Na válku s Íránem převládá levicový pohled, upozorňují analytici

Mediální mainstream přistupuje k válce s Íránem jednostranně a vykresluje ji jako chaos ze strany americké administrativy, píše server Tichys Einblick a jejich autor Thomas Punzmann upozorňuje na dva analytické texty, které poukazují na strategické úspěchy USA a chyby Íránských revolučních gard v konfliktu, a to analytičky Hudson Institute Zineb Ribouaové a bývalého britského plukovníka, který bojoval v minulosti v Zálivu i Afghánistánu, Richarda Kempa. Oba dochází k podobným závěrům.

Západní mainstreamová média chtějí v Trumpově jednání vidět pouze chaos. Dva analytici však vidí něco jiného: strategickou jasnost a íránský režim, který se sám dostal do slepé uličky, upozorňuje Punzmann.

Analytička Hudson Institute Zineb Ribouaová upozorňuje, že první ukázkou slabosti íránských revolučních gard byla neschopnost vypátrat a zatknout sestřelené americké piloty na vlastním území, kde měly disponovat hustou sítí informátorů. Rychlé osvobození americkými speciálními jednotkami odhaluje vojenskou podřadnost Íránu, píše Ribouaová, podle ní je neschopnost pilota najít příkladem strategického rozpadu Revolučních gard.

Dalším omylem íránského režimu je nyní vzniklý regionální konsensus několika sousedních států proti Teheránu. Řada států Perského zálivu zintenzivnila spolupráci s USA. I dosud ambivalentní aktéři se nyní jasně distancovali od teokratického státu. Válka tak potvrzuje vývoj, který byl patrný již dříve. Íránská politika blokovala ekonomickou integraci a bezpečnostní spolupráci na Blízkém východě. Operace „Epic Fury“ ukázala, že Abrahamovské dohody – ačkoli íránský tlak chtěl právě tomu zabránit – nebyly výjimkou, ale vyjádřením regionálního konsensu. Válka tento konsensus, který se nyní projevuje, nevytvořila. Pouze jej potvrdila.

Ribouaová identifikovala sedm strategických chyb íránského státu, které všechny mají svůj původ v zásadní chybné interpretaci amerického chování, regionální politiky a vlastních schopností. Společně se to pro Írán zúžilo do situace bez východiska.

První strategickou chybou bylo uzavření Hormuzského průlivu. Íránské vedení bylo přesvědčeno, že trvalý tlak na globální energetické toky otřese trhy a donutí Trumpa ke změně kurzu. Ten však pouze prohlásil, že otevření průlivu není úkolem Američanů, a místo toho pohrozil bombardováním íránských elektráren.

Trump tímto způsobem cílí na dvě věci současně, jednu proti IRGC a druhou proti předpokladu, že USA budou trvale na vlastní náklady garantovat regionální bezpečnost a zajišťovat obchodní trasy. „Jeho výhrůžky vůči NATO a IRGC, stejně jako jeho děkovná řeč partnerům v Perském zálivu, nejsou improvizací, ale cílenými signály strategické reorientace,“ uvádí analytička.

Trumpovým cílem je, aby američtí spojenci na Blízkém východě převzali odpovědnost sami, aby se Washington mohl více soustředit na západní polokouli. Koncept sdílení břemene byl tak rozšířen na celou východní polokouli. Druhou strategickou chybou Íránu bylo hrát o čas. Předpokládalo se, že Trump bude pro rychlý ústup. Tento údajný zisk času je však k ničemu, pokud je velitelská infrastruktura zničena a frontové jednotky nedostávají posily.

Třetím strategickým omylem bylo tempo. Dosud Revoluční gardy eskalovaly dění. To však funguje pouze s předvídatelným protivníkem. Trump tuto předvídatelnost zničil.

Čtvrtým strategickým omylem bylo věřit, že se podaří zmobilizovat arabský svět proti USA a Izraeli. Předpoklad, že příslušné obyvatelstvo bude vyvíjet tlak na své vlády, se ukázal jako mylný. Abrahamovy dohody jsou stabilnější, než se očekávalo.

Pátou strategickou chybou je válka obrazů a „fakenews“. Obrazy, příběhy a interpretace událostí nebylo možné aktivovat, jako tomu bylo po 7. říjnu. Vnitřní krize Íránu s inflací, únikem kapitálu, nedostatkem vody a hospodářským kolapsem je mnohem účinnější. Propaganda proti tomu nemá šanci.

Šestou strategickou chybou bylo domnívat se, že Čína bude Írán otevřeně podporovat. Čína není připravena zvýšit svou podporu, která je současnosti v datech, natolik, aby sama riskovala hospodářské důsledky ze strany USA.

Poslední a nejzávažnější chybou Íránu byla jeho desetiletí trvající strategie opírat svou vojenskou strukturu o síť regionálních polovojenských skupin. Tato síť byla americko-izraelskými útoky rozhodujícím způsobem oslabena.

Britský voják Richard Kemp, který sloužil na několika válečných scénách a velel britským jednotkám v Afghánistánu, předkládá v příspěvku pro deník The Daily Telegraph, překvapivě podobný pohled jako Ribouaová. Podle Kempa spočívá základní problém íránského režimu v tom, že vedení v Teheránu nebylo připraveno na přímý, vysoce intenzivní konflikt s USA a Izraelem. V uplynulých desetiletích se její strategie spíše opírala o nepřímé vedení války prostřednictvím zástupných organizací a o to, že Západ, pokud vůbec, podnikne pouze omezené vojenské operace proti těmto poskokům, nikoli však masivní zásah proti samotnému režimu v Íránu. „Celá obranná strategie Íránu byla současnou válkou obrácena naruby,“ uvádí Kemp.

Íránský režim vynaložil obrovské částky na vybudování sítě spojeneckých milicí v Libanonu, Gaze a Jemenu. Tyto výdaje však byly víceméně zbytečné. Hizballáh, Hamás a také Hútíové byli po 7. říjnu 2023 útoky značně oslabeni.

Kemp stejně jako Ribouaová hodnotí politické jednání jako ovlivněné chybnými odhady. Íránské vedení chtělo svými útoky přimět arabské sousední státy, aby vyvíjely tlak na Washington. Ve skutečnosti dosáhly přesně opačného výsledku.

Kemp upozornil také na zjevný kontrast mezi spojenci USA na Blízkém východě a v Evropě. Žádný ze států Perského zálivu nepodlehl vojenskému tlaku Íránu. Američané mohou i nadále využívat své základny v těchto zemích jako operační základny pro válku. Kontrast v reakcích oproti evropským státům, které zakázaly USA využívání základen a dokonce i přelety, nemůže být větší.