Jídlo otroků ve městě Louise Armstronga. Krokodýla sníte vy, nebo naopak

MENU PAVLA MAURERA

Jídlo otroků ve městě Louise Armstronga. Krokodýla sníte vy, nebo naopak
Jídlo otroků ve městě Louise Armstronga. Krokodýla sníte vy, nebo naopak Foto: archiv
4
Panorama
Pavel Maurer
Sdílet:

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

New Orleans asi není místo, kam by směřovaly davy českých turistů. Pro mne je však největším americkým zážitkem, co se týká gastronomie, přírody, kultury, lidí a atmosféry vůbec. Jeho obyvatelstvo tvoří nějakých 60 procent Afroameričanů (anebo po našem, bez urážky, černochů), kteří jsou milí, mávají na vás, kouří dlouhé doutníky, a když jedou ve svých obrovských autech, zastaví ještě dřív, než se přiblížíte na dva metry k přechodu.

Pak je tu samozřejmě všudypřítomná hudba. Co byste také čekali ve městě Louise Armstronga? Milují trubky, saxofony, trombony a klavír, v nočních klubech vystupují v pruhovaných oblecích s bílou košilí, kravatou a kloboukem ze třicátých let minulého století. Hraje se až do rána, přes den je moc horko.

 

Jídlo je neuvěřitelně chutné, rozmanité a nejzákladnější místní rozdělení je na cajunskou a kreolskou kuchyni. První je trochu venkovská, jednodušší, bez rajčat, druhá je ovlivněna francouzsko-španělskou aristokracií, takže trochu víc „nóbl“ – ať tak nebo tak, všechno k snědku je tu fantastické!

Jednou jsem tu byl lovit ryby v deltě Mississippi. Pro vaši představu, delta je velká asi jako celá Morava nebo Středočeský kraj, podle toho, jak je zrovna tahle veleřeka aktivní. Nedá se tu koupat, mísí se tu bahnité sladké a slané vody, není tu moc hloubka, na malých ostrůvcích a mokřadech se v rákosí povalují krokodýli a ve vodě je hlavně spousta ryb, kterým přesně tohle prostředí vyhovuje. Ryby lovíte na háček s napíchnutou malou krevetou, a když třeba chytíte velkou „drum fish“, její srdce bije tak hlasitě, že se vyrovná bubnům místních kapel. V restauracích, jež jsou tu prakticky na každém rohu, podávají svoji klasiku: gumbo (kořeněný guláš z masa nebo mořských plodů), jambalayu (rýžový pokrm z jedné pánve s masem, kuřetem a krevetami), krokodýly jako steak nebo jako obalované kousky, po’boy (bageta plněná smaženými ústřicemi, krevetami nebo masem), ale také raky v louisianském kořeněném nálevu. Já jsem si oblíbil jako předkrm krevety v ginu. Oni tady opravdu umí žít, a když jste zvídaví, rádi pomohou a občas i přihodí na talíř něco na účet podniku. Dobře vědí, že se zase někdy rádi vrátíte.

A pak je tu ještě jeden tradiční pokrm z oblasti NOLA (New Orleans, Louisiana): soul food, jídlo otroků. Narazíte na něj ale už jen zřídka, spíš jen v těch nejnuznějších koutech Mexického zálivu. Myslel jsem zprvu, že jeho název souvisí pouze s hudbou, a asi trochu ano, protože hudba, tedy soul, byla neodmyslitelnou součástí života zotročených lidí, kteří dřeli do úmoru, a rytmus, tempo a vyprávění příběhů byly něčím, co jim tu lopotu pomáhalo přežít. To je vidět i na tomto levném jídle připravovaném z dlouho tažených a hodně kořeněných nekvalitních odřezků masa, střívek, vnitřností, povadlé zeleniny a vůbec všeho, co odpadlo pánům ze stolu. Soul je hudba plná emocí, výkřiků, bolesti duše, utrpení a lásky (však si poslechněte Raye Charlese, Jamese Browna nebo Amy Winehouse), ale tady ho ucítíte i na talíři.

Tak ani na cestách nejezte, nepijte, a když to půjde, ani nežijte blbě!

Landry’s Seafood House, New Orleans, USA