Po víc než čtvrtstoletí to vypadá na opakování historie. Lidé v České televizi mluví o stávce, programový ředitel Milan Fridrich je prý připraven rozbalit spací pytel, v němž naposledy spal v roce 2008 v Kábulu. Jenom ho najít. Oproti televizní krizi z přelomu let 2000 a 2001 se k novinářům navíc hodlají přidat i celé politické strany, o spacákové demonstraci rádi mluví představitelé opozice. Aktivistická hodlá být mimo jiné ODS, který byla začátkem milénia sice také v opozici, byť opozičněsmluvní, ale představa tehdejších občanských demokratů vedených Václavem Klausem bivakujících ať už na Kavčích horách, či v Poslanecké sněmovně, se jeví jako dokonale absurdní.
Obě situace samozřejmě nelze úplně srovnávat: zatímco před lety šlo „jen“ o mocenské poměry ve vedení ČT, teď jde o změnu zákona, financování veřejnoprávních médií, hrozbu přímých vládních zásahů do fungování televizního a rozhlasového vysílání.
Tehdy se o politickém tlaku také zhusta mluvilo, ale k vyhrocení situace stačilo, když nový generální ředitel ČT Jiří Hodač, který za sebou měl posledních deset let v československé a české redakci BBC, do funkce ředitelky zpravodajství jmenoval Janu Bobošíkovou, jež krátce předtím nedlouho působila jako Klausova poradkyně. Což v politice vedle prezidenta Václava Havla dráždilo zejména tehdejší čtyřkoalici, jejíž politika by dnes byla paradoxně asi nejblíž současné ODS a končícímu SPOLU.
Hodač po čtrnácti vyhrocených dnech zkolaboval, pár dní nato ze zdravotních důvodů pozici generálního ředitele opustil, na stranu protestujících se zapojila i vládnoucí ČSSD, média hojně spekulovala, ke které ze stran má blíž ten či onen radní ČT, každopádně do jejího čela zvolili pozdějšího ministra kultury a šéfa hudební stanice Óčko Jiřího Balvína a situace se na dlouho uklidnila.
Dnes České televizi šéfuje Balvínův dlouholetý nejbližší kolega a známý z vedení Óčka Hynek Chudárek. A jestliže tehdejší dění spojené s nástupem muže ze soukromého Óčka by mohlo posloužit jako filmový dojezd neboli sequel událostí, současnost připomíná jen velmi zdánlivý klid před bouří, filmovou terminologií příznačný prequel.
Nejdřív přijde rada
Jeho úvod se odehrává už v těchto dnech v Poslanecké sněmovně, která rozhoduje o doplnění členů Rady ČT. Mandát končí šesti z 18 jejích členů, tedy třetině. Poslední roky byla rada rozdělená na dva silné tábory. Jeden má blíž k současné vládní koalici Andreje Babiše a vede ho radní Pavel Matocha, druhý kolem někdejšího generálního ředitele Českého rozhlasu a Národní knihovny Vlastimila Ježka zas mnohem víc konvenuje aktuální opozici. Dvojici větších bloků doplňuje hůř čitelný třetí kolem předsedy Rady ČT Karla Nováka.
Jak je složité v radě najít dohodu, se naplno ukázalo loni během volby generálního ředitele České televize, když souboj mezi Chudárkem a programovým ředitelem ČT Milanem Fridrichem směřoval k volebnímu patu. V radě nebylo možné pro žádného z kandidátů najít potřebou většinu, až Chudárek s Fridrichem vyřešili situaci sami tím, že se dohodli na dělbě moci – jeden se stal generálním ředitelem, druhý jeho statutárním zástupcem.
„Oba máme společnou vizi fungování televize. Využijeme z našich projektů samozřejmě to nejlepší,“ komentoval vzájemnou dohodu Chudárek s tím, že oba jsou s Fridrichem také pro zachování koncesionářských poplatků. Zároveň ale nikdy netvrdil, že by si neuměl představit i jinou formu. „Upínat se k tomu, že situace, která je teď, je nezměnitelná, by bylo chybné,“ řekl také v nedávném rozhovoru pro Echo24 s tím, že „momentálně je zhruba 50 procent televizí veřejné služby v Evropské unii financováno z poplatků a 50 procent z rozpočtu“. Takže tendence je spíš odcházení od poplatků a přecházení k financování ze státního rozpočtu.
Teď se v Radě ČT poměr sil s největší pravděpodobností překlopí ve prospěch Matochova bloku a současné koalice. Obhajují totiž čtyři jeho členové, kteří mají díky koaličním 108 hlasům ve sněmovně skoro jasné zvolení – je to právě Matocha, dále Luboš Xaver Veselý, Roman Bradáč a Jiří Šlégr. Za prakticky jisté je považováno také zvolení bývalého poslance ANO Stanislava Berkovce, který může Matochův blok rozšířit.
K tomu si koalice logicky může pohlídat i zbylého šestého nově voleného člena rady. Ježkově skupině navíc nehraje do karet, že její člen, spisovatel a knihkupec Jiří Padevět, chce letos na podzim kandidovat ve volebním obvodu Praha 1 do Senátu. Navzdory podpoře někdejší koalice SPOLU sice nebude favoritem, protože senátora za Prahu 1 z větší části vyberou voliči z Prahy 7 a za tu chce Padevěta vyzvat dlouholetý starosta sedmé městské části Jan Čižinský. Pokud by však Padevět uspěl, musel by pozici radního ČT opustit.
A tak se současná opozice snaží s koalicí domluvit a uhájit aspoň něco. Před týdnem ve sněmovním mediálním výboru překvapila část poslanců opozičních ODS a KDU-ČSL volbou koaličního Berkovce – což měl být taktický ústupek ANO, Motoristům sobě a SPD. Ve smyslu: My vám podpoříme Berkovce, vy nám, prosím, za to zvolte aspoň Daniela Hermana (někdejšího lidoveckého ministra kultury). Na mediálním výboru to klaplo, Herman získal dokonce ještě o dva hlasy víc než Berkovec – 15 proti 13. Pro finální hlasování na plénu, k němuž může dojít kdykoli od tohoto týdne dál, to ale nemusí nic znamenat. A bylo by spíš překvapením, kdyby koalice opozici pomáhala, když ji vůbec nepotřebuje.
A po radě zákon
Pak už přijde ten hlavní part, nový zákon o financování veřejnoprávní televize a rozhlasu, který se zřejmě udá nadvakrát. Koalice nejdřív podle informací Echa provede jakousi kompromisní úpravu – ta spočívá ve změně, že poplatky nebudou muset platit senioři starší 75 let, nicméně část navýšení, k němuž došlo v minulém volebním období za vlády Petra Fialy, by zůstala zachována.
Tento krok by měl předejít scénáři, před kterým v nedávném rozhovoru varoval třeba Fridrich. „Začalo se mluvit o tom, že by novela zákona Českou televizi v nějakém mezikroku připravila o třetinu příjmů z poplatků, tedy o více než dvě miliardy. A to je likvidační. To je na vyhlášení bankrotu,“ interpretoval v rozhovoru pro Deník Chudárkův statutární zástupce variantu, o níž se začalo spekulovat poté, co se pár týdnů zpět na Úřadu vlády při jednom z prostojů před novináři rozmluvil šéf SPD Tomio Okamura. A tehdy ještě zdaleka nehotový poslanecký návrh začal popisovat tak, že na Okamuru pak byli koaliční partneři z ANO a Motoristů sobě docela namíchnutí.
Tento první krok chce koalice v ideálním případě stihnout do poloviny letošního roku, což vypadá při znalosti současného fungování sněmovny na úkol skoro nemožný, byť by vše šlo ve zrychleném režimu.
Finální krok a hlavní díl práce by pak ale měl být na ministerstvu kultury pod vedením Oty Klempíře, který má za účasti „muže ANO přes média“ Patrika Nachera připravit klasický vládní návrh. Ten si pak už projde obvyklým kolečkem takzvaného meziresortního řízení, kdy se ke budou moct vyjádřit samozřejmě i v dotčených institucích.
Významným posunem pro aspoň částečné upuštění páry a emocí v tomto smyslu byla páteční schůzka ministra Klempíře jak s Chudárkem, tak s ředitelem Českého rozhlasu Reném Zavoralem. Na Klempíře se totiž ještě před schůzkou z veřejnoprávních médií nesla kritika, že s nimi nekomunikuje. Žádosti o schůzky čtvrt roku odmítal. Což podle kuloárních informací bylo jedním z důvodů spekulací, že Klempíř to začíná mít u šéfa ANO Andreje Babiše nahnuté.
Babiš sice žádným zvláštním sentimentem k institucím v Klempířově resortu netrpí, logicky ale předpokládá, že ministr se bude snažit aspoň s částí kritiky vypořádat sám a nebude se tvářit, že se ho to skoro netýká.
Klempíř Zavoralovi s Chudárkem ve zkratce řekl, že nechystá sloučení veřejnoprávních médií, jež Babiš nějaký čas zmiňoval jako jednu z možných variant. Nový systém financování nemá být závislý na aktuální náladě vlády, má počítat s určitým „valorizačním automatem“ a být dostatečně předvídatelný. Inspiraci má čerpat ze Skandinávie, byť ve veřejnoprávních médiích panují obavy, aby nebyl ovlivněn spíš radami slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové, s níž se Klempíř o tématu bavil už víckrát. „Myslím si, že celý navrhovaný systém je špatně, ale věřím, že třeba ještě mohou naše argumenty obstát,“ zhodnotil návrh Zavoral.
Opomíjená ČTK
A ač se teď o veřejnoprávních médiích hodně mluví, v diskusi paradoxně část trhu zcela chybí. Zapomíná se totiž na to, že vedle České televize a Českého rozhlasu je veřejnoprávním médiem také Česká tisková kancelář. Ze všech je nejstarší, funguje od roku 1918.
Majetkově i hospodářsky je oddělená od státu, nedostává ze státního rozpočtu žádné dotace ani nevybírá koncesionářské poplatky, provoz si hradí sama ze svých komerčních činností. Zhruba 30 až 40 procent informací na zpravodajských webech přitom podle odhadů ČTK tvoří právě její produkce. A vzhledem k čím dál větší roztříštěnosti mediálního trhu ubývá velkých mediálních domů, kterým dává smysl platit si kompletní servis ČTK, jak bylo po desetiletí zvykem. Pro agenturu se ale v příštích letech z hlediska zákonů zřejmě nic řešit nebude. „O ČTK se nebavíme,“ tvrdí Nacher.
I v té přitom v minulosti k jedné „spacákové revoluci“ málem došlo. V roce 1992, když agentura pod vlivem reorganizací, lustračních odchodů i změn ve financování skončila v červených číslech a odešla z ní skoro polovina zaměstnanců. Podobně jako v ČT padaly manifestační výpovědi kvůli Hodačovi, v ČTK to odnesl tehdejší ředitel Tomáš Kopřiva. Mezi politiky v pozdějších letech zaznívaly nápady ČTK zprivatizovat, k ničemu podobnému však nakonec nedošlo.
ANALÝZA
00:07
