Írán a budoucnost trumpismu

KOMENTÁŘ

Írán a budoucnost trumpismu
Druhé zvolení Donalda Trumpa vnímali stoupenci "nové pravice" jako událost dějinného významu, která dá jejich hnutí novou dynamiku, vytvoří synergii, díky níž bude akcelerovat i vzestup dalších ideově spřízněných stran, píše Ondřej Štindl Foto: The White House
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Mlha války je po začátku útoku USA a Izraele na Írán, zdá se mi, hustší. Těžko se dobrat informací o tom, co přesně se na bojišti děje, sociální sítě namísto toho uživatele přehlcují videi, jež mají dokládat to či ono, z nichž nemalá část může být „fejková“. K té snížené viditelnosti přispívá i americká administrativa, jejíž představitelé vystupují se sebevědomými prohlášeními, která si jsou navzájem někdy protichůdná. Například v pondělí se veřejnost mohla dozvědět, že válka je už prakticky u konce (Trump) i že teprve pořádně začíná (ministr obrany Hegseth), později byla ta slova pracně slaďována.

 

Důvěryhodnosti výstupů amerického vedení nepřidává ani občasné křečovité siláctví či vzhledem ke kontextu nevhodné pokusy o humor. Jistě, nic z toho neznamená, že operace nebude nakonec úspěšná, přinese, co by přinést měla, přál bych si to a doufám v to. Způsob, jímž o ní špičky americké administrativy mluví, jak válku „komunikují“, je ale zarážející. Také z toho – nikoli nejdůležitějšího – vnitropolitického hlediska. Trump a jeho lidé vystupují, jako kdyby jim byla budoucnost jejich strany či politického směru, jejž reprezentují, lhostejná.

Jsou v obtížné pozici, americká veřejnost válku podle průzkumů většinově odmítá, nejeví ale velkou snahu to nějak změnit. Možná v jistotě, že výsledky konfliktu to udělají za ně. Možná spíš proto, že pro Donalda Trumpa není důležitá perspektiva přesahující jeho aktuální funkční období. Na podzim republikány čekají důležité volby do Kongresu, průzkumy veřejného mínění jim nevěští nic dobrého, současná administrativa je na tom hůř, než po stejné době v úřadě byla Trumpova první, i hůř než Bidenova, v některých oblastech i výrazně. Naděje mohou upínat k neschopnosti demokratů, kteří ještě pořád nedokážou z Trumpovy nepopularity efektivně těžit. Základna Trumpovy koalice se navíc dál drolí, což může útok na Írán dál akcelerovat. Současný prezident kandidoval jako člověk, který je popřením neokonzervativního pohledu na svět, jenž republikánské straně dominoval v časech Bushe mladšího. Už žádné donekonečna se táhnoucí války, řešení problémů světa namísto problémů doma a podobně. Realita Trumpovy politiky v druhém období tomu moc neodpovídá. A nejde jen o útok na Írán. Zároveň v jeho straně sílí vliv mladé on-line pravice, která podobně jako Trump odmítá neokonzervatvismus a zároveň se nadšeně hlásí ke konspiračním blábolům, její oblíbenou zábavou je koketerie s nacismem, nemálo jejích představitelů se vydalo na dlouhý pochod institucemi. Do její sféry patří nemálo vlivných hlasů světa alternativních médií, například Tucker Carlson, jehož propad do nejhlubších bažin nabírá na rychlosti až udivujícím způsobem. Jsou to lidé, kteří – když si odmyslíme v tomto případě podstatné morální hledisko – straně moc úspěchů nepřinesou. Jejich rolí je "zajistit, aby se v každých republikánských primárkách rozhodovalo mezi zkorumpovanou neokonzervativní amébou, kterou nikdo nechce, a silným konzervativcem, který je shodou okolností taky rasistický cvok a nenávistný antisemita a taky ho nikdo nechce," napsal šéf mezi konzervativci populárního serveru Babylon Bee Joel Berry.

Druhé zvolení Donalda Trumpa vnímali stoupenci „nové pravice“ jako událost dějinného významu, která dá jejich hnutí novou dynamiku, vytvoří synergii, díky níž bude akcelerovat i vzestup dalších ideově spřízněných stran. Ty si teď ale ve vlastním zájmu od amerických republikánů často drží distanc, nechtějí být spojovány s jejich úlety a excesy. Donald Trump totiž není nějaký otec zakladatel, který by myslel na to, co přijde po něm. Spíš se často zdá, že jeho metou je okamžité uspokojení. Třeba potřeby potlesku a uznání, byť by to byla jen mírová cena FIFA. A neřekl bych, že se v tomhle směru může změnit i s ohledem na jeho věk, čas některé nezdravé lidské impulzy spíš zesiluje. Možná nakonec jeho druhé zvolení nebude pro konzervativní tábor představovat silný impulz růstu, ale spíš stagnaci.

×

Podobné články