Na panáka se Stalinem?

MENU PAVLA MAURERA

Na panáka se Stalinem?
Na panáka se Stalinem? Foto: Pavel Maurer
4
Domov
  • Pavel Maurer
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Já bych s ním na panáka raději nešel, protože to byla většinou hra o nečekaný pobyt v gulagu nebo rovnou o život. Ale pokud chce někdo zjistit, jak v 50. letech minulého století z Letné trůnila nad Prahou monstrózní socha J. V. Stalina, tak má stále jedinečnou šanci prohlédnout si její vyobrazení na vlastní oči na starém gobelínu visícím v baru Grand Hotelu International v Praze 6. Nenápadně, řekl bych až trochu omšele se tu tiše rozprostírá scenerie o rozměrech asi osm krát čtyři metry s vyšitým dobovým podrobným panoramatem hlavního města. Když se podíváte do jeho středu pozorněji, najdete ono neuvěřitelné sousoší, které vtipálkové potajmu přezdívali „fronta na maso“.

 

 

Málokdo (většinou ani obsluhující personál) však tuší, jaký unikát a turistickou atrakci tu mezi tunami kvalitního leštěného mramoru mají k dispozici. Ještě než přejdu k místní gastronomii, zdůrazňuji toto dílo proto, že gigantický Stalin si nad Prahou kvůli dějinným souvislostem moc dlouho nepobyl – obří sousoší bylo velmi brzy po svém odhalení rozmetáno na kusy. Pro mne asi nejzajímavější popis Stalinovy destrukce je v knize Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet: „... navrtali sochu na šestnácti stech křížem krážem označených místech a on, zedník, nejdřív navrtal generálovi obě oči a potom mu vrtal do kamene tam, kde v životní velikosti a zaživa je srdce, jako by si vrtal sám do svého srdce, protože generál byl zedníkova láska…“

Tenhle trochu delší architektonický úvod snad trochu patří i ke kulinárnímu umění, protože jídlo vždy souvisí s prostředím a atmosférou podniku. Místní restaurace, venkovní sezení a bezesporu „sky“ bar v 15. patře, jenž nabízí originální panoramatický pohled na Prahu, k tomu sem tam nějakou socialisticky laděnou památkově chráněnou mozaiku na zdi a každopádně autentický prostor, na němž architekti opravdu nemuseli šetřit. O to více potěší celkem příznivé ceny nápojů i jídla. Já jsem vynechal telecí a zvěřinu z meníčka, které tu sestavil italský michelinský chef Angelo Sabatelli, a zaměřil se na pstruha, koprovku, vepřové žebírko s nastavovanou kaší, se špičatým zelím. Mimochodem, ta nastavovaná kaše byla akorát lehce provoněna majoránkou a místo kmínu dovnitř byla kmínová omáčka servírovaná vedle, aby si každý dochutil podle svého gusta. To miluji! Vedle nejrůznějších specialit, jež tu nabízejí svým hostům z mezinárodně laděné kuchyně, oceňuji, že mezi sladkostmi zazáří „signature dezert“ – punčový řez, svědek starých časů, které sice nejspíš běžný hotelový host nevnímá, ale domácí občan ocení. Mimochodem, to je asi nejpodstatnější poselství pro domácí klientelu: nebát se hotelových restaurací, i když jsou třeba jako tato umístěny v obřím komplexu. Návštěva tohoto hotelu totiž není určena jen cizincům a jsem přesvědčen, že vás obohatí – gastronomicky i historicky.

Každopádně: Nejezte, nepijte, a když to půjde, ani nežijte blbě!

×

Podobné články