V neděli na MDŽ se nám dostalo šokující zprávy. „Skoro třetina mužských respondentů generace Z souhlasí s tvrzením, že žena by se vždy měla podřídit svému manželovi,“ reportoval kanál ČT24 výsledky průzkumu veřejného mínění. Zpravodajci věc považovali za natolik závažnou, že nálezu věnovali celé vlákno na sociálních sítích, odkrývající hrozivou a překvapivou zpátečnickost mladých mužů oproti starším pokolením. Zprávu převzaly další servery v Česku a brzy jsme se mohli v titulcích dočíst o „ostrém obratu generace Z“. Měli bychom se skutečně strachovat, co nám tu dorůstá za reakcionáře? Na první pohled zcela oprávněně. Akorát že vůbec.
Nejprve je nutno poznamenat, že průzkum se vůbec netýká České republiky, což ale mohlo snadno uniknout každému, kdo se nedostal za titulek či na úplný konec vlákna. Jde o mezinárodní šetření, které ve spolupráci s agenturou Ipsos provedli výzkumníci z londýnské King’s College. Zahrnulo 29 zemí a přes 23 000 respondentů z celého světa – od Švédska přes Maďarsko a Brazílii až po Indonésii, Malajsii a Indii. Závěry o „varovných generačních trendech“ jsou pak pouhým zprůměrovaným agregátem výsledků ze všech těchto zemí. A právě tady začínají potíže, které by vydaly na celý seminář ze statistiky a metodologie.
Zásadní komplikace přijde ve chvíli, kdy se podíváme na rozložení odpovědí v konkrétních zemích. Vezměme onu stěžejní otázku, zda by se manželka měla vždy podřídit manželovi. V Indonésii s ní souhlasí 66 % dotázaných, v Malajsii 60 %, v Indii 52 %, zatímco ve Švédsku jsou to 4 %, v Maďarsku 6 %, v Nizozemsku 6 %. Rozdíl mezi nejvíce a nejméně zpátečnickou zemí je obrovský. Podobný vzorec se opakuje u dalších otázek: například tvrzení, že „skutečná žena by nikdy neměla iniciovat sex“ (souhlasí 29 % Malajsijců a 25 % Indonésanů, ale jen 2 % Švédů a 4 % Nizozemců). Nebo že „manžel by měl mít v důležitých rozhodnutích poslední slovo“ (67 % souhlas v Indonésii, 58 % v Malajsii, ale 7 % v Nizozemsku a Belgii, 8 % ve Švédsku a ve Francii).
Tohle je zjevně mnohem více příběh o tom, jak enormní rozdíly v postoji ohledně rolí mužů a žen panují mezi zeměmi, než o nějaké generační revoluci. A právě na Mezinárodní den žen by dávalo smysl si připomenout, jak daleko vyspělé západní společnosti v rovnosti pohlaví došly a zároveň jak obrovská je stále propast oproti zemím, kde se ženám takových výdobytků ani zdaleka nedostává. Mimochodem, orbánovské Maďarsko, které v českém mediálním prostoru funguje jako jakýsi archetyp konzervativního tmářství, patří v tomto průzkumu stabilně mezi nejliberálnější země, s výsledky srovnatelnými s Francií nebo Belgií.
Zdá se však, že to se výzkumníkům příliš nehodilo do krámu, pročež si zvolili výklad o generačním rozdílech, což nás vede ke klíčovému poznatku, který vzbudil tolik pozornosti. Je pravda, že v mezinárodním průměru průzkum doopravdy ukazuje, že muži z Gen Z souhlasí s výše zmíněnými výroky mnohem častěji než starší generace baby boomerů. U podřízenosti manželky je to 31 % oproti 13 %, u finálního slova manžela 33 % oproti 17 % – v případě „skutečných žen“, jež nikdy neiniciují sex, dokonce 21 % oproti 7 %. To vypadá dramaticky a je to v lecčem skutečně překvapivé. Jenže ani zde nemusí jít o to, jak se to na první pohled jeví.
Celý problém spočívá v tom, jak průzkum zachází se zprůměrováním výsledků. Ipsos v technické části zprávy uvádí, že data v každé zemi vážili tak, aby reflektovala demografický profil dospělé populace podle sčítání lidu. A právě tady se skrývá jádro pudla. Státy, které vykazují nejvyšší míru souhlasu se zpátečnickými postoji – Indonésie, Indie, Malajsie či Jižní Afrika –, mají totiž zároveň výrazně mladší populaci. Mediánový věk v Indonésii je 31 let, v Indii 29, v Jižní Africe rovněž 29. Naproti tomu „pokrokové“ Švédsko má medián 40 let, Maďarsko 44 a Japonsko téměř 50. To znamená, že pokud Ipsos korektně zvážil vzorky podle skutečné demografie, generace Z je v globálním agregátu zastoupena neúměrně respondenty z konzervativnějších zemí, a to jednoduše proto, že v těchto zemích je mladých lidí víc.
Když pak takto složené kohorty sloučíte do jednoho „celosvětového průměru“, může vzniknout zdání generačního efektu, a to i tehdy, kdyby uvnitř žádné konkrétní země žádný takový posun nenastal. Tento jev je ve statistice dobře znám jako Simpsonův paradox: situace, kdy trend patrný v agregovaných datech zmizí – nebo se dokonce obrátí –, jakmile data rozložíte podle relevantní proměnné, v tomto případě podle země. Představte si, že v každé jednotlivé zemi mají všechny generace víceméně stejné postoje. Přesto v globálním průměru vyjde Gen Z jako tmářská, nikoliv proto, že by mladí kdekoli změnili názor, ale proto, že v kategorii označené „Gen Z“ je prostě víc Indonésanů a méně Švédů než v kategorii „Baby Boomers“.
Je třeba říci, že zpráva neposkytuje rozklíčování generace × pohlaví × země, takže nemůžeme s konečnou platností ověřit, zda jde čistě o kompoziční efekt, nebo zda existuje i nějaký skutečný generační posun v rámci jednotlivých společností. Právě to je ale ten problém: zpráva takovou analýzu nepřináší, a přesto z mezinárodního průměru sebevědomě vyvozuje generační závěry.
Na celé věci je vlastně fascinující, s jakou samozřejmostí se metodologicky neskutečně fušérská studie a její závěry rozšířily od britského Guardianu přes německou WDR až po Českou televizi, a to bez valného rozmyslu nad tím, co ta čísla skutečně říkají, respektive neříkají. Snad je to proto, že pofiderní výklad zrovna pohodlně zapadá do módního příběhu o toxické manosféře a zpátečnickosti nejmladší generace mužů. Tento „narativ“ má v současném mediálním prostoru silný tah a data, která ho zdánlivě potvrzují, procházejí bez valné kontroly. Ale třeba křivdím… Taková Ověřovna serveru iRozhlas by mohla překvapit. Dočkáme se rozboru?
AKTUALIZUJEME
00:06
