Ráno tě zabiju, takže odpadá schůzka

KOMENTÁŘ

Ráno tě zabiju, takže odpadá schůzka
Ilustrační snímek. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Nevěřit ničemu

EDITORIAL

Ve filmu Vrtěti psem z roku 1997 poradci amerického prezidenta zahájí fiktivní válku, aby odvrátili pozornost od jeho sexuálního skandálu. Shodou náhod po ...

00:07

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Ještěže má Česká republika v Trumpově Radě míru postavení pozorovatele, a ne plné členství. Nechme teď stranou vojenský, humanitární (v Íránu už první den náletů zahynuly například desítky žaček dívčí školy, patrně všechno budoucí teroristky), ekonomický aspekt. Omezme tuto poznámku na aspekt diplomatický.

 

To, co provedly Izrael a Spojené státy v sobotu, je odstrašující příklad antidiplomacie. Spekulace, že za přechodem od jednání k raketám stojí izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který Donalda Trumpa zlákal představou íránského režimu na hliněných nohách, a tedy snadného vítězství, může být opodstatněná, nebo ne. Ale důležité je, že když spolu dvě vlády jednají, nemohou od jednání k válce přecházet okamžitě. Se stranou, která se nerozpakuje vás na konci pracovního dne, kdy nebylo dosaženo pokroku podle jejích představ, zlikvidovat, asi vyjednávat nemá smysl.

Opakuje se už poněkolikáté vzorec posledních dvou tří let: USA vyjednávají s palestinským Hamásem, nepřímo, zato s plným vědomím prezidenta, načež jeho nejmilejší spojenec Netanjahu dá na dálku zabít předáky Hamásu určené pro vyjednávání. Loni to došlo tak daleko, že izraelský premiér nechal bombardovat předáky Hamásu, když se pro jednání o příměří s Amerikou sešli v katarském Dauhá. To i Trumpa přimělo zatelefonovat ze schůzky s katarským emírem Netanjahuovi, který se Katařanovi musel omluvit. Hovor byl přepnut nahlas.

Teď tu antidiplomatickou zákeřnost použil sám Trump. Jednání USA–Írán zprostředkovával Omán. Ve čtvrtek se v Ženevě konalo třetí kolo hovorů. V pátek, tedy den před začátkem války, ministr zahraničních věcí Ománu Hamad al Busaidi na americké televizi CBS řekl: „V tuto chvíli jednáme o tom, že by (Íránci na svém území – pozn. red.) neskladovali obohacený uran, což je velmi důležité. Když takový materiál nemůžete skladovat, nemáte možnost, jak z něj udělat bombu.“ Také prý ajatolláhové souhlasili s tím, že svůj už obohacený materiál degradují na tak nízké hodnoty, aby už z něj nešlo udělat nic než palivo do reaktorů.

Trumpovi, který měl v tu chvíli v oblasti už soustředěnou armádu a přišlo mu třeba líto, že by si kluci nevystřelili, i tento mocný ústupek byl málo: Teherán se má vzdát i arzenálu balistických raket a spojenectví s milicemi (povětšinou šíitskými) na Blízkém východě. Po zahájení války vyzývá Íránce ke změně režimu, tedy aby zabili ty předáky, které ještě nezabili jeho nebo Bibiho hoši.

Je to posouvání branky během hry, bohužel ta hra nemá rozhodčího, který by za to mohl vylučovat. Výsledkem je válka, kterou si řada českých uživatelů sítí zdá se plete s nějakou počítačovou hrou (mohla by se jmenovat Sejmi kozomrda... nebo něco v tom duchu.) Taková degradace diplomacie – abychom zůstali u úzce vymezeného tématu komentáře – se nám může vrátit. Precedenty už nelze vzít zpátky.

A je tu ještě jeden základní aspekt pro naše životy. Jak může kohokoli mimo amerického prezidenta nezneklidňovat, když se tento nestabilní starý pán chlubí, že díky zpravodajských technikám věděl o pohybu íránských lídrů celé měsíce, a konstatuje, že před ním se nikde neschovají? V principu se nikdo z nás před lidmi, kteří jiné lidi odstraňují ze svých monitorů jako malé skvrny, neschová.

×

Podobné články