Minule jsme tu psali o tlaku Evropské komise na to, aby Babišova vláda v duchu příslibů vlády Fialovy vyčlenila po republice akcelerační zóny pro stavbu (obřích) větrníků. Od té doby se stalo to, že vládní zmocněnec Filip Turek dostal v koalici zákaz podat svůj pozměňovací návrh, jímž by se v zónách určilo minimum 900 metrů mezi větrníkem a obytnou zástavbou. Jinak hrozilo, že nám Evropská komise nevyplatí deset miliard korun. Je šokující, že to Turek řekl takhle napřímo, a je šokující rozsah, v jakém už nejsme pány nad svou zemí a v tomto případě doslova nad svou krajinou.
Otázka zní, jestli tuto prohru s větrníkovou lobby považovat za výjimku, nebo vzorec dění. Jak to má po prvním půlroce nová vláda s Bruselem? Ukážeme si tři další případy, kde Praha s Komisí hraje zadržovací hru.
DSA
První dva jsou řekněme nehmotné, týkají se digitálního prostoru. DSA (Digital Services Act) se v českých dokumentech jmenuje Nařízení o digitálních službách. Jako nařízení EU platí už dva roky, samozřejmě i hlasem českého ministra průmyslu, jímž byl v říjnu 2022 Jozef Síkela, tehdy STAN, mezitím Evropská komise.
Fialova vláda se ještě pokusila DSA překlopit do české legislativy, k čemuž ji unijní pravidla zavazují. Návrh s koncem minulé sněmovny spadl pod stůl, letos v březnu na nás Evropská komise dala žalobu za to, že DSA v České republice dosud není implementováno. Koalice se probudila, oprášila původní návrh a ten je teď před třetím, závěrečným čtením. Komise tudíž nemá důvod na žalobě dál trvat, což neznamená, že by DSA v České republice pustila ze zřetele.
To nařízení vzniklo s ostentativním záměrem znesnadnit šmejdům na internetu podvody, krádeže, šíření dětské pornografie atd. Nebyla by to však Evropská komise, kdyby do seznamu patologií, které platformy na sítích musejí odstraňovat, nepřidala i tzv. systémová rizika. K nim řadí všechno, co může mít nepříznivé dopady na duševní pohodu osob, veřejné zdraví, bezpečnost a především „na občanský diskurz“. Budou vybráni důvěryhodní oznamovatelé neboli trusted flaggers, jejichž hlášení/udání musí platforma vyřizovat přednostně.
S vědomím těchto čertových kopýtek si snadno představíme Komisi, jak vyzývá k mazání obsahu nejen provozovatele pornostránek, který si nedělal hlavu s ochranou osobnosti na publikovaných záběrech, ale i k mazání politických „projevů nenávisti“, rozuměj názorů, které vzbuzují nenávist mocenských elit.
V březnu na protest proti tomu, že se návrh načítá už do prvního čtení, složila poslanecký mandát Markéta Šichtařová, tehdy ještě za Svobodné. Text dnes už neaktuální žaloby Komise je dosud neveřejný, nicméně dvě hlavní podmínky, které Česká republika musí splnit, aby ji Komise nepopotahovala, jsou následující: národní koordinátor, který bude udělovat licence pro důvěryhodné oznamovatele, bude k licencování explicitně pověřen zákonem; a v onom zákoně bude už ustaven systém sankcí a pokut pro platformy. Národním koordinátorem u nás bude Český telekomunikační úřad.
Znění DSA obsahuje větu, že mezi důvěryhodnými oznamovateli mohou být i nevládní organizace, tedy mohou a nemusejí. Zásadní pro jejich výběr budou metodické pokyny z dílny ministerstva průmyslu. Pokusí se MPO nadefinovat ty důvěryhodné oznamovatele tak, aby mezi ně nepronikli různí „experti“, kteří si v posledních letech z potírání tzv. dezinformací udělali řemeslo? Metodický pokyn neprochází sněmovnou, takže ho každý nový ministr může měnit a kritéria pro důvěryhodné oznamovatele definovat nově. Kdyby se za tři a půl roku na průmysl vrátil nominant STAN, nic mu nebrání vydat takový pokyn, aby mezi důvěryhodné oznamovatele okamžitě prošli řekněme Evropské hodnoty nebo český elf Bohumil Kartous. I pro takový případ se do návrhu implementačního zákona dostala pasáž, která české soudce zavazuje posuzovat spory o vymazaný obsah podle Listiny základních práv a svobod. Dostala se tam kupodivu na přání poslanců SPD. Uvedení DSA do českého práva berme jako střet s otevřeným koncem. Komise ho může chápat jako čekání na příznivější konstelaci v české domácí politice.
EMFA
Na sklonku května do Prahy zavítala místopředsedkyně Komise Henna Virkkunenová – a kromě premiéra či prezidenta chtěla schůzky i s motoristickými kverulanty Filipem Turkem a Otou Klempířem. Pod ministra kultury spadá provést další evropské nařízení, EMFA (European Media Freedom Act čili Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků). EMFA zatím zůstává ve stínu známější DSA, neprávem. Pro veřejný prostor a politickou debatu může mít stejné nebo ještě těžší následky. EMFA nereguluje občany na sítích, reguluje média. Ta dostanou povinnost odkrýt svou vlastnickou strukturu a každý rok objem reklamy zadané vlastním nebo cizím státem, což jsou užitečné věci. Ale to není podstata nařízení. V případě EMFA tím ostentativně dobrým úmyslem není sebeobrana před internetovými podvodníky či kšeftaři s pornem, ale před mocnými skupinami – oligarchů, tajných služeb, vlád, každého, kdo ohrožuje výkon žurnalistického řemesla.
Dobrý novinář se má cítit bezpečně, EMFA postuluje ochranu novinářského zdroje, ochranu před špehováním policií, tajnými službami apod. Na seznam dobrých (v dané situaci to znamená: proevropských, klimaticky zneklidněných, genderově uvědomělých…) redakcí vedou dvě cesty. Jednak se redakce může přihlásit sama přes unijní formulář s jeho podmínkami. Jednak si v každé členské zemi může novinářská branže ustavit samoregulační orgány – a ty určí, která redakce má právo na ochranu a přístup k dotacím a která je už moc alternativní. Těm špatným médiím hrozí hlavně umělé snižování výskytu na sítích. Občanská společnost, tedy vybrané neziskovky, vede s médii a sociálními sítěmi tzv. strukturovaný dialog a upomíná je na povinnost odstraňovat škodlivý obsah ze svých stránek. Panuje obava, že EMFA roztřídí média, a i tady Komise může na platformy činit nátlak, aby špatná média upozaďovaly. Pokuty z DSA jako když najdeš.
EMFA také uzákoňuje speciální význam veřejnoprávním stanicím. Mají mít „přiměřené, udržitelné a předvídatelné finance“.
I v tomto případě bylo fakticky dobojováno, ještě než se nový ministr na kultuře usadil. Příslušný prováděcí zákon vznikl už za Klempířova předchůdce Martina Baxy, stačí ho jen prohnat sněmovnou. Evropská komise dnes už jen od Prahy chce převod nařízení EMFA do české legislativy.
Zásadní otázka i v tomto případě bude, kdo a podle jakých měřítek má média, jednotlivé redakce, dělit na dobré a špatné.
Význam EMFA nepochopíme bez tzv. Evropského štítu demokracie. Nový dotační titul, známý také jako AgoraEU, bude od roku 2028 po dalších sedm let podporovat média, která jsou dle metodiky EMFA ta správná. V programu Media+ na ně bylo určeno 3,2 miliardy eur. Ačkoli z částky si něco uloupnou i vývojáři videoher a neziskovky, které mládeži vštěpují jakousi mediální gramotnost, lví podíl doteče ke „správným“ médiím – neuvěřitelná suma.
Česká rámcová pozice k AgořeEU vznikala na sklonku Fialovy vlády. Ta v ní jako místo pro rozdělování peněz z Media+ navrhuje Středoevropskou observatoř digitálních médií (CEDMO) pod vedením Václava Moravce. Ačkoli se tomu ani nechce věřit, rámcová pozice včetně osoby Moravce byla schválena letos v lednu, už za této vlády. Václav Moravec má své jisté bez ohledu na výsledek voleb. Ta zápletka neznamená, že by Babiš najednou uznával Moravce, ale že uznává svou zranitelnost před Komisí, která ho může popotahovat kvůli dotacím pro Agrofert a kterou je v Babišových představách dobré uspokojovat na vedlejších frontách.
Povolenky
A co by měla být ta hlavní fronta, kde česká vláda proti Bruselu zkouší něco podstatného uhrát? Dostáváme se k třetímu případu: emisním povolenkám. Všechny tři vládní strany v kampani slibovaly, že ETS 2, povolenky pro domácnosti, do českého práva jednoduše nezavedou. Mezi znalci zákulisí celkem panuje shoda, že u ETS 2 se Babiš snaží a že se snaží zmírnit i dopad už platných povolenek pro těžký a energeticky náročný průmysl. U ETS 1 je na programu revize a rýsuje se úleva aspoň pro chemický průmysl.
Nicméně jánošíkovská představa, že Praha na vlastní pěst v lednu 2028 nezavede ETS 2 a stoicky bude sledovat, jak jí každý den nabíhají pokuty, už zřejmě byla v tichosti opuštěna. Tady si čeští vyjednavači drží karty při těle až extrémně, nicméně podle dostupných informací je stav následující: zvrátit nebo kompenzovat dražší topení v domácnostech nebude možné vůbec. Snaha něco uhrát se tak soustředí na druhý pilíř ETS 2, jímž mají být vyšší ceny pohonných hmot. Ty by vláda mohla kompenzovat v poměru zhruba stejně vysokou slevou ze spotřební daně. Z ceny za litr benzinu jde do státního rozpočtu asi polovina. To znamená, že sleva na spotřební dani by vedla k dalším výpadkům v rozpočtových příjmech. Pokud povolenka zdraží litr o čtyři koruny, přijde rozpočet u každého litru o čtyři koruny, jimiž dosud mohl volně disponovat. V dnešních cenách dělají čtyři koruny deset procent konečné ceny a dvacet procent zisku státu z každého litru. Loni získal český stát ze spotřební daně a z DPH za benzin či naftu 90 miliard korun.
Vláda bude moci argumentovat inflací, která by se přes dražší dopravu do ekonomiky rozlézala rychleji než přes rozpočtové schodky. Inflační ale bude Green Deal Evropské unie pro českou ekonomiku v každém případě. První střet o povolenky má přijít na Evropské radě už tento týden, ale rozhodnutí se může odložit.
Soudě podle prvního půlroku nebude bilance zápasu Babišova kabinetu proti Bruselu valná. Za zavřenými dveřmi se ocitla pod jakýmsi preventivním tlakem, jaký si v otevřenější a silnější formě dříve zažily Maďarsko, Polsko, v menší míře i Ficovo Slovensko. Před dvěma měsíci varovala vysoká úřednice Evropské komise Céline Gauerová poslance sněmovního výboru pro evropské záležitosti, aby nesahali do „reformních zákonů“. Komise prý u nás bedlivě sleduje vznik akceleračních zón, stavební a také služební zákon. Ten vláda chtěla upravit tak, aby se mohla zbavovat politicky nebo ideově nepřátelských úředníků. Nově mají v koalici zákaz o služebním zákoně v tomto smyslu mluvit. Evropská komise nikdy nespí.
00:05
