Rozvodová novela pod kritikou. Ve vysoce konfliktních sporech může ohrozit děti

„Dítě v ohrožení: Ochrana dětí před násilím se po rozvodové novele zhoršila,“ konstatoval odborný kulatý stůl, který se ve středu konal na půdě Senátu, již ve svém názvu. Ovšem s dovětkem, že „Řešení existuje“. Jak tedy zajistit, aby ochrana dítěte byla středobodem zájmu namísto rodičů, kteří si skrze právo vyřizují účty? Dle zástupců vládní koalice má pomoci například vznik nového centrálního úřadu, zákonná povinnost soudů přihlížet k domácímu násilí, dále posílení role multidisciplinárních týmů či jasnější definici „nejlepšího zájmu dítěte“. Senátorka Hana Kordová Marvanová (BEZPP) pak avizovala, že pokud by řešení nepřicházelo dostatečně včas, zákonodárci předloží vlastní východisko.

Cílem tzv. rozvodové novely, která byla schválena loni v létě a nabyla účinnosti od letoška, je zjednodušit a zrychlit rozvody a snížit konflikty mezi rodiči, zejména v případech, kdy mají děti. Senátní debata, kterou iniciovala zejména senátorka Kordová Marvanová, proběhla za účasti jak kritiků, kteří již během schvalování přednášeli k materiálu výhrady – tedy například nynější ministr práce Aleš Juchelka (ANO) či poslankyně Helena Válková (ANO) –, tak poslankyně a exministryně spravedlnosti, která má agendu nyní na starosti i ve stínové vládě, Evy Decroix (ODS), která stála za přijetím novely. Ta uvedla, že novela mířila k něčemu jinému, než jsou vysoce konfliktní rozvody.

„Novela měla reagovat na situaci, kdy jsou ti lidé schopni se dohodnout, tam je přece nesmysl, aby tam bylo znalecké zkoumání. Tam pokud není problém, pojďme ty lidi nechat žít, protože ta rodina je většinou autonomní. Vy narážíte na problémy,“ sdělila Decroix. Tomu oponovala advokátka Markéta Chudáčková, která se specializuje mimo jiné právě na rodinné právo. „Pokud tedy nebyla myšlena rozvodová novela pro konfliktní spory, respektive pro spory, proč postavení dětí v řízení zhoršuje?“ tázala se Chudáčková, která věnuje problematice vysoce konfliktních osobností v opatrovnických řízeních. „Novela sebrala soudcům, advokátům i opatrovníkům nástroje minimální ochrany dítěte,“ kritizovala advokátka s tím, že novela „zrušila péči jednoho rodiče“.

Zatímco terminologicky právní změna opustila staré pojmy jako „výlučná péče jednoho rodiče, střídavá péče a společná péče rodičů“, fakticky je to složitější. Novela nezrušila možnost svěřit dítě převážně jednomu rodiči, ale kladla si za cíl umožnit soudům flexibilnější kombinace péče, a to s důrazem na rovnost rodičů a jejich odpovědnosti za dítě. Nicméně právě situace, kdy je dítě svěřeno po rozvodu či rozchodu do nějakého typu sdílené péče, přitom dle řady ve středu vystoupivších řečníků – kteří kromě právníků pocházeli z oborů jako psychologie či rodinné terapie – kamenem úrazu v situacích, kdy odluka probíhá za vysoké intenzity či až agrese. Chudáčková poznamenala, že judikatura soudů – a to včetně Ústavního – v posledních zhruba deseti letech upřednostňovala cestu právě rovnocenné péče obou rodičů, a to s odkazem právě na spravedlnost takového řešení pro oba jedince. Takové to vnímání pak bylo jí i dalšími řečníky označeno za mýtus, které je potřeba se zbavit, neboť právě v případech vysoce konfliktních rozvodů může být svěření do péče jen jednoho z nich tím řešením, které je pro dítě nejlepší.

Alarmující skutečnost?

Senátorka Marvanová pak zdůraznila vážnost problému, který je třeba urychleně řešit. „Bývalá ministryně naznačila, že se této oblasti tolik nevěnovali, takže my bychom právě teď chtěli upřít pozornost k těm vysoce konfliktním rozchodům rodičů a řešení situace dětí, protože se objevují případy, které působí alarmujícím dojmem. Případy, kdy dochází k nějakému až institucionálnímu násilí, kdy v zájmu vymáhání rozsudku dochází k určitým úkonům, kterými trpí to dítě. A přitom to dítě by mělo být tím prvkem, který by měl být chráněn na prvním místě,“ poukázala senátorka Marvanová na systémový problém. Podle odhadů, které zazněly na semináři, procházejí vysoce konfliktními spory tisíce dětí ročně. Účastníci se přitom ne úplně shodli, kdy končí hranice běžného sporu a začíná ta vysoké intenzity.

Podle expertů se však nejedná o ojedinělé případy. Instituce například neumí včas identifikovat, zda je dítě „rukojmím“ ve sporu mezi rodiči, a nedokážou často rozpoznat ani to, že k psychickému či domácí násilí dochází. „Současná právní úprava je snadno zneužitelná v případech vysoce konfliktního sporu a domácího násilí, protože popírá existenci patologického rodičovského chování,“ zdůraznila další z řečnic, advokátka Daniela Holá.

Podle poslankyně Válkové má uplatňování nové právní úpravy v praxi kontraproduktivní důsledky. „A přesně to je případ tzv. velké rozvodové novely, která ve vysoce konfliktních sporech může dítě vážně ohrozit především tím, že některé instituty, jako např. úprava péče jednoho rodiče nebo zásahy do rodičovské kompetence jsou upraveny zákonem příliš obecně nebo dokonce potřebná úprava chybí. Proto musíme rychle nejasnou právní úpravu konkretizovat, abychom předešli nejednotnému a nahodilému rozhodování, které se může na osudu konkrétních dětí fatálním způsobem podepsat. Příklady z praxe nám již nyní ukazují, že nejde o nepodloženou obavu, ale o reálné riziko,“ sdělila ve středu v Senátu.

Exministryně Decroix, která se sama ve svém profesním životě věnuje mediaci, odmítla svalovat vinu na soudce jakožto jedinou chybu v systému. „Opatrovnická justice není o jednom rozsudku. Někde začíná a někde končí – důležité je, že nekončí tím rozsudkem. Není to o tom, že tam má vstupovat jenom ten soudce. Prostě ten soudce je právník a může mít sebelepší specializaci, ale neumí všechno,“ sdělila poslankyně ODS. „Není správné, abychom vše posuzovali na základě jednoho papíru. K tomu pak ale potřebujeme efektivní tým – ať tomu budeme říkat OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí – pozn.red.), nebo jakkoliv jinak. Mezi odborníky se každopádně hovoří o tom, že takový tým by měl být multidisciplinární,“ doplnila stínová ministryně spravedlnosti s dovětkem, že pomyslný balón je nyní na straně vlády – konkrétně resortů spravedlnosti a taktéž práce a sociální věcí.

Nový úřad i větší zapojení odborníků

Ministr práce Juchelka připomněl svou vizi, že by během několika let vznikl nový Úřad sociálně-právní ochrany dětí, jehož cílem má být sjednocení postupu sociálních pracovníků a systému ochrany dětí v celé republice. „Sociálně-právní ochrana dětí se to jmenuje, protože má chránit děti. Není to ani žádná sociální služba pro znesvářené rodiče, ani pro ty, kteří mají, nevím, třeba adiktologické problémy,“ zdůraznil. Člen OSPOD by dle ministra měl fungovat jako „case manager, který primárně chrání dítě a najímá si sociální službu, která bude sanovat tu rodinu po nějakou omezenou dobu. „Já se vždycky ptám pracovníků všech sociálních služeb, jak dlouho má trvat sanace například rodiny závislých rodičů. Má to být nekonečně mnoho času? Vlastně čekat, zatímco to dítě, které neustále roste, je mezitím například u přechodných pěstounů. To dítě ten čas prostě nemá,“ sdělil Juchelka. Odmítl, že by OSPOD měl sloužit k „pomstě partnerovi“ po rozchodu.

Za resort spravedlnosti byl ve středu v horní parlamentní komoře přítomen náměstek Zdeněk Koudelka (místopředseda hnutí Trikolora). „Připravuje v této oblasti novelu a chceme, aby ještě v první polovině tohoto roku odešla do meziresortního připomínkového řízení,“ uvedl časový harmonogram Koudelka s tím, že momentálně čerpají informace především od soudců, kteří ve sporech rozhodují. „Výslovné zapracování do zákona toho, že když se jeden z rodičů dopouští domácího násilí, aby k tomu soud byl ze zákona povinen přihlédnout,“ nastínil jedno z možných řešení, které by mohla připravovaná změna obsahovat. „Dále legislativní podpora existence fungování mezioborových týmů tak, aby se na tom rozhodování nepodílel jenom soudce-právník, ale by měl nějakou oporu v psychologovi, v oborových poradcích a tak dále,“ pokračoval Koudelka. „A měla by tam být také definice nebo upřesnění pojmu toho takzvaného nejlepšího zájmu dítěte. Co to vlastně má mimo jiné obsahovat,“ zakončil náměstek své sdělení, které označil za „krátkou informaci“.

„Pokud odborníci z praxe upozorňují, že současná právní úprava a systém sociálně-právní ochrany dětí jim neposkytuje dostatečnou ochranu, je primárním úkolem politiků najít řešení, které bude skutečně v nejlepším zájmu dítěte,“ uvedla Marvanová, která je členkou senátního Výboru pro sociální politiku. Naznačila, že kdyby vláda nekonala potřebné kroky dostatečně rychle, vezmou zákonodárci-právníci – tedy kromě Marvanové také senátorka Daniela Kovářová (BEZPP), mimo jiné též prezidentka Unie rodinných advokátů, která se semináře účastnila či profesorka Válková – věci do svých rukou a připraví změny v rámci poslaneckého návrhu či jako návrh Senátu, který má jako celek též zákonodárnou iniciativu. Původně se někteří zákonodárci Parlamentu chtěli vydat cestou odložení účinnosti novely, to se ale kvůli říjnovým volbám a následnému ustavování dolní komory – včetně zákonných lhůt – nestihlo. Novela tak od Nového roku platí.

Debata v Senátu se přitom týkala jen části změn, které novela přinesla. Účastníci kulatého stolu se každopádně shodli, že ochrana dítěte musí být vždy absolutní prioritou státu, a apelovali na nutnost rychlé změny legislativy, zlepšení fungování orgánů sociálně-právní ochrany dětí a posílení spolupráce mezi soudy, sociálními pracovníky, psychology a dalšími institucemi.