„Windfall tax byla prohra minulé vlády.“ Babišův kabinet její obdobu kvůli Íránu prý nechystá

Windfall tax byla brutální prohrou minulé vlády Petra Fialy (ODS) a nynější kabinet Andreje Babiše (ANO) obdobu mimořádné daně kvůli válce v Íránu neplánuje. Pro Echo24 to řekl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO). Připomněl, že největší část daně z mimořádných zisků zaplatila polostátní společnost ČEZ. Havlíček uvedl, že pokud konflikt neskončí v rámci jednotek týdnů, čeká Evropu energetická krize číslo 2.

Windfall tax, tedy daň z neočekávaných zisků, byla zavedena v roce 2023 pro energetické, petrochemické, těžební firmy a banky, s cílem pomoci krytí výdajů spojených s energetickou krizí. S ohledem na nastavené parametry nicméně většinu daně zaplatil ČEZ. Stát si podle dostupných informací na windfall dani přišel celkem na 114,2 miliardy, z toho skoro sto miliard odvedla právě polostátní energetická společnost.

Nyní je možné, že vláda opět bude mít vyšší než očekávané výdaje spojené s konfliktem v Íránu. Jejich výše bude záviset na tom, jak dlouho konflikt potrvá. Ve čtvrtek oznámené snížení spotřební daně na naftu má zatím mít dopad na rozpočet zhruba miliardu. Podle ministra průmyslu Karla Havlíčka nicméně windfall tax není řešením. „Minulé vládě to nevyšlo, byla to její brutální prohra. Prakticky jediný, kdo zaplatil windfall tax, byl ČEZ. Ostatní se jim vysmáli a přetáhli si aktivity v jiných zemích. Třeba banky slibovaly 34 miliard a daly jim 800 milionů. Windfall tax, pokud ji stát spravuje tímto způsobem, efekt nepřinese,“ uvedl Havlíček, který zároveň míní, že pokud konflikt brzy neskončí, čeká nás energetická krize číslo 2.

Zpětně by daň postavil jinak podle svých slov i někdejší ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). „Je to daň, kterou jsme zavedli poprvé. Bylo to v době, kdy jsme věděli, že musíme vydávat kolem 150 miliard nových mimořádných výdajů na pomoc s vysokými cenami energií. Po třech letech by to samozřejmě každý z nás konstruoval trochu jinak,“ řekl v listopadu České televizi Stanjura.

Konečný výběr daně skončil podle Havlíčkova předchůdce Lukáše Vlčka (STAN) za očekáváním. „Nebudu kritizovat ministerstvo financí ani Národní rozpočtovou radu za konstrukt této daně, která při zavedení měla své opodstatnění. Budu doufat, že naše společnost nebude v dalších letech v situaci, kdy bude nutné podobné daně zavádět,“ říkal v listopadu pro Echo24 Vlček. „Podařilo se nám překonat energetickou krizi, aktuálně klesají ceny energií, v oblasti pohonných hmot máme dokonce jedny z nejnižších cen v EU,“ dodal Vlček.

Podle hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka měla být windfall tax nástrojem na krytí nákladů, které na sebe vzal stát v době energetické drahoty, ale trval déle, než asi bylo nutné. Loni už šlo podle něj jen o ‚příjemný‘ bonus vylepšující příjmy rozpočtu o více než 30 miliard korun. Nakonec jej primárně zaplatila největší tuzemská energetická společnost, tedy ČEZ.

Daň měla podle něj původně postihnout i finanční sektor, ale vzhledem k její konstrukci se tak vůbec nestalo. „Přesto efekt měla, i když ne takový, s jakým se původně pro rozpočet počítalo. Nepřímo totiž zatraktivnila financování státního dluhu a pravděpodobně vedla i k navýšení úročení klientských depozit v bankovním sektoru,“ dodal Dufek s tím, že v roce 2023 se od ní čekalo mnoho, nakonec její výnos výrazně zaostal, když se na místo 85 miliard vybrala méně než polovina. V dalších letech už MF tak velké oči podle Dufka nemělo, takže se předpoklady výběru naplnily. „Zároveň se však ukázalo, jak ,návykové‘ jsou dodatečné daně pro rozpočet. Lehce se zavádí, těžko se pak za ně hledá náhrada,“ dodal Dufek.

Spoluautor mimořádné daně a šéf NRR Mojmír Hampl pro Echo24 už dříve řekl, že i při zpětném pohledu hodnotí vznik WFT jako vhodný nástroj v danou chvíli (vysoké ceny v energetické oblasti, postcovidová inflace, vysoké úrokové sazby), který umožnil financovat mimořádné náklady, které stát vynakládal na pomoc reálné ekonomice zejména v souvislosti s energokrizí, tedy stropování cen, úsporný tarif, přenesení poplatků za OZE na stát a tak dále.

„Spolu s mimořádnou daní zavedenou na úrovni EU (takzvaný odvod z nadměrných příjmů v roce 2023) tento typ dočasného zdanění vybraných sektorů přinesl přes 130 miliard korun a kryl (spolu s výjimečně velkou dividendou ČEZ) náklady, které stát s pomocí ekonomice měl, a které by jinak jen zvýšily dluh. Takže výnos určitě není za očekáváním – v součtu je tomu naopak. A to tam nepočítáme dodatečný výnos ze srážkové daně a daně z příjmů právnických osob, který stát získal díky vyššímu úročení depozit,“ dodal Hampl.

Že byl nakonec dominantní výnos ze sektoru výroby elektrické energie, odpovídá podle Hampla realitě let po roce 2022. „Přece největší problém Česko mělo právě s cenami elektrické energie. Úrokové sazby naopak už dále nerostly (jak předpokládal ideový materiál), naopak začaly klesat,“ uvedl v listopadu Hampl s tím, že v oblasti petrochemie (ceny benzínu či nafty) v té době už delší dobu též neměla ekonomika problém. „To, že se zlobila malá část menšinových akcionářů ČEZ, je pravda, ale jejich námitky vůči WFT zcela odmítla Evropská komise, řekl bych, že svou stížnost minoritáři prohráli 10:0,“ uvedl Hampl.

Podle Hampla došlo k velkému lobbingu u části bank a design daně se pozměnil ve sněmovně. „Nakonec byl fakticky správně ze strany MF stanoven pevný konec té daně, spontánně by díky vyšším cenám energií nezmizela, jak zněla původní úvaha, ale to vzbuzuje otázku, jestli fakticky neměla tedy platit v energetice déle,“ řekl dále pro Echo24 Hampl.

„A především makroekonomicky bylo jinak to, že v roce 2022 nakonec mimořádně velké zisky zaznamenal v průměru celý podnikatelský sektor – výnos daně z příjmu právnických osob byl vysoký napříč odvětvími, protože vysoká inflace způsobila jednoduchou reakci – všechny firmy se v cenové nejistotě bránily jejím negativním důsledkům zvyšováním vlastních cen výstupů. Což výnos daně z příjmu právnických osob táhlo nahoru celou ekonomikou…“ uvedl Hampl.