„Svoboda přichází. Informace je moc. Získejte zpět své lidské právo na svobodný projev. Připravte se.“ Tak zní sdělení na webu freedom.gov, jež hlásá americká federální vláda – hesla svítí nad zářivou konturou zeměkoule, nahoře cválá bělostný kůň s jezdcem v sedle. Portál, který vyvíjí ministerstvo zahraničí pod vedením náměstkyně pro veřejnou diplomacii Sarah Rogersové, má umožnit uživatelům po celém světě dostat se k obsahu, který je v daných zemích zakázaný. Trumpova administrativa tím pokračuje v avizovaném „boji proti cenzuře“ a rozšiřováním toho, co vnímá jako svobodu slova.
Na stránce zatím nic není a o konkrétní podobě se teprve spekuluje. Podle agentury Reuters stránka zvažuje zabudovanou funkci VPN, která by zamaskovala zahraniční přístup uživatele, aby se zdálo, že pochází ze Spojených států, a on tak mohl přijímat blokované informace. Spuštění portálu bylo plánováno na únorovou Mnichovskou bezpečnostní konferenci, ale z neznámých důvodů se opozdilo.
Obhájci iniciativy se zaštiťují bojem proti autoritářským režimům: proti velké čínské „firewall“ a represivnímu režimu v Íránu. Nicméně terčem iniciativy mají být i nové regulatorní režimy digitálního prostoru v Evropě, zejména unijní nařízení o digitálních službách (DSA), které mimo jiné nutí platformy kontrolovat a moderovat obsah ve jménu vágně definovaných „systémových rizik“ pod hrozbou ohromných pokut, a britský zákon o on-line bezpečí (Online Safety Act), který vnáší do internetového prostoru logiku předběžné opatrnosti a činí z platforem de facto cenzurní arbitry taktéž s pohrůžkou drakonických pokut.
Oponenti namítají, že Američanům o žádnou svobodu projevu nejde a že pouze chtějí umožnit, aby se v Evropě šířila předsudečnost, nenávist, dezinformace a nepřátelská propaganda, proti nimž je nutné rezolutně a bez milosti zasáhnout. Pohledem Spojených států jsou ovšem i tyto kategorie chráněné prvním dodatkem americké ústavy a spadají pod ochranu základních svobod, pokud s sebou přímo nenesou bezprostřední, jasnou a vážnou újmu, což se o většině zakazovaného obsahu v Evropě nedá říct.
Že se schyluje ke konfliktu, mohlo být zřejmé nejpozději před Vánocemi, kdy Evropská komise učinila první krok směrem k eskalaci a v rámci DSA napařila síti X historicky první pokutu v závratné výši 120 milionů eur. Washington na to reagoval vízovými restrikcemi na bývalého eurokomisaře Bretona, jenž stál u zrodu regulace, a na čtyři další Evropany, jež označil za „agenty cenzurně-průmyslového komplexu“. Freedom.gov je pokračováním napětí (detailněji jsem o sporu psal v Týdeníku Echo 11. ledna, v textu Bouřková mračna nad Atlantikem).
Mnozí Evropané spatřují v jednání americké administrativy svévoli, šikanu, ne-li dokonce ohrožení demokracie – přitom na obranu svobody projevu jako takové existuje silný argument, jenž zdaleka není výhradně trumpovský. Bývalá šéfka Americké unie pro občanské svobody (ACLU) Nadine Strossenová celý život hájí pozici, že zákony proti nenávistnému projevu a dezinformacím jsou nejen neúčinné, ale přímo kontraproduktivní: jejich nevyhnutelně vágní skutkové podstaty svěřují úřadům obrovskou moc, na což v důsledku doplácejí menšinové a disidentské hlasy, které by ústavní pojistky základních práv měly chránit. Evropská praxe jí navíc dává za pravdu – tisíce lidí jsou na starém kontinentu každoročně zatýkány za nevýhrůžné projevu na internetu, jejichž posouzení je čistě subjektivní (zevrubněji jsem o problému psal loni v květnu).
Na celém sporu je podivuhodný i jeho ideologický rozměr. Politická filozofie dlouhodobě tematizuje napětí mezi univerzalismem, který tvrdí, že určité normy – typicky lidská práva – mají platit bez ohledu na státní hranice, a komunitaristickým či suverenistickým pohledem, jenž zdůrazňuje morální význam konkrétních politických společenství a jejich právo utvářet vlastní pravidla. Yoram Hazony, jeden z nejviditelnějších teoretiků národního konzervatismu, dlouhodobě obhajuje právo národů utvářet si vlastní politický řád (viz jeho kniha Chvála nacionalismu) a varuje před projektem univerzálního liberalismu, který se tváří jako neutrální, ale ve skutečnosti podle něho vnucuje konkrétní historicky podmíněnou doktrínu. Hnutí MAGA z tohoto důrazu na suverenitu a partikularitu ochotně čerpalo a do velké míry stále čerpá – zejména v oblasti migrace, obchodní politiky či odporu k nadnárodním institucím.
Právě proto je pozoruhodné, když se tentýž proud dnes dovolává téměř kosmopolitního pojetí svobody projevu: jako by se v jednom bodě z národního partikularismu stal normativní univerzalismus. Američtí konzervativci razí cosi jako internacionálu svobody slova – portál freedom.gov, který má Evropanům zpřístupnit obsah zakázaný jejich vlastními parlamenty, je univerzalistické gesto par excellence.
A podobně fascinující je reakce evropských liberálů, kteří mají obyčejně ve zvyku dovolávat se univerzálních hodnot, nadnárodního práva a „evropského projektu“ jako nositele obecně platných principů. V otázce svobody projevu najednou mluví jazykem „digitální suverenity“ a kulturní odlišnosti: zdůrazňují, že Evropa má právo nastavit si vlastní hranice přijatelného projevu a že americké pojetí prvního dodatku není exportní artikl.
Jako člověk, který považuje svobodu projevu za jednu z klíčových podmínek demokratické politiky a který s obavami sleduje rostoucí ochotu v Evropě škrtit nepohodlný projev trestním právem a hrubým blokováním přístupu, nemám s americkou iniciativou principiální problém. Přinejmenším odkrývá spor, který je mnohdy v pozadí a jejž je třeba vést otevřeně. Zároveň je však podivuhodné sledovat, jak se v tomto bodě přeskupují ideologické linie: univerzalisté mluví jazykem suverenity a suverenisté jazykem univerzálních práv.
00:01
