Ve vedení není ani jeden liberál, říká po sjezdu lidovců Činčila
KDU-ČSL
Lidovci mají po víkendovém sjezdu v Ostravě zcela nové nejužší vedení, které tvoří výhradně třicátníci a čtyřicátníci. Přičemž první místopředseda strany, třicetiletý poslanec z Vysočiny Benjamin Činčila, je možná nejmladším členem užšího vedení této tradiční strany v historii. On sám ale v rozhovoru pro Echo24 odmítá, že by se tím strana měla vzdálit starším a konzervativním voličům.
Jak jste se vlastně dostal k politice a lidovcům?
Zajímalo mě to od mala. Pamatuju si procházky s dědou po vesnici, kdy mi vyprávěl, kde co komunisti zavírali a kdo musel vstupovat do JZD. Říkal mi, jak jeho táta jezdil s koňmi a už nebyli jeho. Pak jsem to měl hodně spojené s hokejem. V deseti letech jsem dostal knížku o prvních československých mistrech světa, které komunisti pozavírali. Na gymplu pak byli hodně populární Karel Schwarzenberg s Miroslavem Kalouskem. Ještě jsem tehdy nemohl volit, ale probudilo to ve mně zájem o TOPku a lidovce. Na jedné akci mě pak oslovil člověk z Mladých křesťanských demokratů Honza Málek, jeden ze vzdálených příbuzných Honzy Kasala. Takže jsem se stal členem, ale dlouho jsem byl taková mrtvá dušička. Až na vysoké, na Národohospodářské fakultě VŠE, jsem začal být hodně aktivní. Nikdy jsem nebyl ani nebudu socialista, ale být úplně pravicový, na mě bylo moc, takže jsem si potvrdil, že mi lidovci vyhovují.
Když jste zmínil Miroslava Kalouska, nevadilo vám, že kvůli jeho odchodu z KDU-ČSL v roce 2009 se strana později nedostala do sněmovny a celkově to tehdy lidovce oslabilo?
Tuhle bolístku jsem si nikdy nenesl. Byla to škoda, ale nemohl jsem to nijak ovlivnit. Tím, jak se TOP 09 postupně přesouvala k politice reprezentované lidmi jako Dominik Feri, pro mě přestávala být atraktivní. Bylo sice fajn, že jim fandili mladí lidé, ale viděl jsem, že často jim fandí víc proto, že je to trendy než kvůli tomu, co říkají. Dnes se na dost věcech shodneme, ale na spoustě také ne, proti nám jsou hodně liberální.
Jak se díváte na obavy, že v čele s Janem Grolichem budou příliš liberální i lidovci?
Neobávám se toho. Vždyť by to pro nás ani nebylo taktické. Na poli, kde jsou TOP 09, Piráti nebo STAN, je plno. Máme být empatičtí, křesťanští demokraté nemají urážet. Máme se bavit o běžném životě. Ale pořád jsme konzervativní strana.
Když se ale podívám na nově zvolené vedení lidovců, které je hodně mladé, říkám si, kdo bude ty konzervativní voliče oslovovat?
Všichni. Já si fakt nemyslím, že by někdo z nás byl liberál. Ano, vedení omládlo, sám jsem možná nejmladším místopředsedou lidovců, co byl kdy zvolen. Ale pokud chceme konzervativní stranu, která moderně komunikuje, ty personální změny byly potřeba.
Třeba bývalý předseda vaší strany Jiří Čunek Jana Grolicha označuje za liberála. Mimo jiné proto, že v minulosti byl pro manželství pro všechny.
Ale z toho, jak jsme se s Honzou Grolichem bavili, vím, že je v pohodě s partnerstvím, tedy nikoli manželstvím, které bylo schválené v minulém volebním období. V otázkách eutanazie máme taky všichni jasno. Na těchto tématech, u nichž se pak v médiích hodnotí, jestli jste konzervativec nebo liberál, se shodneme na konzervativním pohledu.
V průzkumech teď máte mezi 2,5 až 3 procenty hlasů. Není až nabubřelé a komické vyhlašovat v této pozici ambice sestavovat příští vládu, vybírat si a mít ministra financí?
Nechci znít naivně, ale když se učíte ve škole, taky chcete jedničku. Když jdete do hokejového zápasu, chcete vyhrát. Nikdy jsem si neříkal: Chci hrát třetí lajnu. Chtěl jsem hrát první. Samozřejmě se to nemusí povést. Ale když do toho od začátku půjdete s tím, že vám stačí hrát třetí lajnu, tak skončíte na tribuně. Podívejte se na Tiszu, která v Maďarsku porazila Orbána. Pár let zpět měla nižší preference než my.
Zatím jsme od Jana Grolicha ani celého nového vedení lidovců neslyšeli prakticky nic k programu. V letáku, který Grolich na sjezdu distribuoval, figurovalo heslo „tlustá černá čára“ a pár obecných proklamací, k programu tam ale nebylo nic. Nebylo by na místě vedle velkých ambicí představit z programu aspoň něco?
Více v další kapitole