V srbské Lužici neexistuje v jazyce sex ani nadávky, zato je tamní myšlení mírně totalitní
PODCAST
Podcast Hej, Slované se vrací po přerušení zaviněném především Lukášovými zdravotními komplikacemi. A pokračuje záměrně tam, kde vloni skončil – v srbské Lužici, protože Lukáš se nově stal redaktorem jediného tamního lužickosrbského deníku. Vypráví tak o svých nových zážitcích a o tom, jak díky nové pozici proniká ještě hlouběji do malé společnosti, která se má před cizáky na pozoru. Mluví například o tom, že jde o unikátní noviny, protože v čase všeobecné mediální krize, kdy klesají náklady tiskovin a novinařina je ohrožena nástupem umělé inteligence, jsou Serbske Nowiny v tuto chvíli patrně jediné tištěné médium v Německu, rozhodně jediné v někdejším východním Německu, jemuž náklad naopak stoupá.
Čím to je? Jak funguje unikátní distribuce této tiskoviny? A jak musí tato národní tribuna zacházet s politickými tématy? Kromě jiného se dozvíte, že jde o jediné lužickosrbské médium, které se nebojí otvírat problematiku postavení AfD na venkově a mezi národnostními menšinami. Lukáš také prozradí, jakým textem již rozčílil lužickosrbskou společnost a jaké to má konsekvence. Ostatně je uvažování Lužických Srbů totalitní?
Kromě toho přijde na téma zacházení s jazykem, který se rozpadá. Jak hledat slova, která se běžně nepoužívají? Jak psát o tématech, na něž jazyk není zvyklý? Jak v řeči, která se naučila být maximálně konkrétní, pracovat s metaforami? Podrobněji je to rozebráno na tématu sexuality v jazyce, jelikož lužická srbština je jediný západoslovanský jazyk, který není explicitně vulgární ani sexuální. Sami Lužičtí Srbové to přičítají svému silnému katolictví, avšak vzhledem k tomu, jak se chovají ostatní jazyky na slovanském západě, které jsou pod vlivem téhož vyznání, půjde naopak patrně o vliv protestanství na lužickou srbštinu. Aneb konečně podcast, který se nebojí být náležitě intimní.
