Babiš jde za Pavlem řešit účast na setkání NATO v Ankaře

Spor o to, zda by měla mít hlava státu možnost účastnit se setkání Severoatlantické aliance v Turecku, hýbe v posledních týdnech českým politickým rybníčkem. Další dějství se odehraje v pátek, kdy prezident republiky Petr Pavel přijme předsedu vlády Andreje Babiše (ANO) v 8:30 hodin na Pražském hradě. Zatímco okolí Hradu hrozí Strakově akademii kompetenční žalobou, protože podle jejich názoru je právem vrchního velitele ozbrojených sil státu se schůzky účastnit, zejména koaliční partner hnutí ANO, Motoristé sobě, zastávají vůči Pavlovi neoblomný postoj. Pavel přitom hledá různé způsoby, jak si místo na summitu zajistit: například se příští týden zúčastní setkání východního křídla aliance, které mu má předcházet.

Před oslavami Dne vítězství na pražském Vítkově se sejde nejvyšší ústavní činitel se čtvrtým nejvyšším, premiérem, aby opět řešili nadcházející summit NATO v Ankaře. Po skončení pátečního setkání je na programu pouze krátké vyjádření vzhledem k programu. Premiér předpokládá, že na summit pojede vládní delegace. Neumí si podle svých slov představit, co by tam dělal současně i prezident Petr Pavel, který má nicméně v úmyslu delegaci vést. Babiš se již v polovině dubna vyjádřil v tom smyslu, že nejdůležitější pro zodpovězení otázky kdo pojede a kdo ne, bude schůzka ministrů zahraničí zemí NATO s generálním tajemníkem aliance Markem Ruttem.

Ten 16. dubna dokonce navštívil Prahu osobně, k pokračujícímu sporu o to, kdo bude Česko v létě reprezentovat na aliančním summitu, se Rutte ani Babiš na tiskové konferenci nevyjádřili. Nicméně podle informací z veřejných zdrojů, které se anonymně odvolávaly na lidi obeznámené s obsahem schůzky, je Rutte připraven akceptovat rozhodnutí kabinetu Pavla nevyslat, byť třeba generální tajemník s českým prezidentem v lecčem souhlasí. Upřednostňuje ovšem dodržení závazku vynakládat na obranu alespoň 2 procenta HDP, o čemž může rozhodnout pouze kabinet.

Babišův kabinet výdaje na obranu oproti původnímu návrhu Fialovy vlády, který byl ovšem dle nové vlády nereálný a nepravdivý, seškrtal. Premiér opakovaně tvrdil, že Česko závazku dostojí, případně vysvětlí Spojeným státům americkým, největšímu spojenci v rámci aliance, tedy konkrétně prezidentovi Donaldu Trumpovi, že peníze potřebujeme jinde. Poté, co NATO zveřejnilo předběžný odhad plnění závazku v letošním roce, se ovšem ukázalo, že Česko by dosáhlo jen na 1,78 procenta HDP. Americký velvyslanec v Praze Nicholas Merrick již dříve uvedl, že takový vývoj by znamenal, že Česko může skončit na chvostu států NATO – tedy mezi těmi s nejnižšími výdaji na obranu vzhledem k HDP.

Kde nastal zlom?

Babiš již tehdy ujišťoval tajemníka NATO, že Česko udělá vše, co je v jeho silách, aby závazek splnilo. Nicméně premiér znatelně přitvrdil po návštěvě summit Evropského politického společenství (EPC) v arménském Jerevanu začátkem tohoto týdne. Zde opět jednal s Ruttem. „My tomu samozřejmě podřídíme všechno, protože je to taková výzva. Vždy, když mě někdo k něčemu vyzývá, tak jdu po tom,“ prohlásil předseda české vlády, přičemž do funkce zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO byl jmenován Jakub Landovský, bývalý velvyslanec ČR při Severoatlantické alianci. Velký vliv na premiérovu rozhodnutí měl mít, kromě tlaku spojenců, i fakt, že podle zveřejněných čísel plnění závazků nesplnil 2 procenta HDP v uplynulých letech ani Fiala, byť předchozí kabinet tvrdil, že se to loni povedlo, a to sice poprvé od roku 2014, kdy se na summitu ve Walesu alianční státy zavázaly směřovat k výdajům na obranu ve výši alespoň dvou procent HDP k roku 2025. V roce 2024 jsme se podle Fialy a tehdejší ministryně obrany Jany Černochové (ODS) hodně přiblížily. Nová čísla ovšem ukazují, že neplníme – na vině je především změna metodiky započítávání.

Pokud ovšem nyní situace stojí takto, tak jsou názory Pavla a Babiše na plnění závazků totožné – oba chtějí plnit, na což poukazuje prezident. Do hry okolo summitu ovšem vstupují další motivace. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) označil záměr prezidenta Petra Pavla letět na summit Severoatlantické aliance v Ankaře za součást jeho kampaně za znovuzvolení, a to i přesto, že v minulosti Česko na summitech NATO zpravidla hlava státu zastupovala. „Zaráží mě umanutost (prezidenta) za každou cenu se tam dostat,“ řekl minulý týden pro CNN Prima News Macinka. „Summit NATO je vrcholný politický summit hlav států a vlád, ne setkání lampasáků v záloze,“ doplnil vicepremiér kabinetu, který dle Babiše stále nerozdýchal nejmenování Filipa Turka, čestného prezidenta Motoristů sobě a jejich volebního lídra, ministrem. Macinka ovšem odmítá, že by mělo jít o pomstu.

„Potom, co prezident deklaroval vůči Trumpovi, tak já bych tam nejel na jeho místě,“ míní také Babiš, čímž narážel na slova Pavla z období kampaně před americkými volbami, kdy stranil Trumpově demokratické vyzyvatelce Kamale Harrisové a Trumpa označil za „odpudivou lidskou bytost“. Nedávno také Pavel sdělil, že Trump podle jeho názoru udělal pro rozklad NATO víc než ruský prezident Vladimir Putin.

Ústavní expert: Prezident nemůže rozhodnout samostatně

V poslední době se opět skloňuje pojem kompetenční žaloba. Nikoliv ovšem v souvislosti s nejmenováním Turka, jako tomu bylo loni na podzim, ale právě s Ankarou. Prezidentův poradce Tomáš Lebeda prý hlavě státu doporučí podání stížnosti, pokud bude vláda bránit prezidentovi v cestě na červencový summit. Lebeda uvedl, že podle ústavy prezident zastupuje zemi navenek a žádná vláda ani žádný jiný ústavní orgán mu nemůže tuto pravomoc odepřít.

Podle ústavního právníka Aleše Gerlocha je však celý spor do značné míry zbytečný a problematický už ze samotného ústavního hlediska. Připomněl, že pravomoci prezidenta při zastupování státu navenek spadají pod článek 63 Ústavy, který u těchto kroků vyžaduje kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena kabinetu. Jinou kategorií jsou pak podle odborníka oprávnění podle článku 64 – například účast na jednání vlády či parlamentu, kde prezident žádné omezení nemá. Stejně tak hlavu státu nikdo nemůže ¨limitovat při návštěvách krajů či jednáních s činiteli, z Česka i jiných zemí. „Tady ale nejde o nějakou přátelskou návštěvu v jiném státě,“ poznamenal Gerloch s tím, že summit NATO představuje oficiální jednání, na němž by prezident vystupoval jménem České republiky. „A tady leží ten zakopaný pes. Oprávnění zastupovat Českou republiku navenek není v režimu článku 64, ale právě v článku 63,“ dodal ústavní expert.

„I kdyby Ústavní soud řekl, že prezident republiky má pravomoc rozhodnout, kam pojede do zahraničí, tak to nemůže rozhodnout samostatně, ale potřebuje souhlas předsedy vlády,“ sdělil Echu Gerloch. Podle něj se tak nevede spor o samotnou existenci prezidentovy pravomoci reprezentovat stát, ale spíše o způsob jejího výkonu. „Prezident sice tvrdí, že on tam bude tlumočit názory vlády. Důsledkem toho by ale bylo, že mu vláda přesně napíše, co tam má říkat. A on by to tam musel přečíst,“ doplnil právník. Podle Gerlocha by proto celá věc měla být řešena především politickou dohodou, nikoliv soudně. Ústavní soud by podle něj jen obtížně mohl rozhodovat o tom, kdo konkrétně má jet na alianční summit nebo jak má vypadat česká delegace. Připomněl, že podle mezinárodního práva mohou skutečně stát navenek zastupovat tři persony: hlava státu, premiér či ministr zahraničí. „Není vyloučeno, aby tam jeli všichni tři. To je ale právě věcí politického řešení,“ dodal Gerloch.

Na minisummit i na východní křídlo

Ve středu příští týden se Pavel v Bukurešti zúčastní summitu Bukurešťské devítky (B9), který sdružuje členské státy NATO na východním křídle aliance. Vznik formátu iniciovalo Rumunsko a Polsko v reakci na zhoršení bezpečnostní situace na Ukrajině po roce 2014. Cílem letošního setkání je podle prezidentské kanceláře především koordinace pozic a zájmů před aliančním summitem v Ankaře. Do Bukurešti přijedou kromě členů B9 i zástupci severských států, pozvání obdržel také generální tajemník Rutte a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Na konci května pak Pavel s manželkou Evou navštíví Estonsko. Kromě setkání s estonským prezidentem Alarem Karisem i s estonským premiérem Kristenem Michalem zavítá česká hlava státu na nejvýznamnější estonskou univerzitu v Tartu a seznámí se s bezpečnostní situací na východním křídle Severoatlantické aliance (NATO). Právě o Estonsku se spekulovalo jako o jedné ze zemí, která by mohla českého prezidenta na summit případně přivézt, byť by mu tím nezajistila účast v oficiální české delegaci. Tu akredituje jen české ministerstvo zahraničí.

Celý spor mezi Hradem a Motoristy sobě vygradoval letos v lednu, kdy Pavel zveřejnil SMS zprávy, ve kterých Macinka požadoval, aby prezident jmenoval Turka ministrem životního prostředí. Prezident v jejich obsahu viděl znaky politického vydírání a jeho kancelář se kvůli tomu obrátila na policii. Macinka své zprávy označil za běžnou součást politického vyjednávání a odmítl tvrzení, že šlo o vydírání. Policie minulý týden prověřování textových zpráv ovšem odložila. Macinka ve zprávách napsal, že „stojí před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem“. Pavel podle něj mohl získat klid, stal-li by se Turek ministrem. „Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace," uvedl mimo jiné vicepremiér. Právě kohabitace je stav, kdy prezident a premiér pocházejí z opačných politických táborů, v důsledku čehož je role jednoho z nich upozaděna. Policie dle informací Echa i nadále šetří Turkovy facebookové příspěvky pro podezření na možné trestné činy hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny obyvatel, podněcování k nenávisti a schvalování trestného činu. Právě vyjádření na sociálních sítích bylo prvotním impulzem, proč Hrad začal Turka odmítat, byť postupně prezident přidával další důvody.