V dubnu 2024 zvirálnilo video na TikToku, ve kterém osm žen odpovídá na otázku, jestli by „raději uvízly v lese s mužem, nebo s medvědem“, sedm z nich si vybralo medvěda. „Vybírám si medvěda! HEJ, MUŽI, stali jste se pro nás tak nebezpeční, že raději zkusíme štěstí s divokým medvědem! Opravdu byste měli začít poslouchat. Je mi z toho smutno! A ještě jednou: každý, kdo tvrdí, že ne všichni muži jsou takoví, je přesně ten typ muže, o kterém tu mluvíme!“ okomentovala to komička Leslie Jonesová, známá třeba z remaku Krotitelů duchů. Komentáře od dalších uživatelek se nesly v podobném duchu. „To nejhorší, co mi ten medvěd může udělat, je zabít mě,“ napsala jedna. „Medvěd z toho nemá žádnou radost,“ tvrdila další. „Nikdo nemůže říct, že se mi ten útok medvěda líbil,“ zněl jeden postřeh. Zřejmě nejbizarnější bylo tvrzení, že „medvěd mě vnímá jako člověka“.
Debata tehdy doputovala i do Česka. „Muž, nebo medvěd? Zdánlivě směšná otázka otevírá debatu o násilí na ženách,“ zněl titulek serveru iDNES. „Radši medvěd než cizí muž. Jak jsem se sama v lese přestala bát přírody i možných násilníků,“ komentoval debatu magazín Heroine, abychom uvedli pár příkladů.
Došlo na šermování čísly. Například zastánci setkání s medvědem argumentovali statistikou Světové zdravotnické organizace, že jedna třetina žen za svůj život zažije znásilnění nebo sexuální napadení. Zatímco pravděpodobnost napadení medvědem je mnohonásobně nižší, podle dat americké Správy národních parků zhruba jedna ku 2,1 milionu. Protiargument zní, že tato nerovnováha je způsobena tím, že medvědů je mnohem méně než mužů. Když ale potkáte v lese medvěda, je mnohem pravděpodobnější, že vás napadne, než že totéž udělá muž.
V debatě medvěd versus muž ale nejde o dobrání se nějaké pravdy o tom, jestli je lepší potkat se s grizzlym, či trampem. Je to součást širší debaty o „toxické maskulinitě“, o „mužích, kteří nenávidí ženy“, incelech frustrovaných z neschopnosti získat holku, kteří se uchylují k „femicidě“, tedy vraždám žen. Problémem je „manosféra“, tedy influenceři jako Andrew Tate, kteří chlapcům prodávají pochybný koncept mužství.
Vznikají o tom důležitá díla, jako oceňovaný netflixovský seriál Adolescent o třináctiletém chlapci, který zavraždí svou spolužačku poté, co se radikalizuje v internetové manosféře. V Británii to vyvolalo až hysterickou debatu. „Jako otce mě sledování Adolescenta spolu s mým dospívajícím synem a dcerou velmi zasáhlo. Všichni bychom o tomto měli diskutovat častěji,“ tweetoval premiér Keir Starmer. Když se lídryně opozičních konzervativců Kemi Badenochová v rádiu LBC přiznala, že seriál neviděla, moderátor ji obvinil ze „zanedbání povinnosti“, přestože jde o zcela fiktivní příběh.
Znovu tato hysterie pronikla i do našich končin. „‚Musíš se k holce chovat víc jako šmejd‘ je jedno z jemnějších poselství manosféry. Objevuje se tu něco temného, říká Hanel“ je titulek rozhovoru DVTV se spisovatelem Petrem Hanelem. „Manosféra mu rozvrátila psychiku i vztah. ‚Nevěděl jsem, kdo jsem,‘ říká Petr, který propadl videím Turka a dalších“ je titulek serveru Heroine.
„Sex, nebo nenávist! Manosféru zrodil odpor k emancipaci žen, část z ní je čistý byznys“ zní příspěvek Českého rozhlasu k diskusi. Ten nahrál i pětidílnou sérii „Do hlubin manosféry“. „Když mladí muži nenávidí ženy. Recept na manosféru hledá Česko i Británie“ – hlásá článek na webu České televize.
Když tedy namítnete, že mohou být racionální důvody, proč se více bát divokého zvířete než průměrného muže, tak, jak napsala Jonesová, jste „přesně ten typ muže, o kterém tu mluvíme“. Radikalizace a nebezpečnost mužů je brána jako neoddiskutovatelný fakt. A samozřejmě nikdo, kdo strávil chvíli na internetu, nemůže pochybovat o tom, že misogynové existují. Nicméně otázka ohledně medvěda v lese může ilustrovat přesně opačný problém, než se zdá. Tedy ne oprávněnou obavu žen z nenávisti mužů, ale nenávist žen k opačnému pohlaví.
Čísla k tomu přineslo nedávné vydání britského magazínu The New Statesman. Pro ten agentura Merlin Strategy udělala průzkum mezi dvěma tisíci respondenty ve věku 18 až 30 let. „72 procent mužů do 30 let uvádí, že mají na opačné pohlaví pozitivní názor, zatímco u žen stejného věku je to pouze 50 procent. 38 procent mužů uvádí, že k ženám chovají ‚velmi pozitivní‘ vztah, zatímco u žen je to pouze 18 procent. Tento trend je zvláště výrazný u žen do 25 let, z nichž pouze 35 procent chová k mužům pozitivní vztah,“ shrnuje výsledky časopis. „Velmi pozitivní“ vztah k mužům má pouze 11 procent žen ve věku 18 až 25 let.
Mladé Britky jsou mnohem levicovější než mladí Britové. „Zatímco mladé ženy se relativně rovnoměrně dělí na ty, které se domnívají, že ‚je nespravedlivé, že někteří lidé mají více než ostatní a že bychom měli přerozdělovat bohatství‘ (43 procent), a na ty, které se domnívají, že ‚lidé si zaslouží ponechat si to, co je jejich, i když to znamená, že ostatní budou mít méně‘ (40 procent), u mužů je rozdělení názorů výraznější: 37 procent se přiklání k přerozdělování, zatímco 51 procent nikoli. Muži této generace mají podstatně pozitivnější názor na kapitalismus (čistý výsledek +28), zatímco ženy jej vnímají (+2) podstatně méně příznivě než komunismus (+11).“ Muži věří, že „ekonomika funguje dobře pro lidi, jako jsem já“ (48 ku 37 procentům), zatímco ženy se domnívají, že jim spíše škodí (43 ku 34 procentům). Celkově ženy jsou nespokojenější a pesimističtější než muži. Méně často uvádějí, že se cítí „šťastné“, „ambiciózní“, „nadšené“ a „naplněné“, a jsou pesimističtější, pokud jde o vyhlídky na to, že budou „šťastné obecně ve svém životě“.
Feministka jistě namítne, že není divu, muži to mají v životě jednodušší, proto jsou šťastnější. Ale čísla toto nepotvrzují. „Ve věkové skupině 16 až 24 let pracuje na plný úvazek více žen než mužů, přičemž průměrný výdělek žen v této věkové skupině je o devět procent vyšší než u mužů. Míra nezaměstnanosti mladých mužů je o 6,3 procenta vyšší než u mladých žen,“ uvádí New Statesman. Navíc ženy z horších socioekonomických poměrů jsou spokojenější než ty z lepších. Ty klasifikované jako manuální pracovnice, nezaměstnané nebo závislé na státní podpoře se cítí šťastnější, ambicióznější a naplněnější než ty v odborných a manažerských pozicích. Více věřily, že pokud budou tvrdě pracovat, tak v životě uspějí, že ekonomika pro ně funguje, měly větší víru v kapitalismus a pozitivní pohled na muže.
Podobné je to při rasovém rozdělení. Zatímco ženy z etnických menšin jsou procentuálně rozdělené ohledně tvrzení, že Británie je rasistická (39 ku 39), bílé ženy věří, že je rasistická (45 ku 37).
Jedna čtvrtina mladých Britek tvrdí, že rozdílné politické názory ve vztahu jsou problém, když ale dojde na konkrétní otázky, toto číslo prudce naroste. „Šest z deseti uvádí, že by pro ně bylo obtížné chodit s někým, kdo s nimi nesouhlasí v otázce palestinsko-izraelského konfliktu nebo kdo nesdílí jejich názory na Donalda Trumpa. 74 procent uvádí, že by pro ně bylo obtížné být ve vztahu s někým, kdo nesdílí jejich názory na sociální spravedlnost. Mladé ženy také častěji než mladí muži uvádějí, že by nechtěly být ve vztahu s někým, kdo s nimi nesouhlasí v otázce imigrace,“ píše New Statesman. Mladé Britky také častěji uvádějí, že nechtějí mít děti, než mladí Britové, konkrétně 16 procent ku osmi.
Samozřejmě můžeme namítnout, nakolik data z Británie lze vztáhnout na zbytek světa a Českou republiku. Ale nejrůznější data ukazují, že jde o celosvětový trend. Například analýza Financial Times z ledna 2024 demonstruje, že ideologické nůžky mezi mladými ženami a muži se prudce otevírají. A téměř ve všech případech je to dáno tím, že ženy míří prudce doleva. „V zemích na všech kontinentech se mezi mladými muži a ženami otevřela ideologická propast. Desítky milionů lidí žijí ve stejných městech, pracují na stejných pracovištích, studují ve stejných školách, a dokonce žijí ve stejných domácnostech, aniž by sdílely stejné názory,“ napsal autor analýzy John Burn-Murdoch.
Čím je to způsobeno? Dá se tomu nějak zabránit? Faktorů jistě bude více, ale jedním zcela jistě je internet. „Zdá se, že čím více času účastníci studie tráví na internetu, tím více se mění jejich vnímání okolního světa. Ti, kteří jsou on-line více než pět hodin denně, se domnívají, že právo na potrat je ve Velké Británii ohroženo, a to navzdory tomu, že parlament nedávno odhlasoval dekriminalizaci potratů až do porodu.“ U žen, které trávily více času on-line, také roste pravděpodobnost, že budou považovat změnu klimatu za největší ohrožení pro svět a budou preferovat redistribuci majetku před ekonomickým růstem.
New Statesman studii doprovodil reportáží Emily Lawfordové, která se mezi „rozhněvané mladé ženy“ vydala do terénu. Její zjištění potvrzují, že většina těchto žen se radikalizovala v on-line světě, kde sledují nejrůznější influencerky míchající nepřátelskost vůči mužům s progresivními tématy. Pokud můžeme mluvit o toxické reakcionářské „manosféře“, měli bychom mluvit i o toxické progresivní „femosféře“, o ženách sledujících „misandrické seznamovací koučky, které je vyzývají, aby muže zcela odmítly“. Poppy Sowerbyová pro server Unherd popsala vlastní setkání s touto „temnou feminitou“, kdy „feminismus je bezostyšně vykládán jako nenávist k mužům a odpor vůči nim a používán jako zbraň proti nim“. Jedna známá se jí svěřila, že by nikdy nechtěla syna, jelikož „co by s ním dělala?“.
Příklady článků týkajících se debaty „medvěd versus muž“ či „manosféry“ ukazují, že dříve nebo později trend otevřeného nepřátelství mezi muži a ženami dorazí i k nám. A Británie naznačuje, že nejvíce tím postižené budou mladé, inteligentní a profesně relativně úspěšné ženy. Pro společnost rozhodně není dobrá zpráva, pokud se ocitne ve studené válce pohlaví. Nemluvě o tolik propíraném propadu porodnosti.
00:01
