Změna Ústavy po sporu o Turka se odkládá. Koalice čeká na nové složení Senátu

Debata o možné změně Ústavy, která se otevřela po sporu prezidenta Petra Pavla s premiérem Andrejem Babišem (ANO) kvůli nejmenování Filipa Turka ministrem, pokračuje. Paragrafované znění ústavní novely ale zatím nevzniká. Zástupci ústavních komisí Poslanecké sněmovny a Senátu přiznávají, že pro ni v současné době není dostatečná politická podpora, a další postup tak spojují až s budoucím složením horní komory Parlamentu. Obměna třetiny Senátu přijde ve volbách letos na podzim.

Impulsem k debatě se stal spor z počátku roku, kdy prezident Pavel odmítl jmenovat Turka členem vlády s odkazem na pochybnosti o splnění ústavních podmínek. Následně se začalo ze strany vládní koalice hovořit o tom, zda by neměla být pravidla pro jmenování ministrů v Ústavě vymezena jednoznačněji. O možném zpřesnění začaly jednat ústavní komise obou parlamentních komor společně s odborníky, jak v minulosti popsalo Echo.

Předseda senátní komise pro Ústavu Zdeněk Hraba nyní redakci sdělil, že debata pokračuje, zatím však pouze na odborné úrovni. „Po jarních jednáních se skutečně ukázalo, že vedle článku 68 se jako vhodnější cesta jeví zaměřit pozornost na článek 70 Ústavy a jasnější vymezení podmínek výkonu funkce člena vlády. Právě tímto směrem se ubírala i debata na společném jednání ústavních komisí,“ uvedl. Jde o posun oproti původním úvahám, které se soustředily především na článek 68 Ústavy upravující jmenování členů vlády prezidentem. Zatímco Článek 68 řeší proceduru jmenování vlády a získání důvěry, článek 70 upravuje neslučitelnost výkonu funkce člena vlády s jinými činnostmi.

Člen vlády nesmí dle současného znění vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce, přičemž konkrétní pravidla neslučitelnosti upravuje zákon: například o střetu zájmů. To se ale týká až situace, kdy jedinec je již jmenován ministrem. Ostatně i premiér Andrej Babiš (ANO) byl prvně prezidentem jmenován a až poté mu běžela lhůta jednoho měsíce, aby vyřešil své záležitosti. Naopak předpoklady k tomu, aby mohl být kandidát jmenován, v současnosti vyplývají z jiných právních předpisů nebo z obecných principů výkonu veřejné funkce, případně z judikatury – v Ústavě nejsou u členů vlády výslovně uvedeny. Nejčastěji se zmiňuje, že kandidát nesmí být například neplnoletý či zbavený svéprávnosti. Často se také uvádí argument, že tajné služby by mohly hlavu státu, která jmenuje na návrh premiéra, kuloárně upozornit, že daný kandidát je například agentem cizí mocnosti.

Prezident Pavel přitom odmítl Filipa Turka jmenovat ministrem životního prostředí na přelomu roku s tím, že podle něj dlouhodobě prokazoval nedostatek respektu k právnímu řádu a ústavním hodnotám. Poukazoval zejména na Turkovy opakované údajné či skutečné kontroverzní výroky a vystupování, které podle prezidenta zpochybňovaly principy demokratického právního státu, lidskou důstojnost, rovnost i odmítání totalitních ideologií. Někteří kritici hlavě státu přitom vyčítali, že argumenty nenaplnily literu zákona bez ohledu na to, jak se Turek chová, což vedlo právě k debatě o zpřesnění. Namísto zpřesňování samotného procesu jmenování – tedy článek 68 – by tedy dle ústavních právníků, kteří se scházeli v rámci odborných jednání obou parlamentní komisí, bylo vhodnější výslovně stanovit podmínky, které musí kandidát na člena vlády splňovat přímo z Ústavy. Prezident i premiér by pak podle něj měli jasně daný rámec, podle něhož by bylo možné posoudit, zda navržený kandidát podmínky splňuje.

Na co se čeká?

Červnové společné jednání obou ústavních komisí ale podle Hraby nepřineslo shodu na konkrétním řešení. „Shodli jsme se především na tom, že případná změna musí být promyšlená, systémová a nesmí reagovat pouze na jednu konkrétní politickou situaci. Proto zatím nevzniká společné paragrafové znění ústavního zákona. Navíc se ukázalo, že najít potřebnou většinu pro takový krok by nebylo prozatím možné,“ uvedl senátor pro Echo. Dodal však, že vyjasnění pravidel bude podle něj do budoucna potřebné, aby se předešlo obdobným sporům. K těm v případě Turka nedošlo poprvé: v minulosti se řešila například nominace Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí či Michala Šmardy na post ministra kultury. Obě zablokoval prezident Miloš Zeman a situace skončila změnou navrhovaného kandidáta.

Přitom tehdy se jednalo v obou případech o chvíli, kdy vláda jako celek fungovala a docházelo pouze k výměně na daném resortu. Ve chvíli, kdy je blokováno jmenování vlády jako celku kvůli jednomu kandidátovi na ministra, je prezidentova síla ještě de facto větší. I k takovéto situaci došlo v případě předchozího prezidenta Zemana, když vznášel výhrady k tehdejšímu kandidátovi na ministra zahraničí Janu Lipavskému. Šéf předchozí vlády Petr Fiala (ODS) ale tehdy pohrozil hlavě státu kompetenční žalobou, načež Zeman Lipavského jmenoval. K proběhlému sporu o Turka je ovšem nutno dodat, že i Pavel vyšel kabinetu vstříc a jmenoval k 15. prosinci 2025 vládu jako celek bez ministra životního prostředí, kterým byl až později jmenován poslanec Motoristů sobě Igor Červený a to v únoru 2026. Vznik kabinetu tedy Petr Pavel nezbrzdil, i když fakticky mohl.

Podobně jako senátor Hraba hodnotí celý dosavadní vývoj záležitosti i předseda sněmovní komise pro Ústavu Libor Vondráček (předseda Svobodných, poslanec za SPD). Podle něj nyní příprava novely nepatří mezi priority a další vývoj bude záviset i na politické situaci v Senátu. „Teď to není úplně priorita. Vnímáme také, jak je složený Senát, a pravděpodobně by mohla být složitá diskuse. Spíš to bude věc navázaná na další vývoj v Senátu a bude se řešit po doplňovacích volbách,“ řekl Echo24. I on odmítl, že by případná změna měla být reakcí pouze na Turkův případ. „Po zkušenosti se dvěma přímo volenými prezidenty se dá říct, že obě vlády z různých ideologických směrů měly při jmenování svých ministrů nějaké problémy. Proto by nějaká reakce měla být logická,“ domnívá se Vondráček.

V horní parlamentní komoře mají dlouhodobě navrch strany bývalé pětikoalice, zejména ODS a STAN. Ani Motoristé sobě, ani hnutí SPD nemají v současnosti žádné senátory, zatímco hnutí ANO má momentálně ve svém klubu 15 zákonodárců. Na podzim bude přitom nejsilnější vládní subjekt obhajovat jen jednu pozici, naopak nejvíce se jich bude snažit uhájit STAN. Tedy i kdyby získalo hnutí ANO jen například přibližně polovinu z 27 křesel, které se budou obměňovat, stále by výrazně posílilo. Ostatně získat většinu v Senátu je úkol, který premiér a předseda ANO Andrej Babiš vytyčil koncem ledna, když si hnutí navolilo své nové předsednictvo. Nicméně i kdyby ANO získalo teoreticky všechny křesla, která se budou měnit, mělo by celkem 41 senátorů, čím by nedosáhlo na možnost měnit Ústavu. Ústavní zákon lze měnit totiž jen souhlasem třípětinové většiny všech poslanců ve sněmovně, tedy 120 z 200, a souhlasem třípětinové většiny přítomných senátorů v Senátu. Pokud by tedy bylo přítomno všech 81 senátorů, je potřeba alespoň 49 hlasů. Při nižší účasti se potřebný počet hlasů odpovídajícím způsobem snižuje. Koalice ale stojí na 108 hlasech v dolní komoře, tedy bez podpory části opozice by to ani při sníženém kvoru v Senátu nebylo možné.