Není lokál jako Lokál. Sen o české hospodě
MENU PAVLA MAURERA
MENU PAVLA MAURERA
SCHŮZKA NA HRADĚ
Premiér Andrej Babiš probral během zhruba hodinové schůzky na Hradě s prezidentem Petrem Pavlem plánované zahraniční cesty a návštěvy, které budou hostit. Hovoř ...
Proč je mým nejoblíbenějším pražským pohostinstvím Lokál Nad Stromovkou? Vždyť klasických hospod jsou tu stovky. Lokálů s velkým „L“ je ale v Praze dohromady sedm, další pak v Brně a v Plzni. Ten úplně první a pořád asi nejslavnější je v Dlouhé třídě a ten, co má asi nejluxusnější polohu poblíž Karlova mostu, je umístěn v krásném barokním domě U Bílé kuželky.
Těch důvodů, proč se ale nejlépe cítím právě v Bubenči, je několik: jednak to mám blízko, když projdu největším pražským parkem, pak také vím, že tu nepotkám prakticky žádné turisty, vždy mají na meníčku zvěřinu, můžu si dát zodpovědně ošetřenou plzničku na stojáka přes ulici jen tak opřený o plot Královské obory. A pak je tu také na dosah hned několik dobře vybavených dětských hřišť pro moje vnoučata. A hlavně, vždycky nám tady chutná.
Perfektní vedení manažera Jiřího Skalla se sestrou Petrou jsou dalším kladem podniku. Chodí sem štamgasti i přespolňáci, pejskaři z Letné, maminky na procházce s dětmi. Pokrmy jsou napsané fixou na proužcích na podsvícené tabuli, jako tomu bývalo v závodkách a bufetech za socialismu, k tomu moderní retro design interiéru s klasickým bledě zeleným „válečkem“ na stěnách – a samozřejmě a hlavně klasická česká kuchyně.
Tu mají společnou všechny pobočky tohoto veleúspěšného řetězce. Svíčková, segedín, řízek, pražská šunka, taliány s křenem, k tataráku topinky na sádle a podle mě asi nejkvalitněji připravený smažák v Česku – sice za bratru 315 Kč, ovšem v unikátním místním provedení: řemeslný eidam z farmy Struhy, domácí tatarka, vařené brambory ve slupce. Všechny přílohy jsou kalkulovány zvlášť a můžete si přidávat, co se do vás vejde (omáčky na přání vám servírují automaticky). Nesnáším totiž, když někde dostanu málo sosíku nebo jakékoli omáčky a na talíři mi zbyde suchý knedlík. Lokál to vyřešil nekompromisně.
Co se týká našeho národního nápoje, ve všech Lokálech hned od začátku důsledně oprášili celý klasický proces ošetření a čepování piva včetně jeho tradičních variant: hladinky, šnytu, mlíka a čochtana. Karel Čapek v roce 1936 napsal článek Ohrožený šnyt: „Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se před celým světem styděl, nýbrž šnyt…“ Třeba takového čochtana cizinec, ale i leckterý domorodec mnohdy ochutná poprvé v životě.
Byly časy, kdy v podzemní části hospůdky, kde je teď tankovna, fungovala hudební zkušebna, v níž hráli Petr Novák, Vladimír Mišík nebo Čechomor. I dnes můžete v tomto Lokále občas potkat „mediálně známé tváře“, které ovšem většinou upřednostňují soukromí – stejně jako místní obyvatelé, což vyjadřuje nápis na zdi: „Děkujeme, že jste ohleduplní vůči našim sousedům a po 22. hodině jíte a pijete v restauraci.“
Tak ať vám slouží a nejezte, nepijte, a když to půjde, ani nežijte blbě!
Lokál Nad Stromovkou, Nad Královskou oborou 31, Praha 7 – Bubeneč