Kuba zavádí kapitalismus

KOMENTÁŘ

Kuba zavádí kapitalismus
Obří balíček reforem, který teď jednohlasně schválilo prezidium kubánské komunistické strany na základě návrhu prezidenta Miguela Canela-Díaze, neznamená nic menšího než přechod k tržní ekonomice, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nikoliv, nebude řeč o úspěšném jihočeském hejtmanovi, i když ani u něj by taková myšlenka nebyla scestná; budeme mluvit o onom karibském ostrově, kde až dosud platí heslo „Socialismo o muerte“ (Socialismus, nebo smrt). Obří balíček reforem, který teď jednohlasně (jak jinak?) schválilo prezidium tamní komunistické strany na základě návrhu prezidenta Miguela Canela-Díaze, neznamená nic menšího než přechod k tržní ekonomice.

 

Požehnal mu – po videokanálu, protože zdravotní stav už mu osobní účast na schůzích neumožňuje – i pětadevadesátiletý Raúl Castro, který označil přijatá opatření za nejvýhodnější krok, který teď revoluce může udělat. Politici zkrátka dokážou nějak vysvětlit všechno.

Toto je víceméně nevratný krok. Když revoluční režim na začátku 60. let konfiskoval soukromé majetky, byl součástí obřího východního bloku, čítajícího čtvrtinu lidstva. Mohl z jeho strany počítat s masivní podporou – nejen ekonomickou, ale v případě krize i vojenskou; a jedna velká krize z toho také byla, dodnes se jí říká „kubánská“.

Dnes už nic jako východní blok neexistuje a posledních pár vzdálených kubánských spojenců – Rusko, Venezuela, Nikaragua – má svých problémů dost. Nakonec má možná Raúl Castro pravdu, zejména představuje-li si „čínský scénář“, ve kterém by si státostrana podržela veškerou politickou moc a uvolnila pouze ekonomické otěže.

Tento scénář ale není zas tolik pravděpodobný, protože prakticky za rohem, na Floridě, žijí asi dva miliony kubánských emigrantů, kteří jsou dnes dohromady bohatší než celá Kuba – a tohoto uvolnění poměrů budou rozhodně chtít využít. Kdo jiný by měl vozit americké turisty na nejkrásnější karibský ostrov než oni? (Ostatně i u nás máme bohatou tradici cestovních kanceláří založených českými Řeky.) A právě tato bohatá kubánská komunita je zvyklá na to, moci do politiky mluvit, koneckonců má teď vlastního člověka přímo v Bílém domě, Marca Rubia. Bude nejspíš požadovat svůj hlas i v Havaně.

Nelze než jim popřát štěstí. Nenastane-li čínský scénář, mohl by stále ještě nastat ten ruský – úplný rozklad státu do hřiště několika oligarchů, který o deset let později dovede do mocenských křesel další tyrany. Daleko lepší by pro Kubu bylo, aby její cesta od komunismu připomínala spíš Polsko, nebo aspoň Českou republiku. Přes veškeré sebemrskačství jsme tady dopadli celkem dobře.

Marian Kechlibar je autorem série knih „Zapomenuté příběhy“. Všech osm dílů si lze objednat na e-shopu Kechlibar.net, a to i s možností osobního věnování od autora.

 

×

Podobné články