Zemřela dokumentaristka Jana Hádková. „Naprostý unikát, svérázná a laskavá“

Odešla zásadní postava českého dokumentu. Ve věku 74 let zemřela dokumentaristka, dramaturgyně a pedagožka Jana Hádková. Ta dlouhá léta působila jako dramaturgyně a kreativní producentka v České televizi (ČT) a za svoji kariéru natočila desítky televizních dokumentů a dokumentárních cyklů a pořadů. V její produkční skupině vznikl například dokument Ústečák, Mág světla a barev Jaromír Šofr nebo Děti bouře. Hádková byla mimo jiné i matkou úspěšných hereckých bratrů – Kryštofa a Matěje Hádkových a lékaře Ondřeje.

Jana Hádková se narodila 4. dubna 1952 v Praze. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, pak působila jako historička a teoretička dokumentárního filmu v Československém filmovém ústavu (dnes Národní filmový archiv) v Praze.

Později pracovala jako dramaturgyně v Krátkém filmu Praha a v 90. letech nastoupila do České televize. Působila tam jako vedoucí Tvůrčí producentské skupiny dokumentární tvorby, režisérka dokumentů a kreativní producentka a dramaturgyně dokumentárních filmů a cyklů.

Jana Hádková se jako režisérka zaměřovala hlavně na dokumentární filmy s historickými a společenskými tématy, často s důrazem na paměť 20. století, politické dějiny a osobnosti kultury. Pro Českou televizi natočila více než 80 dokumentárních filmů a pořadů, včetně cyklů Dokumentární film pro pamětníky nebo Kapitoly z českého animovaného filmu.

K jejím nejznámějším režijním filmům patří například Masakr na Švédských šancích, Liberecká svědectví – jiné osudy nebo Legenda o Kischovi. Za poslední jmenovaný film Hádková v roce 2007 získala cenu Trilobit, kterou každoročně uděluje Český filmový a televizní svaz FITES za „rozbití čítankového klišé, jímž si komunistický režim přivlastňoval osobnost a dílo zuřivého reportéra Egona Ervína Kische.“

Od roku 2005 působila externě i jako pedagog a vedoucí katedry dokumentu na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO). Tam se věnovala výuce a vedení studentů v oblasti dramaturgie a dokumentární tvorby. A právě její kolega z písecké školy, scenárista a dramaturg Bedřich Ludvík na sociálních sítích oznámil její odchod.

„Jana Hádková zemřela. Tady jsme spolu na cestě z Písku, kde jsme oba učili na FAMO. Uvnitř benzínky vydržela jen chvíli, jak spěchala ven zakouřit si. Ach, Jani, naposled jsem ti volal, pár minut před operací, abych ti řekl, že tě nepovezu z Písku, že musím ještě zajet na Hlubokou. A ty jsi mi řekla, s humorem sobě vlastním, že teď tě povezou jiní, a to na operační sál,“ uvedl Ludvík.

Na Janu Hádkovou zavzpomínali i další lidé z filmové branže. Například dramaturgyně a nová ředitelka Státního fondu audiovize Veronika Slámová uvedla, že Hádková byla „naprostý unikát, svérázná, laskavá, oddaná milovnice filmu a dokumentu.“ Podobná slova zvolil i básník Jan Burian. „Kus mýho života, velká kámoška, spolužačka a skvělá rovná ženská! Co víc napsat? Teď nevím. Byli jsme dva skopci a udělali spolu víc než stovku pořadů, aniž bychom se hádali. Byla citlivá, empatické, talentovaná , slušná a pracovitá,“ uvedl.