Homér je zázrak. Debata o Odysseji. V čem spočívá síla antických eposů?

Skutečnost, že v kinech nyní běží filmová událost roku, adaptace Homérovy Odyssey režiséra Christophera Nolana, jsme využili k uspořádání Salonu Echa o antických eposech a řecké mytologii. Hosty byli klasická filoložka a spisovatelka Sylva Fischerová, klasická filoložka a děkanka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Irena Radová, klasický filolog, filozof, publicista a překladatel Petr Šourek a spisovatel Ivan Matoušek.

Proč se Homér a jeho eposy Ilias a Odyssea stali těmi základními kameny západní literatury?

Fischerová: Je to komplexní věc. Jde o kánon a zároveň hádanku, na kterou nikdo nezná odpověď – nikdo neví, zda byl nějaký Homér, kdy se to dílo napsalo, jak přesně vzniklo. Jasné je jen, že vychází z dlouhé a staré ústní tradice. A proč je tedy tak vlivné? Protože je nesmírně bohaté, je to konglomerát příběhů, zároveň úžasně udělaný. Je tam komprimace času, kdy máme 51 dnů v Iliadě z posledního roku války. A ty narativní strategie jsou jedinečné. Jsou tam dlouhá vložená vyprávění Odyssea, jednoocí obři, čarodějnice, která začarovává muže ve vepře, atd. To jsou pohádkové prvky, které ale neříká vypravěč, nýbrž Odysseus, což taky může něco znamenat. Čili kdybych to měla říct v kostce, ty příběhy jsou velmi bohaté, mají mnoho rozměrů, postavy nejsou vůbec ploché, jsou komplikované a jedinečné.

Radová: Je tam také univerzální rozměr. První slovo Iliady je hněv. První slovo Odyssey je muž. Takže je to báseň o hněvu. To je něco, co prožívá každý z nás. Někdy je ten hněv menší, někdy může mít i kosmické rozměry, jako je tomu v Iliadě. A tématem Odyssey je, co to znamená být muž, být člověk. To je také něco, co je přitažlivé v každé době. Každá doba chce vědět, jaké to je, někam jet, vrátit se. Co nás čeká při návratu za nebezpečí? Jak se s tím můžeme vyrovnat? Co je potřeba pro to, abychom uspěli ve světě, v němž na nás čeká spousta nástrah? Takže myslím si, že Homér má úžasně bohaté motivy, které lákají ke zpracování, ale má také tu univerzálnost, která je lákavá v každé době.

Šourek: Je také důležité vidět receptivní stránku věci. Naše kultura stále závisí na Athénách a Římu. Řecko-římská antika, zvlášť skrze renesanci, se stala základem evropské kultury, a proto nám ten Homér zalezl pod kůži. Ale nebylo to vždycky úplně snadné, některá období se s Homérem dost potýkala.

Matoušek: Já to vnímám jako čtenář a z tohoto hlediska musím říct, že on je vrcholem literatury. Homér je prostě zázrak. Co bylo napsáno po něm, se může měřit jenom tím, jak dalece jsou autoři schopni se mu přiblížit. To je něco úžasného, představte si, že první záznamy Odyssey vznikly kolem roku 700 před naším letopočtem. Sám Homér je z doby železné a líčí dobu bronzovou, čili ten příběh je postavený na dobrodružstvích a událostech tři sta let starých. Představte si, kdyby dneska nějaký autor napsal něco tak úžasného o třicetileté válce takovým způsobem, že bychom z toho mohli čerpat nějaké své existenciální zkušenosti. Ke kodifikaci textu došlo snad po čtyřech stech let. Takže jak dlouho o to museli pečovat z generace na generaci, protože jim to stálo za to. A díky tomuhle se to nějakou setrvačností dostalo až k nám.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text Echo Salonu si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.