Tahle architektonická soutěž se nepovedla

KOMENTÁŘ

Tahle architektonická soutěž se nepovedla
Nová podoba Hlavního nádraží. Foto: Henning Larsen Architects
3
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Existuje určitý segment veřejnosti sledující stavební dění v Praze, pro nějž esenci všeho zla vyjadřuje pojem developer a komplementárně k němu představuje nejvznešenější kauzu současnosti zachování tzv. brutalistických památek – před úklady developerů. Teď přichází zajímavý test – útok na stavbu, již lze zařadit mezi tzv. brutalistické památky, který není veden developerem, nýbrž městem. A nevzešel z nízkého developerského imperativu postavit co největší užitnou plochu za co nejméně peněz, nýbrž z architektonické soutěže. Dokonce ze soutěžního dialogu, kde by měly tím spíš být zohledněny všechny zájmy, účely a vyšší hodnoty.

Jde o návrh proměny pražského hlavního nádraží. Návrh dánského studia Henning Larsen Architects, který vzešel z dialogu vítězně, se na sociálních sítích nesetkal s pochopením. A negativní reakce nepřicházely jen od obvyklých zapšklých nepřátel moderní architektury ani jen od ochránců socialistického brutalismu, ale i od lidí, kteří nové architektuře fandí. Ani zaříkávadla vzývající v doprovodných textech udržitelnost a cyklodopravu projekt před odmítáním neochránila.

 

Práce Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, který v současné podobě funguje tuším po dobu vlády posledních tří primátorů, má svou kontinuitu – náměstek primátora Petr Hlaváček byl svého času jeho ředitelem. Je nositelem velkých akumulovaných znalostí, dat a vize rozvoje města. V té či oné míře od něj pocházejí nové stavební předpisy nebo třeba nová pravidla pro developery, jež dávají řád jejich přispívání k městské infrastruktuře. V Institutu sídlí know-how k provádění architektonických soutěží, jich přibývá a setkávají se většinou s dobrým ohlasem – nejviditelnější byla soutěž na Vltavskou filharmonii.

Henning Larsen Architects se taky zúčastnili soutěže na Vltavskou filharmonii, a neuspěli. Žel to nepochopili jako znamení. Nyní tedy uspěli s návrhem, jemuž říkají Šťastný Hlavák.

Návrh mění park před hlavním nádražím, aby zmizel neblaze proslulý Sherwood. Jenže ať už budou parkové úpravy více či méně zdařilé, nejsou příčiny toho, proč se z parku stalo místo, kterému by se člověk nejradši vyhnul, jiné než architektonicko-urbanistické? Nezreprodukuje se časem Sherwood i mezi novými cestičkami, rybníčky a zelení, byť „lépe se adaptující na změny klimatu“?

Nádraží bude napojeno na novou tramvajovou trať vedoucí od Národního muzea ke křižovatce Bulhar. Ale s tím nepřišli Dánové, to už vymyslela předtím Praha a bylo to v zadání.

Návrh umetá cestu k původní historické Fantově budově. Jenže problém Fantovy budovy je problém magistrály. Dokud ta tam bude, zůstane budova víceméně odříznutá od světa, ve slepém koutě, byť uděláme na magistrále přechod pro chodce.

A teď to nejnápadnější. Nad celou budovou ze 70. let, od magistrály až po prostor před ní, se má tyčit baldachýn o výšce 13 metrů. Má to být prohýbaná dřevěná konstrukce pokrytá plastovou krytinou. Nekoresponduje s ničím. Tedy v Praze – komentář na Instagramu „Proč to vypadá jako někde v Dubaji?“ vystihuje dojem perfektně. Jiní diskutující zmiňují opakovaně taky Sevillu. Zjevně ze dvou důvodů. Jednak tvary konstrukce povrchově korespondují s motivy islámské architektury a jednak jsou pouštní despocie Perského zálivu ideálním rejdištěm architektů, kteří se tam nemusí moc vázat urbanistickým kontextem a mohou vytvářet stavby fantaskních tvarů oslňujících kosmopolity. Však mají Henning Larsen Architects v Saúdské Arábii a v Emirátech několik realizací.

Záměrem ovšem nebylo jen něco nového, neorganického přinést, ale zároveň něco stávajícího zničit. Návrh počítá s demolicí poloviny stávající budovy nádraží. Takže z jejího vnějšku vlastně nezůstane nic. A ta část haly, do níž dnes ústí výstupy z metra, bude otevřený prostor, krytý jen baldachýnem. To znamená, že v samotné nádražní budově bude míň místa. Což nelogicky kontrastuje s tím, že jak město při prezentaci zdůrazňuje, počet cestujících v budoucnu rapidně vzroste, prý o 200 procent. Přesto prý pro ně bude dost místa. Vznikne asi odstraněním obchodů.

Dále to znamená, že člověk vyleze z metra do otevřeného prostoru,