Minulý týden mělo být jasno, ale ještě toto pondělí až tak úplně jasno nebylo. Návrh prvního státní rozpočtu z dílny Babišovy vlády počítal s tím, že v roce 2027 bude republika hospodařit se schodkem 389 miliard korun. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) návrh do vlády přinesla v pondělí a snesl se na ni příval kritiky – a to nejen z opozice, nýbrž i z menších koaličních stran. Premiér Andrej Babiš se několik dní nevyjádřil, ale ve čtvrtek na koaličním dohadování už seděl a se Schillerovou čelili návrhům SPD a Motoristů, kde ušetřit desítky miliard.
Dohadování se za Motoristy účastnil také Vladimír Pikora. Ekonom předsedá rozpočtovému výboru sněmovny, v pracovně mu visí prezidentský portrét Václava Klause, vyfotit s ním se ovšem nechtěl – Klausova mantra vyrovnaných rozpočtů s rozpočtem na rok 2027 skutečně není v souladu.
Náš rozhovor se konal mezi čtvrteční a pondělní schůzkou, která měla přinést shodu o výši schodku. Základní kontury a fakt, že v absolutních číslech půjde o druhý největší schodek v historii České republiky, se už zdály neměnné.
Když bych soudil podle prvního rozpočtu, který už je plně z koaliční dílny, jste levicová vláda?
Soudě podle rozpočtu a soudě podle podílu HDP, který projde přes stát, tu byly levicové všechny vlády posledních třiceti let. Nemá zas až takový význam, jestli jeden rok vláda prožene přes stát o trochu míň HDP a další rok o trochu víc. Kdybychom si namalovali dlouhodobou trajektorii, tak od chvíle, co premiérem není Václav Klaus, se vracíme k socialismu. Veřejné rozpočty nám dlouhodobě bobtnají a je to vývoj nezdravý. Jdeme opačným směrem, než jakým jsme před třiceti a více lety jít chtěli. Ne pouze my, celá Evropa. Možná dvě ekonomiky z 28 ekonomik EU nejdou naším špatným směrem, Estonsko a Lucembursko. Špatným směrem jdou i USA, Británie, v podstatě celý Západ. Co se týká veřejných financí, můžeme se aspoň utěšovat tím, že Čína na tom není líp. Veřejné finance má taky špatné, byť oproti nám dokáže ty peníze líp točit.
Tak český návrh rozpočtu na 2027 nejenže jde špatným směrem, ale ještě jsme přidali tempo. Nominálně to má být druhý nejvyšší schodek v historii. Ten nejvyšší byl za covidu, kdy po lockdownech hrozil prudký pád ekonomiky. Dnes jsme ale ve fázi hospodářského oživení.
Dejte mi ve volbách 50 procent a já to otočím. Jsem si jistý, že pak tu budeme mít pod okny plné náměstí demonstrantů. Bude strašně moc vyhozených lidí a důchodci budou nadávat, že důchody nerostou. Budou lidé, kteří byli zvyklí na tu či onu státní pomoc. Dnes to provozuje v Argentině prezident Milei, u nás šel tímto směrem kdysi Rašín. Byl to neuvěřitelně tvrdý ministr financí, taky ho pak zastřelili. Zkrátka člověk, který ozdraví státní finance, musí být nutně nenáviděný a musí pracovat s vědomím, že třeba už příště ve vládě nebude. Milei na drastické škrty vsadil, protože jeho země už byla v rozkladu, a myslím, že s vědomím toho mu vlastně bylo jedno, jestli povládne i v dalším mandátu.
Pokud je vaše strana členem kabinetu, který pokračuje ve špatném hospodaření, nemůže to Motoristy středně- a dlouhodobě poškodit?
(mlčení – pozn. red.) Z mého výrazu tváře víte, co si myslím. A současně bych rád zdůraznil, že tento rozpočet je nejpoctivější za posledních možná dvacet let. Všichni před námi různé státní výdaje kryli v mimorozpočtových fondech, minulý ministr financí Stanjura byl mistrem schovávaček. Před rokem ve státním rozpočtu chybělo 40 miliard pro Státní fond dopravní infrastruktury, přitom SFDI je měl naplánované. Minulá koalice sice tvrdila, že dokážou sestavovat rozpočty pod 300 miliard, ve skutečnosti to nikdy nebyla pravda. Fakt nevidím nic, v čem byli lepší. Já teď budu roky pracovat na tom, abychom na konci naší vlády byli lepší než Stanjura. Že tento jeden rozpočet směřuje k tomu, že pravděpodobně bude horší, neznamená, že by ty následující nemohly být lepší. Budu za to bojovat. Jsme ale malá strana.
Jak se v tom rozpočtovém přetahování chovala SPD?
Nechci komentovat koaličního partnera. Jediné, co k tomu mohu říci, je, že u nich vidím velké vření a zároveň jistou schizofrenii à la Tady chceme přidávat – a zároveň chceme menší deficit.
Kde by si SPD přála větší výdaje, v sociální politice?
Ano.
ANO je levicová strana?
Asi jak v čem a jak je zrovna třeba.
A v hospodářské politice?
Co na to mám říct. Tlačí na ohromný deficit. Tlačili na deficit, který je pro mě nepřijatelný. Kdysi dávno, ve vládách se socialisty, bývali rozpočtově pravicoví, takže já vím, že to umějí.
Když politik řekne, že je pro něj něco nepřijatelné, plyne z toho, že bude hlasovat proti?
Já především doufám, že pro rozpočet s dírou 389 miliard hlasovat nebudu muset, protože schodek nakonec bude podstatně nižší. Mezi lidmi u nás panuje zvláštní představa, že politika stojí na jednotlivcích. Politika stojí na týmech. Máme program a v něm mnoho věcí, které nejsou ekonomické. Pro některé voliče jsou důležitější úplně jiné věci než schodek. Třeba že najednou máme zahraniční politiku, za jakou se nemusíme stydět. Že jsme na správné straně kulturních válek. Že se snažíme zastavit Green Deal, kde je ale otázkou, jestli to vůbec ještě jde ve chvíli, kdy jsou na něj všichni nastavení a budou čerpat nebo už čerpali dotace, ve chvíli, kdy už se na něj nastavil systém. Bohužel pár blbců na něj už dojelo a budou zavírat továrny dohromady o stovkách tisíc lidí. Proč automobilky neřvaly jako první?
Ani my Motoristé jsme nešli do voleb s programem čistě ekonomickým. Samozřejmě že já jako ekonom za prioritu dneška považuji ekonomiku. A když bych kvůli schodku rezignoval, tak co se změní? Nic. Určitě má smysl se na sestavování rozpočtu podílet, a kde to jenom jde, výdaje brzdit. Ale jen blázen si může myslet, že já mohu Babišovi diktovat, jak má vypadat rozpočet.
Co opozice, nemá po osmi měsících hysterčení konečně taky pravdu, když ten schodek kritizuje?
Tak především oni za čtyři roky spáchali deficit 1,2 bilionu. Před pár měsíci bych řekl, že my přece takový deficit mít nebudeme. Dnes si nejsem jistý, možná budeme mít podobný. Ale opozice, tato opozice, nenabízí vůbec nic. Neříká nic konkrétního, jen že máme škrtat, že jsme slibovali úspory v rozpočtu... a kde ty sliby jsou. Já bych mohl odpovědět: Vy jste slibovali, že nezvýšíte daně, a zvýšili jste je.
Ale ještě horší než opozice pro mě snad je, jak jim na ty stesky naskakují média a dělají, jako že se hroutí svět. Dokonce se někdy ptají tak dementně jako na CNN Prima News Michal Půr, jestli hrozí bankrot. Na to odpovídám: Vůbec nehrozí. Máme jeden z nejlepších ratingů v Evropě, co v Evropě, na světě. Vůbec ta stupidita médií: včera jsme vylezli z dlouhých jednání o rozpočtu a většina otázek novinářů byla o tom, že se Petr Macinka nechal natočit při rozhovoru s nějakým zoufalcem v masce. Média nastolují kvazi témata. A opozice je nezodpovědná. Marian Jurečka teď straší řeckým scénářem. Co myslíte, že když se v Americe finančníci dočtou o našich debatách, jak jsme zralí na zhoršení ratingu, že je napadne? Neměli bychom ty české dluhopisy prodat? Těmito řečmi se zadělává na to, aby se České republice rating skutečně zhoršil, třeba ve chvíli, kdy se Jurečka zase stane ministrem. Řeči o Řecku mně strašně vadí. Oni tím vyloženě škodí ne naší vládě, ale republice.
Vadí vám jako makroekonomovi obsluha státního dluhu? Je to takový konjunkturální program pro banky. Každý rok teď jde z rozpočtu na úrocích přes 100 miliard korun do bank, jen tak, bez efektu pro českou ekonomiku.
Obsluha dluhu je opět položka, která roste skoro neustále už od vzniku České republiky. Od covidu se pak utrhla úplně, a utrhla se proto, že od té doby se státní dluh ztrojnásobil. Ale covid byl tak výjimečná situace, že tehdy se všichni hráči snažili ekonomice pomáhat. ČNB proto držela základní sazbu na 0,25 %. Dnes ji guvernér Aleš Michl vyšrouboval na 3,75. Tím se prodražil dluh všem, i státu.
Mimochodem u úrokové sazby se dnes poprvé dostáváme do situace, kdy máme na trhu silné zahraniční vlivy, kdy se dluhopisy obchodují jako balík, celá Evropa najednou. A jen výjimečně se stane, že ve chvíli, kdy výnos z německého dluhopisu jde nahoru, by výnos z českého dluhopisu šel dolů. A ta korelace není jen uvnitř Evropy, máme ji s Amerikou, celým světem. Takže klidně může být, že když ČNB drží základní sazbu 3,75 a výnos z českého státního dluhopisu je 5,5, tak náš spread dělá 1,75 bodu. A odhadem za polovinu z těch 1,75 může globální vývoj. Kdyby teď náhodou v Americe vzniklo očekávání velkého růstu a nulové inflace a úrokové sazby šly dolů, tak náš spread už nebude 1,75, ale řekněme 0,5 bodu. Tím pádem by i úrokové sazby byly najednou nižší o čtvrtinu a dluhová služba v českém státním rozpočtu by byla úplně jinde.
To je právě to – jestli se na obzoru kolem republiky už tak nestahují hospodářské mraky. A my do toho ještě hospodaříme deficitně.
Docela nepříjemně se proti nám spojují globální vlivy. Ten náš ohromný deficit se setkává zaprvé s tím, co se děje v Německu – viz zoufalý Volkswagen, kde by všichni zasloužili zastřelit za neschopnost. Když si dnes německý stát půjčuje na deset let, půjčuje si skoro jako Řecko. Rozdíl výnosu mezi Německem a Řeckem je nejnižší od roku 2008. Dokonce si Řecko dnes půjčuje levněji než Francie. Francie má horší podmínky než Řecko! Kdo by to v roce 2010 tušil? Když bych se na současnost podíval očima investorů a Evropu vnímal jako auto, tak je to auto, jemuž se zadřel německý motor, ale má super řecké pneumatiky. Karel Havlíček dělá podle mě správné kroky k tomu, aby se česká ekonomika nastartovala. Ale když máte Německo jako kouli na noze, živíte se tím, že pro něj děláte subdodávky, a pak z Německa přicházejí zprávy o stovkách tisících míst, která zanikají nebo brzy zaniknou, a tím pádem tam klesá spotřeba, tak z toho máme problém my i celá východní Evropa.
Zadruhé: Tuší u nás vůbec někdo, co se děje na dluhopisovém trhu v Americe? Že Američani se v poslední době začali zadlužovat nejvíc za posledních dvacet let? Tamní situace v mnoha ohledech připomíná dobu před krizí 2009. Americká vláda fejkuje a řekla, aby si centrální banka přikoupila státní dluhopisy. Tím znenadání vytvořila falešnou poptávku. Že tohle se nedělá, najdete v každé solidní učebnici makroekonomie. Americké vládě se tak podařilo snížit úrokové sazby na trhu – asi na týden. A po týdnu jsou tam, kde předtím. Trh tím říká: Centrální banko, dělej si, co chceš, situace je špatná, blížíme se stavu, který byl před dvaceti lety. K tomu ještě přistupuje ta zpropadená válka v Íránu. S drahou ropou, která pravděpodobně bude drahá nadlouho, se bude měnit globální ekonomika. Rozhodně zrovna americká ekonomika na takovou změnu není stavěná. Dosud byla stavěná na to, že auto jezdí všude a pohonné hmoty jsou levné. I v tomto ohledu dluhopisový trh v Americe říká: Pozor, děje se něco nezdravého.
Mluvím o tom tak obsáhle proto, že když se nám dnes vytýká: Kvůli vám se zdražují dluhopisy!, je to z větší části hloupost. Tento druh kritiky nevnímá globální vývoj. Někteří čeští ekonomové, když se s nimi bavím, sice vědí, že ve světě se děje něco neblahého, ale jejich instinkt je: No hlavně nesmíme dát najevo, že by to mohl být průšvih. Ve výsledku se naše média a naši údajní ekonomové točí na českém rozpočtu. Přitom český rozpočet je tu spíš lhostejný, cenu dluhopisů neovlivní, i kdyby měl schodek půl bilionu. To je globální dění. Tihle naši experti vůbec nechápou, že kdyby Evropa byla zdravější, kdyby Německo po deset let zaznamenalo pořádný hospodářský růst a začalo snižovat deficity, tak my naši dluhovou službu máme v tu chvíli mnohem levnější.
Samozřejmě že k její výši deficitním rozpočtem přispíváme, to říká ekonomická logika. Ten deficit je strašný, já se za něj stydím. Průser. Ale výkřiky nad dluhovou službou nejsou namístě.
Dá se podíl vnějších a domácích faktorů na výši naší dluhové služby vyjádřit procentuálně?
Podle mě se blížíme stavu, kdy zahraniční faktory tvoří víc než polovinu prodražení. ČNB samozřejmě reaguje na jiné centrální banky, na to, jak se vypořádávají s inflačními tlaky zase na jejich území. A samozřejmě i ČNB reaguje na inflační tlaky u nás. Ale nad ČNB jsou ještě investoři. A ti vidí rizika, o nichž jsem mluvil v předchozí odpovědi. Německo se pořád zadlužuje, ale neroste. Což je ohromný problém. Příčinou jeho chybějícího růstu je automobilový průmysl. Německo potřebuje změnu. Je mi vlastně jedno, kdo ji provede, jestli třeba AfD. Jde o to, aby ti, kdo v Německu vládnou teď, tam už nevládli.
Rozumím tomu, co říkáte. Říkáte, že jsme loďka na rozbouřeném moři a hrozí nám, že budeme nabírat vodu. Ale to je přece argument proti tomu, abychom si v takové situaci ještě sami pouštěli na lodi vodu ze všech kohoutků a ta pak zaplavovala palubu.
Ano, máme mít vyrovnaný rozpočet, jak to pořád, už léta, navrhuji. A pořád, po léta slýchám, jak je to nemožné a proč to nejde. Řecko to po bankrotu dokázalo hrozně rychle napravovat. My se bavíme, jestli budeme na důchody přidávat podle zákona, nebo ještě víc. Řekové se najednou sebe sami museli ptát: Jak moc budeme ubírat?
Ale při všem horování za vyrovnané rozpočty nechci, aby to vyznělo, že rozpočet na rok 2027 je tak unikátně špatný, že se za něj máme pranýřovat. Na pranýři má stanout špatně nastavená politika posledních třiceti let. Poslední, kdo měl systematicky rozpočtové přebytky, byl Václav Klaus. Ano, Andrej Babiš měl taky přebytky, dvakrát, a možná kdyby nepřišel covid, dokázal by to, co dokázal Klaus. Takže aspoň víme, že Babiš když chce, tak to umí. Což je pořád velký rozdíl oproti Topolánkům a jiným, o kterých jsem přesvědčen, že by vyrovnané hospodaření nedokázali za žádných okolností. Opakuji: Pořád máme jeden z nejlepších ratingů v Evropě. A do toho nějací idioti budou vykládat, co všechno může nastat? Takhle brutálně kdysi strašil Miroslav Kalousek a vyvolal tím další, úplně zbytečnou recesi. Od roku 2015 prakticky nerosteme, máme za sebou deset ztracených let. V tom jsme podobní Německu.
Shodou okolností zhruba deset let obstruuje sněmovna, kdy se každá opozice snaží, abychom nemohli růst. Jsme jak loď bláznů: Aby ta protivná vláda neměla úspěch, jsem ochoten se mít špatně. Ve sněmovně začínáme v 9 ráno, jako první se do rozpravy přihlásí pan Hřib, mluví hodinu o ničem a tvrdí, že to byl příspěvek do diskuse. Následují další řečníci opozice, další ztracené hodiny. Sedíte tam šest hodin, a úplně na nic. Oni svoje vystoupení dopředu upravují tak, aby to bylo jakoby legrační. Nepřinášejí nic seriózního, jen hodiny ztraceného času.
Totéž v minulé sněmovně dělaly ANO a SPD.
Proto jsem taky říkal deset let. Deset let, kdy se každá opozice jen snaží blokovat práci vlády. A stěžovat si. Ale sami se utápějí v rozporech. Jak se jmenuje ten bývalý ministr dopravy – Martin Kupka –, co chtěl dávat desítky miliard do vysokorychlostních železnic? Úplný nesmysl, vysokorychlostní železnice u nás nikdy nebude. Stála by totiž jako dvě až tři jaderné elektrárny. Ani na ty úplně nevíme, kde vezmeme. Zadruhé je Česká republika malá, takže aspoň teoreticky dává smysl akorát tak trasa Ostrava–Praha. Vysokorychlostní železnice má smysl tehdy, kdy je na nějakém spoji alternativou k letadlu. Jsem přesvědčený, že kdyby oni dělali rozpočet na příští rok, tak bude plus minus stejný. To by nebyla žádná změna.
Tak změnou rozpočtové nezodpovědnosti Fialy a Babiše měli být Motoristé.
No, to měli. Ale já jsem původně nepočítal, že budeme mít jenom necelých sedm procent. Průzkumy o nás předtím lhaly, podstatně nás podhodnocovaly. Těsně před volbami do Evropského parlamentu nám ten nejcitovanější průzkum dával 4,7 % – a za čtyři dny u voleb to bylo 10,3 %. Škoda že jsme teď do sněmovny taky neudělali dvojnásobek, se 14 % bychom v koalici disponovali jinou silou. Reálně máme 13 poslanců a Andrej Babiš 80. To je prostě špatná manévrovací pozice. A je úplně jiná, než v jaké byl kdysi Kalousek, který mě dnes poučuje esemeskami a na twitteru, jak z pozice menší strany dokázal v rozpočtu šetřit. Tehdy měla TOP 09 41 mandátů a jejich větší koaliční partner 53. Je to od něj žvást, srovnávat svou situaci s námi, kdy náš hlavní koaliční partner má víc než šestkrát tolik poslanců co my. Musím říct, že při síle našeho klubu jsme do programového prohlášení dostali ohromné množství věcí. Podařilo se nám nastavit zahraniční politiku, jaká tu nikdy nebyla. Podařily se nám velké změny na ministerstvu životního prostředí. Třeba splavnění Labe, vždyť to chtěl už Hitler. Až my teď děláme, co se přes 80 let odkládalo. Jestliže Labe bude splavné, přinese to do české ekonomiky hodně peněz a bude to jedna z nejlepších investic.
A pokud jde o rozpočty, v programovém prohlášení vlády se dokonce píše, že ozdravíme veřejné finance. To, že osm měsíců po příchodu k vládě nedokážeme sestavit přebytkový rozpočet, je jasné. Ale v těchto dnech intenzivně pracujeme na tom, abychom schodek srazili o desítky miliard. Nemohu uprostřed jednání prozrazovat víc, ale mohu vám říct, že i mě samotného překvapilo, jak byly naše návrhy, návrhy Motoristů, kde ubrat, dobré.
V jakých resortech jste navrhovali škrtat nejvíc?
Nebudu to komentovat. Ale škrty budou všude. Hlavní kandidáty jsme oznámili dávno předtím, veřejně: zdravotnictví je černá díra, do které vůbec nemá smysl lít nové a nové peníze, dokud má špatný management. Totéž si myslím i o školství. Do školství oproti stavu před zhruba deseti lety teče dvojnásobek peněz.
Bude se šetřit na inkluzi?
To nemůžu komentovat. Platí ovšem, že podle mezinárodního srovnání PISA jsme na tom s kvalitou patnáctiletých žáků stejně nebo i hůř. Když někam naliju dvakrát tolik peněz, tak prostě požaduji zlepšení.
00:01
