Uplynulou sobotu proběhly v zámecké zahradě ve Ctěnicích u Prahy první Květinové slavnosti. Co to je? Kdysi patřily do naší historické tradice a v mnoha zemích ...
Předběžné soudní rozhodnutí zablokovat podpis smlouvy na stavbu dukovanských bloků docela překvapilo. A to všechny zúčastněné strany. Od vlády a ČEZ nebylo moc chytré sdělovat datum 7. května, kdy se měla smlouva s Korejci podepisovat. Teď z toho mají ještě větší faux pas. Jak dlouho se teď soudní řízení protáhne, nelze přesně odhadovat. Může to být v řádu týdnů, ale i měsíců, takže klidně až po volbách. Jediné, co lze říct jistě, je, že už teď se kvůli časovým průtahům zvyšují finanční náklady.
Každopádně je dobře, že to v mediálních a politických kruzích vzbuzuje vášně. Co je bohužel naopak moc nevzbuzuje, je kompletní blackout, který před více než týdnem zasáhl Pyrenejský poloostrov. Jde přitom o téma číslo jedna s obrovským přesahem do budoucna.
Ani po týdnu stále není jasná přesná příčina tak masivního výpadku, kdy během několika málo sekund poklesla výroba elektřiny o 15 gigawattů, což v tu chvíli odpovídalo zhruba 60 procentům spotřeby. Je ale fascinující, jak moc se zlehčuje ten velmi pravděpodobný spouštěcí faktor. A to je vysoký (skoro až 60procentní) podíl v síti obtížně regulovatelných fotovoltaických a větrných zdrojů ve spojení s nízkou spotřebou. Stěžejní roli v takovou chvíli hraje to, že v síti byl nízký výkon stabilních tepelných elektráren s velkými turbínami. To znamená, že v síti byla jen velmi malá setrvačnost. A to znamená, že se obtížně vyrovnávala frekvence na standardních 50 Hz.
Zkrátka chyběly záložní vyrovnávací zdroje a pak už to nabralo rychlý spád a došlo k postupnému odpojování. Významnou roli navíc hrálo to, že španělská síť je se zbytkem Evropy propojena velmi omezeně. Nutno připomenout, že před nastalým stavem už na začátku roku španělský regulátor varoval, když uváděl, že kombinace vysokého podílu OZE a nízké poptávky může vést k velkým výkyvům v napětí a výpadkům elektřiny. Tak se stalo a teď by měla nastat velká debata o tom, co dál. A to rozhodně nejen na Pyrenejském poloostrově.
Překvapivě ne tak velký prostor, jak by se dalo čekat, dostala otevřená výzva zmocněnce pro energetickou bezpečnost při ministerstvu zahraničních věcí Václava Bartušky, který na blackout reagoval. Bartuška bude v létě ve své funkci končit, i proto zřejmě teď mluví čím dál víc otevřeně. Zcela správně upozorňuje na masivní podporu zelených zdrojů ze strany politiků a evropské přesvědčení, že stoprocentní podíl OZE v síti je to pravé. A konstatuje, že změna celého unijního přesvědčení by mohla nastat jedině v případě, že blackout zažije Německo nebo Francie, Je to smutné, ale je to tak. To nejdůležitější, co Bartuška zdůrazňuje, je právě to, jak kriticky chybí, a hlavně budou chybět zmíněné řiditelné zdroje, tedy plyn a uhlí. Bez nich je síť stále křehčí a zranitelnější.
Varoval před tím ale už v lednu. „To, do čeho Evropa směřuje, je velký propad výroby elektřiny. Hlad po ní bude velký. Tak jako tak budeme zavírat 40 procent výroby elektřiny u nás, to znamená uhlí (co se tepla týče, tam dokonce 50 procent pochází z uhlí). Ještě stále jsme mentálně nastavení na to, že jsme exportní zemí. Dokonce druhým největším exportérem hned po Francii. Ale to už brzy přestane platit a myslím, že pro velkou část české veřejnosti to bude velký šok,“ vyjadřoval se tehdy pro server Aktuálně s tím, že slibovat levnou a bezproblémovou energetiku v Evropě je politická lež. Do přenosových sítí se bude kvůli OZE muset opravdu masivně investovat a spotřebitelé stále bohužel dostatečně nechápou, že to zaplatí v cenách elektřiny.
Jak také Bartuška říká, energetické systémy řady zemí jedou už léta na hraně. A připomíná loňský podzimní stav v Německu, které ve velkém sosalo elektřinu, odkud se dalo, protože kvůli počasí bez slunce a bez větru nemělo kde brát. A od Německa máme už velmi brzy dovážet elektřinu my – tak to tvrdí vládní politici –, protože se už po letošním roce máme rovněž stát dovozci. Energetická soběstačnost a bezpečnost úzce souvisí s celkovou bezpečností státu. Je s podivem, že se jí chceme dobrovolně vzdát.
Krásně do toho zapadá poslední zpráva provozovatelů evropských přenosových sítí (ENTSO-E), která byla neobvykle kritická a varovná. Uvádí zaprvé, že podstatný objem kapacity fosilních zdrojů se kvůli OZE do roku 2030 stane „neživotaschopným“. A také že pokles kapacity fosilních zdrojů v celém systému může být do roku 2030 strmější, než se v současnosti očekává. Takže to půjde rychle. Nejděsivější je však ukazatel LOLE (Loss of Load Expectation), který udává počet hodin v roce, kdy nelze předpokládané zatížení plně pokrýt dostupnými zdroji. To znamená počet hodin, kdy poptávka po elektřině nebude pokryta. V roce 2028 hrozí kritická situace, kdy toto nedostatečné pokrytí dosahuje 20 hodin. Přitom u nás považujeme už úroveň 6,7 hodiny za kritickou bezpečnostní hranici.
Zpětně viděno působí konání, respektive nekonání české vlády za ministrování exministra průmyslu Jozefa Síkely, který občany opakovaně přesvědčoval o tom, že elektřiny bude vždy dostatek a není nutné zajišťovat kapacitní platby pro uhelné elektrárny, téměř jako účelové vystupování proti zájmům vlastního státu.
00:02
