minimalizováno vnější ohrožení. Samozřejmě to není tak, že by životy všech lidí v dnešní Evropě byly procházkou růžovým sadem, ale akutní hrozbu nějaké širší, třeba celospolečenské katastrofy, nemá většina lidí důvod vnímat. Dá se celkem spolehnout na to, že i další den i za týden poteče voda, bude fungovat zásobování, nad městem nebudou houkat sirény (s výjimkou první středy v měsíci). V tomhle ohledu jsme šťastní lidé, jenomže tohle štěstí může mít i nějakou odvrácenou stranu.

Známý americký evoluční psycholog Jonathan Haidt nedávno publikoval článek na poslední dobou často diskutované téma střetu mezi nacionalisty a globalisty, elitami. „Státy se, zdá se, pohybují dvěma směry, podél dvou os. Nejprve, když se industrializují, opouštějí 'tradiční hodnoty', v nichž jsou důležité rituály, náboženství a podřízenost autoritě, a posouvají se k 'sekulárně racionálním' hodnotám, jež jsou otevřenější změně, pokroku a sociálnímu inženýrství založenému na racionální úvaze. Za druhé, jak bohatnou a víc občanů se přesouvá do sektoru služeb, opouštějí společnosti 'hodnoty přežití', které kladou důraz na ekonomickou a fyzickou bezpečnost, již člověku může poskytnout, rodina, kmen a další místní společenství, směrem k 'sebevyjádření' a hodnotám emancipačním, jež zdůrazňují individuální práva a jejich ochranu – ne jen pro sebe, ale principiálně pro všechny.“   

Útok v Nice byl děsivý, události v Turecku, mohou nepříznivě ovlivnit další vývoj na kontinentu. Neznamená to ale nějak dramaticky „více dějin“, nanejvýš se blíží limit toho, co může unést společnost, v níž atrofovaly hodnoty přežití, protože nebyl důvod je moc pěstovat. Evropanům nehrozí hrozby unikátní velikosti a dosahu, spíš to, že se jejich životy přiblíží tomu, v čem byli zvyklí žít předkové a v čem dnes žije většina lidí na světě. Skeptik vidí přicházet katastrofu, protože „rozmazlený“ Západ má práh bolesti nastavený nesmyslně nízko, zapomenuté umění přežívat si už neosvojí. Třeba se prostě podceňujeme.  

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články