Když veřejnoprávní televize přestane vysílat zprávy

ÚHEL POHLEDU: „Veřejnoprávní média nesmějí lhát. Omlouváme se, že jsme to po mnoho let dělali. Veřejnoprávní média právě procházejí proměnou, aby byla v budoucnu důvěryhodná a nezávislá. Zpravodajské služby jsou dočasně pozastaveny.“

Takové sdělení se v úterý objevilo na obrazovce maďarského veřejnoprávního zpravodajského kanálu M1. Jeho nejbližší českou obdobou je ČT24. Kanál je součástí systému médií veřejné služby, financovaného přímo ze státního rozpočtu. Premiér Péter Magyar přidal jediné vysvětlení: „Dnes skončilo vysílání propagandy ve veřejnoprávních médiích.“

Nešlo přitom o vypnutí celé veřejnoprávní televize. Přerušeno bylo zpravodajství na M1, zatímco ostatní kanály pokračovaly ve vysílání. Večer se M1 znovu rozjela, ale pouze s filmy a dalším nezpravodajským programem.

M1 nepatří k nejsledovanějším televizním stanicím v Maďarsku. Podle průzkumů ji jako zdroj zpráv alespoň občas využívá přibližně třetina Maďarů. Většina lidí dnes sleduje zpravodajství na komerčních televizích nebo na internetu. Její postavení hlavního zpravodajského kanálu ale činí z přerušení jejího zpravodajství politickou událost.

Změny přitom nezůstaly jen na obrazovce. Ještě před přerušením zpravodajství nové vedení odvolalo ředitele M1 i další manažery zpravodajství a začalo obměňovat vedení celé organizace.

Jak se na tyto změny dívá samotné Maďarsko? Stačí otevřít několik nejvlivnějších médií napříč domácím názorovým spektrem. Na samotných událostech se většinou shodují. Rozcházejí se až v tom, co podle nich znamenají.

Telex, nejvlivnější liberální zpravodajský server, mluví o konci jedné éry. Podle něj skončila éra médií veřejné služby sloužících státní propagandě. Ani Telex ale změny nevítá bez výhrad. Připomíná, že vypnout zpravodajství a vyměnit vedení ještě neznamená vytvořit nezávislou žurnalistiku. O tom rozhodne až to, co se na obrazovku vrátí.

Respektovaný ekonomicko-politický týdeník HGF s liberálně-středovým zaměřením, volí věcnější tón. Nepíše ani o vítězství, ani o katastrofě. Spíše upozorňuje, že důvěra veřejnosti se nedá obnovit jedním administrativním rozhodnutím. Nová podoba médií veřejné služby bude důvěryhodná jen tehdy, pokud budou stejně kritická i k vládě Pétera Magyara. Jinak se změní jen jména lidí v kancelářích.

Na opačné straně stojí konzervativní deník Magyar Nemzet a názorový magazín Mandiner, dlouhodobě blízké Fideszu. Jejich interpretace je přesně opačná. Nepíší o osvobození médií, ale o jejich obsazení. Ne o reformě, ale o politické čistce.

Hlavní spor se dnes nevede o samotné změny v médiích veřejné služby. Rozcházejí se až odpovědi na otázku, zda nová vláda napravuje systém deformovaný předchozí mocí, nebo si ho pouze přivlastňuje.

Právě tady maďarský příběh přestává být jen maďarský. Připomíná zkušenost, kterou v posledních letech prošly i ostatní země V4. V Polsku byla veřejnoprávní televize TVP dlouhodobě spojována s vládou Práva a spravedlnosti, přesto volby v roce 2023 vyhrála opozice Donalda Tuska. Na Slovensku byla RTVS před volbami opakovaně obviňována z přílišné vstřícnosti vůči tehdejší vládě, přesto se po volbách vrátil k moci Robert Fico. V Česku část veřejnosti i opozice dlouhodobě tvrdila, že Česká televize nahrává vládě Petra Fialy, přesto poslední volby vyhrálo hnutí ANO Andreje Babiše. A nyní nová maďarská vláda zahajuje své působení právě radikálním zásahem do veřejnoprávní M1.

Možná ve střední Evropě platí zvláštní politické pravidlo: jakmile vláda začne veřejnoprávní televizi podporovat nebo získá pocit, že je na její straně, měla by se začít obávat příštích voleb. Vedení televize by si v té chvíli mělo začít aktualizovat životopis.

To je možná největší paradox visegrádské zkušenosti. A také zkouška, která dnes čeká Maďarsko. A možná nejen je.