KOMENTÁŘ
1
NĚMECKO
Americký viceprezident J. D. Vance přirovnal označení Alternativy pro Německo (AfD) za pravicově extrémistickou stranu k obnovení Berlínské zdi. Podle šéfa ...
00:01
00:01
00:01
00:01
2. 5.
2. 5.
2. 5.
2. 5.
2. 5.
2. 5.
Petr Pavel, nově zvolená hlava státu, prakticky nebude mít žádný přímý dopad na tuzemskou ekonomiku. Bezprostředně, ale ani střednědobě. Neměl by jej ani jeho rival, Andrej Babiš, pokud by v sobotu zvítězil. Nový prezident může mít výraznější vliv teprve dlouhodobě, tedy zhruba v horizontu deseti let, ale to pouze v tom případě, že svůj mandát v dalších prezidentských volbách obhájí a bude tedy vládnout až do roku 2033.
To proto, že vlastně jediná možnost, jak může prezident Pavel ovlivnit tuzemskou ekonomiku celkem přímou cestou, spočívá ve jmenování členů rady České národní banky. Tento orgán zodpovídá za měnovou politiku České republiky. Měnová politika je jedním ze dvou pilířů hospodářské politiky každého ekonomicky vyspělého státu. Druhým pilířem je politika fiskální neboli rozpočtová, za kterou zodpovídá v prvé řadě vláda. Zatímco tedy voliči v parlamentních volbách volí osoby zodpovídající za jeden pilíř ekonomického výkonu země, prezident vybírá dle vlastního uvážení osoby zodpovídající za pilíř druhý.
Hlava státu vzešlá z víkendových voleb ovšem nebude moci v zanedlouho začínajícím funkčním období bankovní radu ČNB příliš obměnit. To proto, že nový prezident Pavel řádně povládne po dobu pěti let, tedy do začátku roku 2028. Šesti ze sedmi členům bankovní rady ČNB ale vyprchá mandát až v polovině roku 2028, případně až v roce 2029. Jedinou výjimku představuje radní Tomáš Holub, jemuž vyprchá funkční období koncem roku 2024. Prezident Pavel tak během svého řádného funkčního období bude moci učinit v sedmičlenné bankovní radě jedinou personální změnu, pokud se tedy nerozhodne Holuba znovujmenovat a prodloužit mu tak mandát až do roku 2030.
Důvodem této situace je fakt, že zatímco hlava státu je volena na pět let, členové bankovní rady ČNB jsou jmenováni na šest let. Končící prezident Miloš Zeman přitom loni s platností buď od poloviny roku 2022 nebo od února 2023 jmenoval celkem šest členů bankovní rady. Tedy všechny kromě zmíněného Holuba.
Samozřejmě, při vítězství v letošním prezidentském klání mírně stoupá pravděpodobnost, že prezident Pavel státu bude vládnout také ve druhém funkčním období, tedy v letech 2028 až 2033. Bude už veřejnosti velmi dobře známý z let prvního funkčního období 2023 až 2028, což může být výhoda oproti ostatním kandidátům ve volbách roku 2028.
Funkční období hlavy státu let 2028 až 2033 bude z hlediska obměny bankovní rady ČNB mnohem zajímavější než to, které započíná letos. Hlava státu totiž hned po několika měsících v úřadu bude muset vybrat nového guvernéra ČNB a rozhodnout o obsazení dalších tří křesel v její bankovní radě. Po necelém roce svého vládnutí, na přelomu let 2028 a 2029, pak rozhodne o obsazení dalších dvou křesel k bankovní radě. A koncem roku 2030 o dalším. Během necelých prvních tří let svého funkčního období bude moci prezident či prezidentka vládnoucí v letech 2028 až 2033 obměnit celou bankovní radu ČNB a zcela ji tak proměnit k „obrazu svému“.
Lze tak třeba sázet na to, že pokud by byla hlava státu v letech 2028 až 2023 jednoznačně nakloněna přijetí eura, promění bankovní radu právě tak, aby i ona sestávala z expertů jednoznačně nakloněných přijetí jednotné evropské měny. Jestliže tedy v nyní probíhajících volbách zvítězil Petr Pavel, tedy kandidát podporující přijetí eura, nepatrně stoupá šance na jeho přijetí v první polovině 30. let. Jestliže by zvítězil Andrej Babiš pravděpodobnost přijetí eura v první polovině 30. let spíše klesne, neboť Babiš se vyjadřuje spíše proti jeho přijetí. Předpokládá to ovšem pochopitelně, že prezident Pavel bude znovuzvolen v roce 2028 a že si do té doby uchová svůj stávající postoj k přijetí eura.
Kromě složení bankovní rady bude moci nový prezident z ekonomických věcí výrazněji promluvit snad už jen do zahraničně-obchodní orientace Česka. Je známým faktem, že prezident otevírá dveře při různých podnikatelských výpravách do zahraničí. Tuhle záležitost ale nelze přeceňovat. Fialova vláda je vysoce konformní vůči Západu, ať už jde o EU či Spojené státy. Její zahraničně-politickou prioritou je upevňovat vztah s těmito celky. A zvláště viditelné je to po ruské invazi na Ukrajinu. Opravdu těžko předpokládat, že by prezident Pavel mohl v příštích pěti letech tento silný vládní kurs pozměnit a například se snažit takzvaně „táhnout Česko na Východ“, jak to někdy kritici vyčítali prezidentu Zemanovi.
Stran zahraničních misí bude mít hlavní slovo vláda. Prezident Pavel možná dveře někde v zahraničí fakticky otevře, ale jen v těch místech, kde mu to kabinet předtím posvětí. Jeho vliv na podobu zahraničně-obchodní politiky tak fakticky bude nulový, spíše jen „ceremoniální“.
Zatímco přímý Pavlův vliv na ekonomiku bude omezený, ten nepřímý může být silnější.
Česko je jediná země EU, které v uplynulém roce narostlo veřejné zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu. To se snad nikdy v historii nestalo. Po Pavlově zvolení se Fialově vládě otevírá časové okno příležitosti k provedení politicky nepopulárních, bolestivých kroků k ozdravení veřejných financí. Následující měsíce ji v tomto ohledu plně otestují.
Je-li Česko jedinou zemí EU, jíž v uplynulém roce rostl dluh, značí to, že všechny ostatní, včetně Polska nebo pobaltských států, jej snižují i v době války, inflace a energetické krize. Česká vláda se ale dosud mohla odvolávat na to, že nechce rozpočtovými škrty nahrávat politickému arcirivalovi Babišovi. Nyní, když Babiš v prezidentské volbě neuspěl, už ale těžko najde zdůvodnění, proč dluhy „nesekat“.
Mezinárodní měnový fond Fialově vládě radí zvýšit daň ze mzdy na takové úrovně, kde byla před zrušením superhrubé mzdy. Po zvolení Pavla prezidentem bude toto nejspíše i postoj Hradu. Výnos zvýšení daně by byl dost přes 100 miliard korun ročně, což je zhruba polovina strukturálního schodku. Veřejné finance by to tedy pomohlo zásadně ozdravit. Ostatně zrušení superhrubé mzdy bylo jen na dva roky. A už běží rok třetí. Neumí či nechce-li vláda škrtat, toto může být cesta. Byť rezervoár možných škrtů, jež ještě před rokem sama slibovala, rozhodně zdaleka nevyčerpala.
