Hušbauer navrhuje v Praze zavedení obecně prospěšných prací. Chce kontrolovat kryty

Lidé, kteří dělají v pražských ulicích nepořádek, by ho po sobě měli také uklízet, říká kandidát hnutí ANO na primátora Jan Hušbauer, místostarosta „čtyřky“. V rozhovoru pro Echo24 proto navrhuje zavedení obecně prospěšných prací a přísnější postihy, protože samotné pokuty podle něj nefungují. Za důležitou považuje také připravenost metropole na mimořádné situace a stane-li se šéfem hlavního města, chce prověřit, zda by v případě ohrožení kryty skutečně posloužily obyvatelům. Současnému vedení města vyčítá nevyužitý investiční potenciál a hromadění miliard na účtech, konkrétní částku, kterou by sám během čtyř let proinvestoval, ale neuvedl. Připravené projekty městského bydlení chce do dvou let dostat na staveniště a prosazuje reformu parkovacích zón, která by Pražanům umožnila přes den parkovat s jedinou kartou po celém městě. Hovoří také o regulaci Airbnb a ostře se vymezuje proti možné povolební koalici Pirátů, Prahy sobě a STAN.

Do kampaně jste naskočil poměrně pozdě, původním lídrem měl být Ondřej Prokop, který ale skončil v souvislosti s kauzou bytů, které neuvedl ve svém majetkovém přiznání. Říkáte, že to pro vás není handicap, protože jste známý místostarosta Prahy 4. Nebylo ale přepřahání na poslední chvíli selháním celého pražského ANO? Jak jste kauzu vnímal?

Určitě ne. Ondra Prokop svoji chybu přiznal, vysvětlil a vyvodil z ní důsledky – odstoupil ze všech politických funkcí. A právě odpovědnost je podle mě něco, co v pražské politice chybí. Měla by se zavést jako určitá norma. Je to jedna z věcí, kterou budu chtít nastavit, pokud budu ve vedení Prahy: aby na magistrátu nešlo jen o kompetenci, ale aby u každého slibu byl termín, peníze a jméno odpovědného.

Vy jste se po panu Prokopovi stal předsedou kontrolního výboru poté, co on byl v důsledku své kauzy vyzván k rezignaci. Souvisí to za vás nějak s touto funkcí?

Tohle vůbec nesouvisí s magistrátní politikou. Šlo o soukromý majetek a o chybu v majetkovém přiznání, za kterou Ondra nesl důsledky. Nesouvisí to ani s kontrolním výborem na magistrátu. Ten byl zřízen k úplně jiným věcem: kontroluje, jak se plní usnesení zastupitelstva a rady a jak magistrát dodržuje předpisy.

Jste ochoten před volbami zveřejnit své majetkové poměry nad rámec toho, co vyžaduje zákon?

Stejně jako ostatní politici ve funkcích, ať už na radnici, nebo na magistrátu, musíme předkládat majetková přiznání – vstupní, každý rok průběžná a nakonec výstupní. Každý rok tedy dokládám své majetkové záležitosti, stejně jako daňové přiznání, a plním také povinnosti zastupitele hlavního města Prahy vyplývající z etického kodexu. Nad rámec toho jsem byl teď majetkově velmi důkladně prověřen dvěma médii, Seznamem a Novinkami, a poskytl jsem jim všechny vyžádané dokumenty.

Říkáte, že případná povolební jednání budete vést vy. Ale místopředseda hnutí, ministr průmyslu, Karel Havlíček v některých rozhovorech vylučoval spolupráci s některými stranami. Povolební matematika v Praze přitom může být poměrně složitá, jak jsme viděli už po minulých volbách. Řídíte pražské ANO vy?

Kandidát na primátora jsem já, ne vicepremiér Havlíček, ani nikdo další z naší celostátní politiky. V komunální politice si o těchto věcech rozhodujeme sami a budeme si o nich rozhodovat sami – samozřejmě společně s kolegy kolem mě, ať už z pražské kandidátky, nebo z krajské organizace. Co se týká povolební spolupráce, říkám, že celostátní a komunální politika jsou dva světy. Komunální politika je především o lidech a projektech v konkrétní městské části nebo ve městě.

Já například sedm let spolupracuji na Praze 4 s ODS a TOP 09. Dokážeme si plnit své programy a vycházíme spolu i po mezilidské stránce. O tom komunální politika je. Tím určitě netvrdím, že právě ODS a TOP 09 jsou strany, se kterými chci v příštím období vládnout v Praze. Chci vládnout s těmi, kteří se mnou budou chtít řešit věci, které Prahu posunou. A budou tady pro Pražany, nikoliv pouze řešit ideologické a osobní spory, jako se to podle mě děje posledních osm let ve vedení města. Kdo se mnou bude chtít řešit nedostupnost bydlení, bezpečnost a čistotu Prahy, kapacity škol a hlavně dopravní kolaps a chaos, který tady způsobili Piráti, s tím jsem připraven jít do koalice.

Takže s Piráty si spolupráci představit nedokážete?

Za mě je tahle otázka v tuto chvíli bezpředmětná, protože Piráti vyloučili spolupráci s námi. Úplně se hrozím toho, že by v Praze vznikla koalice Pirátů, kteří tady máchají nějakým akčním plánem, což je pouze recyklace jejich nesplněných slibů, s uskupením Praha Sobě, které jde do voleb se zelenými extremisty a s lidovci – tam se trochu obávám, že by nám tady vznikly cyklopruhy i na stromech –, a k tomu hnutí STAN. To je ve vedení Prahy dvanáct let. Před šesti lety si zřídil Pražskou developerskou společnost, která nás doteď stála 400 milionů korun a za šest let nepostavila jediný byt. Mají za sebou kauzy jako Dozimetr. Této koalice se tedy hrozím. Byla by to vláda extrémní levice a bál bych se nejen o Prahu, ale i o Pražany.

Pojďme tedy ke konkrétním věcem a začněme bydlením. Na Praze 4 jste v roce 2025 opravili 95 obecních bytů za přibližně 60 milionů korun. Jak by podle vás měla vypadat bytová politika Prahy jako celku?

Pokud jde o magistrát, je v tuto chvíli potřeba vyndat všechny připravené projekty ze šuplíku a dostat je během dvou let do fáze staveniště. Za posledních osm let vznikla spousta plánů, ale z nich Pražanům, kteří potřebují domov, klíčky od bytů neuděláme. U obecních, respektive městských bytů, to platí hlavně pro potřebné profese, jako jsou zdravotní sestry, hasiči, strážníci nebo učitelé. Praha disponuje spoustou pozemků, na kterých je možné stavět. Jsem například pro vyhlášení soutěže ve spolupráci se soukromým sektorem, který stavět umí, a to navíc rychle. Vyhrát by mohl ten, kdo městu v rámci projektu předá nejvíce bytů. Musíme také obnovovat bytový fond, který už Praha vlastní. Má spoustu neopravených a neobsazených bytů. Na Praze 4 jsme to udělali, jak jste sám říkal. Za poslední čtyři roky jich bylo dokonce necelých 400. Další možností, která by mohla být poměrně rychlá, jsou nákupy. Praha disponuje velkým množstvím investičních prostředků a má na účtech více než 200 miliard korun. Může proto určité množství bytů na trhu také nakoupit a disponovat jimi prakticky okamžitě.

Často se mluví o prázdných investičních bytech. Odhady jejich počtu se rozcházejí, ale pokud se k nim přidají i byty používané pro krátkodobé ubytování typu Airbnb, může jít o desetitisíce jednotek. Jak byste chtěl řešit spekulativní držení prázdných bytů?

Začal bych Airbnb. Tam říkám jednoznačně, že je potřeba regulace. K té je nutná změna legislativy, přičemž tady musí Praha spolupracovat s vládou. Nemůže to fungovat tak, jak tomu bylo za Zdeňka Hřiba (Piráti, exprimátor – pozn.red.), který se za sedm let ve vedení města s vládou spíše hádal. Navíc v letech 2023 až 2025, kdy byla pražská koalice složená skoro na stejném půdorysu jako tehdejší vláda, tento potenciál téměř vůbec nevyužila. Airbnb má sice na celkovou dostupnost bydlení jen malý dopad, v celé Praze jde o necelých osm tisíc nabídek. I přesto je ale třeba ho regulovat, protože v historickém jádru slouží turistům víc než každý desátý byt a musíme chránit i rezidenty Prahy 1. Víme, že Airbnb dnes v mnoha případech nahrazuje hotelové služby, ale bez stejného typu regulace. Proto jsem jednoznačně pro regulaci.

Jakou regulaci konkrétně? Máme už stávající předpisy určující, k čemu je prostor zkolaudovaný. Má se především více vymáhat současné právo, nebo například využít systém eTurista a nové omezení krátkodobých pronájmů?

Za mě je to například o regulaci počtu dnů, po které lze byt tímto způsobem pronajímat. Lidé, kteří Airbnb v centru Prahy využívají, jsou ve většině případů turisté a část z nich nerespektuje pravidla, například noční klid. I proto je potřeba tato pravidla nastavit.

Kolik dnů ročně by tedy podle vás měl člověk smět svůj byt prostřednictvím Airbnb krátkodobě pronajímat?

Teď nechci říct konkrétní číslo, abych neřekl něco nepřesného. Limit dnů pro pronájem celého bytu máme v programu, jeho výši ale určí zákon a podle něj pražská vyhláška. Pokud jde o to, čemu vy říkáte investiční byty a já prázdné nebo neobsazené byty, ministerstvo financí teď analyzuje, jak by se daly zdanit. Pro mě bude velmi zajímavé, k čemu dojde a jak k tomu potom přistoupit z pohledu Prahy. Nechci to řešit diktátorsky, spíš bych hledal motivační řešení, aby se více takových bytů podařilo dostat zpět do užívání.

Může být jedním z těch nástrojů vyšší zdanění?

Celostátní zdanění lidí s desítkami bytů je otázkou legislativy státu, kterou teď analyzuje ministerstvo financí. Počkám na data a měřítkem bude, jestli po něm přibude bytů k bydlení. Otázkou je ale i vymahatelnost a důsledné prokazování toho, že konkrétní byt je skutečně volný a nevyužívaný.

A hodláte obecně zvyšovat daň z nemovitosti plošně, tedy nejen u prázdných bytů?

Zvyšování daně z nemovitosti neprosazuji a jako primátor ho nenavrhnu. Koeficient se v Praze stanoví pro každou městskou část zvlášť a výnos jde městským částem – když si některá radnice po poctivé debatě s lidmi řekne o změnu, budu její vůli respektovat. Praha má na účtech spoustu nevyužitých peněz, které je nejdříve potřeba investovat do Prahy a Pražanů.

Říkáte, že „developer není sprosté slovo“, zároveň ale chcete, aby se developeři nových čtvrtí povinně podíleli na výstavbě škol. Co konkrétně znamená „povinně“? Máte například představu, kolik má developer odvést za každý metr nové bytové plochy?

Na úvod je třeba říct, že Praha v oblasti kapacit škol zaspala. Nesledovala dlouhodobý vývoj ani demografickou křivku a nenavázala na ně svým investičním plánem. Dnes jsme se dostali do problémů například s kapacitami středních škol. Není to přitom způsobeno jen tím, že významnou část jejich kapacit využívají dojíždějící Středočeši. Mrzí mě, že ve vedení Prahy, Středočeského kraje i vlády seděly stejné strany a tato problematika se přesto společně neřešila. Teď mám na mysli hnutí STAN, které mělo resort školství za minulého kabinetu a stále má hejtmanku Středočeského kraje a v Praze gesci školství. Teď na tu situaci musíme reagovat. Za prvé – stejně jako u bydlení – vzít všechny připravené projekty ze šuplíku a dostat je na staveniště, aby se školy začaly dostavovat, respektive nové stavět. V tom by nám měl pomoci i nový stavební zákon, který má stavební procesy urychlit.

A potom je samozřejmě potřeba spolupracovat se soukromým sektorem. Víme, kde se bude v Praze stavět, a tím pádem víme, kde vznikne potřeba školských kapacit. Mé motto je: developerům neházet klacky pod nohy, ale tvrdě s nimi vyjednávat prostřednictvím plánovacích smluv a dalších dohod. Developer musí v rámci plánovací smlouvy jasně vědět, že pokud v dané oblasti potřebujeme školu, má tam vzniknout – ať už mateřská, základní, nebo střední.

Takže nějakou konkrétní metriku nebo částku za metr čtvereční z vás v tuto chvíli nedostanu?

V tuto chvíli to podle mě vůbec není o metrech čtverečních, ale o počtu dětí, pro které potřebujeme v konkrétní oblasti kapacitu zvýšit. Tyto potřeby jsou známé, problém je podle mě v tom, že se podle nich nejedná. A je potřeba spolupracovat s jednotlivými městskými částmi, protože právě ty znají konkrétní situaci nejlépe a mohou s řešením kapacit pomoci. U základních škol jsou navíc jejich zřizovateli právě městské části.

Jak se díváte na problém spádovosti u základních škol a fiktivně hlášených trvalých pobytů? Je podle vás současný systém funkční?

Jsem k tomu spíš neutrální. U základních škol spádovost chápu, dítě má mít školu blízko domova. Fiktivní trvalé pobyty jsou ale hlavně příznak toho, že v dobrých školách chybí místa. Proto začínám u kapacit.

Jakou výhodu by pro vás jako pražského primátora představovalo to, že je ANO zároveň nejsilnějším vládním subjektem, má premiéra a řadu ministrů? Teď jsme například viděli změny stavebního zákona. Jak by toto propojení mohlo Praze pomoci?

Primátor je zástupce Pražanů, ne vlády. Výhoda to ale je: když město a vláda spolu nebojují, vydělají na tom Pražané. Vláda potřebuje Prahu. Je to metropolitní město, kde vláda sídlí a kde fungují mezinárodní firmy, školství, sport a řada dalších věcí. Stejně tak Praha potřebuje vládu kvůli důležitým infrastrukturním stavbám, které realizuje stát – například nové nemocnici, Pražskému okruhu nebo železnici. Praha potřebuje vládu a především Poslaneckou sněmovnu také kvůli řadě legislativních změn. A platí to i pro bezpečnost: mně například v historickém centru Prahy velmi vadí žebrání a čtvrt století stará vyhláška na něj podle mě nestačí.

Když člověk večer projde Václavským náměstím nebo jinými částmi centra, vidí lidi bez domova, prodej drog a další problémy. Jak lze něco změnit?

Považuji to za velmi důležitou věc. V poslední době jsem k tomu natáčel i několik videí, protože to není problém pouze večer nebo v noci, ale i během dne. Když se dnes projdete například po Národní třídě, vidíte tam polehávající lidi bez domova nebo narkomany, které musíte skoro překračovat. Bohužel to dnes vidíte i na sídlištích, kde jsou například skupinky lidí popíjející alkohol a dělající nepořádek, lidé bez domova nebo narkomani kolem vestibulů metra a v parcích u dětských hřišť. Přijde mi, že se z veřejných parků stávají nalévárny. Situace se dostala do stádia, kdy ji nelze neřešit. Mrzí mě, že během posledních čtyř let, kdy měl bezpečnost v gesci sám primátor, se nic zásadního nestalo. Když situaci sleduji na Praze 4 nebo se procházím centrem, přijde mi, že se zhoršuje.

Nevyřešíme ji ovšem pouze strážníky. Strážníků chybí téměř 300 a potřebujeme je motivovat například možností bydlení nebo dalšími benefity, abychom jejich počet zvýšili. Zároveň ale nemá smysl jen rozdávat pokuty lidem, kteří dělají nepořádek, když se od nich stejně nedají vymoci. Na ně tento způsob nefunguje. Proto je třeba přistoupit k dalším krokům. Dnes lze člověku zakázat vstup na konkrétní místo, nejdéle na rok. Ještě před změnou zákona v roce 2017 šlo zakázat mu na čas pobyt v celé obci, což dnes nejde.

Já bych chtěl do legislativy zavést možnost obecně prospěšných prací. Když někdo dělá v ulicích nepořádek, ať si ho po sobě také uklidí. A pokud obecně prospěšné práce nebude plnit, ať jde k soudu. Jsem pro zpřísnění pravidel a zavedení nástrojů, které nám umožní situaci skutečně řešit, protože jen domluvami to nejde. Ruku v ruce s tím ale musí fungovat preventivní programy, od škol až po práci přímo v ulicích. Samozřejmě neříkám, že přísnější postup má platit na všechny. Chci, aby společně se strážníky chodili také terénní sociální pracovníci a lidem nabízeli pomoc. Ale u těch, kteří pomoc opakovaně odmítnou a problémy dál způsobují, je podle mě potřeba postupovat přísněji.

Bezpečnost se dá vnímat i z jiného úhlu. Žijeme v určité geopolitické situaci a v Praze je omezená kapacita krytů pro případ válečného nebo jiného útoku. Řada krytů vybudovaných za minulého režimu se dnes používá k úplně jiným účelům. Za jak podstatné to považujete?

Ochrana obyvatelstva je samozřejmě jednou z důležitých věcí, které Praha musí řešit. Nemám teď přesné informace, kolika kryty Praha disponuje ani v jakém stavu všechny jsou. Z informací, které mám, ale vyplývá právě to, co říkáte – řada krytů, které by měly být k dispozici pro ochranu obyvatel, je dnes využívána i k jiným činnostem. Pokud by nastala krizová situace, měly by být okamžitě schopné sloužit účelu, pro který byly vybudovány. Jako primátor bych proto chtěl mít u každého krytu jasno, jestli by v krizi skutečně posloužil.

Praha má na účtech přes 200 miliard korun. Jak by ty peníze měla využít? Je to obecnější problém řady měst a obcí: ministryně financí Alena Schillerová (ANO) například říkala, že by se měl alespoň využívat úrok u České národní banky, aby peníze neležely ladem, zatímco představitelé samospráv namítají, že potřebují rezervy na velké projekty. V Praze je to třeba metro D a řada dalších investic. Jak byste ty peníze využil vy?

V tuto chvíli je to naprosto nevyužitý investiční potenciál Prahy, jejího rozpočtu a investičního plánu. Členové současného vedení magistrátu mi říkají, že ty peníze mají našetřené na velké dopravní stavby, jako jsou právě Městský okruh nebo metro D. Já říkám: není to našetřeno, je to nepostaveno. Je to podle mě otázka určité finanční gramotnosti. U velkých investic si musíme uvědomit, že pokud si je na rok naplánujete ve výši 40 miliard korun a ve skutečnosti proinvestujete 26 miliard, jako se to městu stalo loni, zůstává vám část peněz zkrátka nevyužitá. Při pokračování současného trendu nebude v roce 2030 na účtech 200 miliard, ale podle našeho propočtu přes 300 miliard korun. Za mě je potřeba investovat například do parkovacích domů, abychom zajistili dostatek parkovacích míst. Je potřeba investovat do školství a zvýšit kapacity škol. Do bezpečnosti, protože vidíme situaci kolem vestibulů metra nebo ve veřejných parcích. Je potřeba investovat do dostupnosti bydlení, do obnovy sportovišť i škol. A hlavně do míst, na která dnes Praha zapomíná – například do sídlišť, ve kterých je skoro 40 procent pražských bytů. Tam bych chtěl jako první po revoluci spustit rozsáhlejší obnovu a revitalizaci.

Kolik byste chtěl ideálně za čtyři roky ve funkci primátora z těch peněz tedy proinvestovat? Má být cílem, aby na konci období z dnešní rezervy téměř nic nezůstalo?

Já jsem ani jednou neřekl, že těch 200 miliard, které dnes jsou na účtech, lze utratit zítra. A nebudu tady házet čísly, kolik bych proinvestoval. V prvních sto dnech udělám inventuru všech investic a budu investovat do oblastí, které jsem zmínil. Je potřeba vyndat projekty ze šuplíků a začít. Projekty jsou připravené, je potřeba je dostat ke stavebnímu povolení a dál do procesu. Například metro D se sice již staví, ale mezitím je potřeba začít soutěžit i další úseky a nastavit jasný strategický plán. Městský okruh pořád nemá ani povolení. Praze v této oblasti zkrátka chybí kompetence a odpovědnost – měla by třeba mít samostatného radního pro strategické investice. Dnes jsou tyto investice rozházené mezi jednotlivé radní, v důsledku čehož nikdo za celek nenese jasnou odpovědnost.

Kdybyste se stal primátorem, platí rok 2032 jako ten, kdy by měl být zprovozněn první úsek?

V tuto chvíli se stavba metra D rozběhla. Mrzí mě ale, že je o roky zpožděná – jen soutěž na druhý úsek měla tříleté zpoždění. To je další problém Prahy při soutěžení velkých investičních akcí. Nemusíme chodit daleko. Máme například EUSPA, budoucí sídlo evropské vesmírné agentury na Palmovce v Praze 8, což dnes považuji za mezinárodní ostudu. A máme Libeňský most, který místo toho, aby sloužil Pražanům, čeká na opravu: tramvaje po něm nejezdí od listopadu 2024 a oprava se musí soutěžit znovu. U metra D je podle mě potřeba podívat se také na to, kolik nás tři roky zpoždění stavby stály. Bavíme se o miliardách korun, které to zpoždění stálo Pražany.

Nedávno jste dal jasný závazek alespoň u Městského okruhu: do tří let se „kopne“. Pokud se tak nestane, budete to považovat za nesplněný slib a svůj nezdar?

Všechno, co je teď připravené, podle mě vybízí k tomu, aby stavební práce nejpozději v roce 2029 skutečně začaly. Ani neslibuji to, co před čtyřmi lety slibovali kolegové z koalice Spolu, kteří podle svého tehdejšího programu měli během tohoto volebního období Městský okruh dostavět. Stačí se do jejich programu podívat.

Pro mě jsou důležité všechny zásadní infrastrukturní stavby. Ať už je to Městský okruh, který má odvést tranzitní dopravu mimo centrum a ulevit Praze, nebo navazující spoje hromadné dopravy – metro, tramvaje i autobusové linky. Stejně důležité jsou parkovací domy u těchto dopravních staveb, aby tranzit zůstal na okraji Prahy.

Je podle vás současný systém P+R funkční? Aby skutečně zachytil významnou část aut, muselo by těch míst být daleko více, zároveň je ale jejich výstavba poměrně drahá. Některé strany proto dávají větší důraz na vlaky.

Je opravdu potřeba to vnímat jako kombinaci všech možností. Jsme metropolitní město, kam lidé dojíždějí za prací, do škol a přijíždějí sem i turisté za historickým centrem. Máme P+R, ale například na Černém Mostě je velký nevyužitý potenciál. Stejně tak v dalších oblastech, podívejte se například na Barrandov. Vznikla nová tramvaj až ke Slivenci, probíhá tam velká výstavba, a přitom se tam se záchytným parkovištěm pro lidi přijíždějící z tohoto směru počítá už nejméně patnáct let. Přijde mi nesystémové, že jsme tam prodloužili tramvaj a záchytné parkoviště na konečné pořád není. Když se potom podíváte na zácpy z Barrandova směrem k Barrandovskému mostu a do centra na Smíchov, je to vypovídající. Je to zase otázka systému a strategie, kterou Praha dnes nemá.

Jak tedy docílit toho, aby lidé nejezdili až přímo do centra? Máme systém modrých zón a Pražané si často stěžují, že bydlí na okraji jedné městské části a o dvě ulice dál už začíná jiná zóna, kde znovu platí. Dává vám smysl jedna rezidentní karta pro celou Prahu? A jak zároveň motivovat dojíždějící, aby nechali auto na okraji a pokračovali MHD?

Co se týká modrých zón, jsem jednoznačně pro jejich reformu. Pražští rezidenti by měli mít možnost s jednou parkovací kartou během dne parkovat v modrých zónách na celém území Prahy. Mě samotného štve, když jedu ze své domovské Prahy 4 například na Prahu 6, najdu tam místo a musím si parkování znovu zaplatit. Večer by se systém přepnul do místního rezidentního režimu a místa by byla určena především lidem z dané oblasti. Úzké historické centrum Prahy, na které jsme jako Pražané hrdí, bychom si naopak měli před automobilovou dopravou více chránit.

Takže byste nepřistupoval například k plošnému zákazu vjezdu aut do centra pro nerezidenty?

Řešil bych to právě v rámci reformy parkovacích zón.

Kolik nových míst by podle vás vlastně mělo vzniknout? U bydlení máme například odhady IPR, kolik bytů Praze ročně chybí. Existuje něco podobného u parkování?

U parkování teď přesné číslo nevím. Nicméně pro představu: na všech dvaceti parkovištích P+R má dnes Praha necelé čtyři tisíce míst.

Neměla by část P+R parkovišť vznikat už ve Středočeském kraji, aby lidé přesedli do vlaku ještě před hranicí Prahy?

Je to možné řešit i koordinací se Středočeským krajem, ale v tuto chvíli řeší Praha především P+R na svém území. Se Středočeským krajem samozřejmě Praha spolupracuje například v železniční dopravě a tato spolupráce funguje. Já osobně nemám problém se s kýmkoli domluvit a koordinovat s vedením Středočeského kraje důležité věci. Netýká se to pouze dopravy, ale například také školství. Víme, kolik středočeských dětí dojíždí do pražských škol. Dalo by se tak debatovat i o změně zákona a příspěvcích na studenty, kteří dojíždějí ze Středočeského kraje do Prahy, případně opačným směrem.

A co zdražování parkování nebo MHD? Šel byste s cenami nahoru?

Jízdné v tuto chvíli zdražovat nebudeme a nechceme. Rezidentům parkování nezdražíme, protože zdražením problém s nedostatkem volných parkovacích míst nevyřešíme – zdražení karty nevytvoří jediné nové místo. Nedostatek je potřeba řešit například stavbou jednoduchých etážových parkovacích domů na místech, která už dnes slouží k parkování. Etážová parkovací stání jsou jednoduchá, dají se postavit rychle a kapacitu vám prakticky okamžitě znásobí.

Častou výtkou vůči současnému vedení Prahy je také nekoordinování uzavírek. Vy jste opakovaně mluvil o vzniku jednotného koordinátora dopravních staveb. Co by ten člověk měl skutečně smět? Měl by například právo říct Dopravnímu podniku nebo TSK, že jejich stavbu letos nepovolí a musí ji odložit?

Je to jedna z věcí, které lze udělat okamžitě. Za poslední čtyři roky jsme víc než desetkrát navrhli, aby se zřízením koordinátora zastupitelstvo hlavního města Prahy vůbec zabývalo. Koalice nám ale návrh ani jednou nezařadila na program, takže se o něm nemohlo hlasovat. Například současný kandidát Spolu Tomáš Portlík ani jednou nezvedl ruku pro to, aby se o tom aspoň jednalo. Loni v listopadu si pak zastupitelstvo vyžádalo koncepci řízení dopravy včetně koordinace staveb s termínem do konce února – a nepřišla. O to více mě překvapilo, že koordinaci uzavírek má teď Tomáš Portlík v programu.

Koordinátor dopravních staveb by měl mít jasnou odpovědnost i kompetenci za řízení a koordinování jednotlivých dopravních staveb. Musí také vzniknout jasný roční plán uzavírek, ze kterého se bude vycházet. Podle něj se mohou řídit i městské společnosti, které plánují své opravy – například plynaři a další správci sítí. Není to totiž jen o vozovkách, ale i o chodnících. Mám s tím zkušenost z Prahy 4, kde jsme v rámci investičního oddělení začali koordinovat práce s ostatními odbory, abychom se řídili podle společného plánu oprav. Když už se do chodníku kopne, chceme být schopni potom povrch opravit podle potřeb městské části. Samozřejmě nevyřešíme havárie a neočekávané stavy. Ale právě koordinátor má řídit všechny ostatní činnosti tak, aby doprava nebyla v takovém kolapsu jako dnes.

A ten koordinátor by tedy byl úředník?

Úředník s kompetencí a odpovědností.

V jednom z rozhovorů jste řekl, že „nesmyslné cyklopruhy například na magistrále by měly zmizet okamžitě“. Které cyklopruhy byste tedy rušil?

Samozřejmě budu podporovat všechny druhy dopravy v Praze – automobilovou, na kterou se podle mě posledních osm let zapomínalo především, ale také městskou hromadnou dopravu a cyklodopravu. Je to ale otázka strategie a řešení. Za mě rozhodně nejsou řešením nesmyslné cyklopruhy na vytížených komunikacích, jako je magistrála, Plzeňská a další ulice v jednotlivých městských částech. Podle mě mohou ohrožovat zdraví samotných cyklistů. V posledních letech jsme měli v pražských ulicích na křižovatkách i smrtelné nehody cyklistů. Nemusíme chodit daleko, například v říjnu 2024 na křižovatce u stadionu Slavie na Praze 10.

Říkáte, že automobilová doprava byla zanedbávána. Kdybyste tedy někde musel rozhodnout, zda má vzniknout další jízdní pruh pro auta, nebo cyklopruh, čemu dáte přednost?

Smysluplnému řešení. Pokud nebude ohrožovat zdraví cyklistů, bude dávat smysl pro průjezdnost automobilové i cyklistické dopravy a vznikne mezi těmito způsoby dopravy nějaká synergie, nemám problém podpořit jedno ani druhé. U cyklodopravy ale platí, že by měly vznikat především samostatně oddělené cyklostezky, nikoli nesmyslné cyklopruhy. Na ně pak mohou v rámci jednotlivých propojení navazovat i pruhy ve vozovce.