Společnost v pasti klinče

EDITORIAL

Společnost v pasti klinče
"Spolu sice přežilo, ODS však ztrácí pozici lídra opozice, kterou nově zvolený předseda Martin Kupka nejenže neupevnil, ale naopak ji oslabil. Roli hlavní tváře opozičního bloku tak přebírají Starostové. A proč ji přebírají? Proč mohou sedět s rukama v klíně (a také sedí) a jen čekat – a ono jim padá do klína vše, co potřebují?" Foto: Michal Čížek
2
Komentáře
Dalibor Balšínek
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Společnost se dostává do pasti, do pasti klinče. Dva silné tábory, opoziční a vládní, které se přetahují o podporu veřejnosti, najdeme i jinde ve starém euroamerickém světě, samozřejmě v Americe, kde dominují dvě politické strany. Už od nástupu vlády Petra Fialy k moci se i u nás začal formovat v podstatě duální systém.

 

Fialova vláda, s výjimkou Pirátů, působila jako jeden homogenní subjekt a drobné spory, jako bylo třeba vymezení Víta Rakušana ve videích „Řekl jsi to Fialovi?“ s odpovědí „Řeknu mu to.“, spíše připomínaly vnitrostranické půtky než koaliční spory. Sama ODS tlačila Fialův projekt Spolu, který vytvářel deštník pro „slabé a nemocné“ TOP 09 a lidovce. Spolu sice přežilo, ODS však ztrácí pozici lídra opozice, kterou nově zvolený předseda Martin Kupka nejenže neupevnil, ale naopak ji oslabil. Roli hlavní tváře opozičního bloku tak přebírají Starostové.

A proč ji přebírají? Proč mohou sedět s rukama v klíně (a také sedí) a jen čekat – a ono jim padá do klína vše, co potřebují? A ostatní zástupci opozice? Nakonec i Piráti, kteří se jinak vymykají svou anarchistickou DNA, a kdysi konzervativní lidovci se profilují jako „plus minus“ Starostové. Téměř identická politická agenda, stejná hesla, stejné fráze. Navzdory této homogenitě a zaměnitelnosti je tento blok schopen oslovit 40, možná 45 procent voličského elektorátu a vzhledem k vyšší míře politické a občanské angažovanosti, například ve spojení s Milionem chvilek, vytvářet silný tlak a komplikovat vládnutí jinak stabilnímu kabinetu Andreje Babiše.

Přitom nutnosti některých zákonných úprav si byla vědoma i současná opozice v době, kdy byla u moci. I ona věděla a dobře poznala, jak nevýkonná a zbyrokratizovaná je státní správa, v níž je průměrný plat vyšší než v soukromém sektoru. Věděla, že je třeba udělat pořádek ve financování zdravotnictví i jak zásadní negativní dopad na státní rozpočet mělo zrušení superhrubé mzdy. Odhaduje se, že připravilo rozpočet o více než sto miliard korun ročně.

Mimochodem, vůbec bych se nedivil, kdyby přišlo její opětovné zavedení. To není fantazie, ale již reálné úvahy ve vládním táboře.

Opozice také musí vidět, že současná definice veřejnoprávních médií je přežitá, že digitální revoluce posunula komunikaci do jiných sfér. Jejich pozice však hájí, protože od nich cítí latentní politickou podporu. Výsledkem je, že Česká televize a Český rozhlas se začínají chovat jako stát ve státě. Silně se to projevuje v tom, jak nepokrytě a ve střetu zájmů bojují za udržení statu quo na obrazovkách a rozhlasových vlnách.

Taková ODS by z povahy svého založení měla hlasovat i pro snížení odvodů živnostníkům. Neudělala to. Protože Babiš.

Homogenní, jednolitý a soustředěný odpor opozice prosazování vládou navrhovaných změn účinně komplikuje, a to i přesto, že strany vládní koalice mají ve sněmovně pohodlnou většinu. Strany Babišovy koalice mají podporu nadpoloviční většiny společnosti. Není sice drtivá, ale existuje. Jak se však už jednou ukázalo, volební výsledky se mohou semlít podobně, jako když propadl více než milion hlasů, a počty potřebné k vládnutí jsou rázem jiné.

Často slýcháme, jak dobře se máme, že jsme nikdy nežili v takové pohodě. Samozřejmě to neplatí pro všechny vrstvy obyvatel, ale obecně lze tento pohled přijmout. Otázkou je, jak dlouho nám tato pohoda vydrží.

Je zřejmé, že žijeme na dluh. Z podstaty. Tento stav není udržitelný –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a čím dříve přijde očistec reforem, tím menší náraz nás čeká.

Z klinče se lze dostat jen odvahou, rázností a schopností přijímat osobní odpovědnost za rozhodnutí. A hlavně ta rozhodnutí dělat.

To platí pro kohokoli, kdo je u vlády.

×

Podobné články