Banksyho krotké provokace

KOMENTÁŘ

Banksyho krotké provokace
Britské hlavní město Londýn získalo další atrakci. Je jí socha muže v obleku, zaslepeného vlajkou, který sebevědomě vykračuje z podstavce kamsi do prázdna. Foto: MumphingSquirrel, CC0, via Wikimedia Commons
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Britské hlavní město Londýn získalo další atrakci. Je jí socha muže v obleku, zaslepeného vlajkou, který sebevědomě vykračuje z podstavce kamsi do prázdna. Vzhledem k tomu, kde stojí (Waterloo Place), jde o jednoznačnou narážku na anglický či britský nacionalismus, který v poslední době reprezentuje hlavně Farageova strana Reform. Dá se vyložit i jako reakce na brexit, který „deset let poté“ britské veřejnosti poněkud zhořkl a v průzkumech veřejného mínění dnes převažuje názor, že šlo o chybu.

 

Banksy je samozřejmě mistr toho, co bychom mohli nazvat „provokativní konformismus“, vytváření děl, která stávající intelektuální elitu pohladí po hlavě a opět posílí její už tak pevné přesvědčení, že špatní a hloupí jsou ti druzí. V zemích, kde mají reálný problém s agresivním nacionalismem, jako je Rusko, jde vesměs o politiku samotné vlády a žádná taková socha by tam stát nemohla – a to i přesto, že „do prázdna“ tam našlápli velmi razantně a není úplně patrné, kam až na té cestě dolů doletí.

Nicméně musíme Banksymu přiznat, že zároveň umí dobře zacházet s určitou dvojznačností – a ta vlajka na jeho soše koneckonců nemá žádné barvy. Pohlédnete-li na věc z jiné perspektivy, může jít třeba o vlajku palestinskou, která je na demonstracích západní levice všudypřítomná, a to „vyšlápnutí do prázdna“ by tak bylo symbolem nesvaté aliance mezi levicí a islámem, ve které nakonec vždycky triumfoval islám. Nebo dokonce o vlajku duhovou s trans klínem, zhruba stejně uctívanou, a „krok do prázdna“ v podobě nekritické akceptace operací a terapií u sotva pubertálních jedinců, která vyvolala naprosto odmítavou reakci širší veřejnosti, a ke které se přesto tak dlouho povrchně hlásili různí ředitelé velkých korporací apod. Myslel to tak Banksy? Skoro určitě ne, ale přemýšlet a překládat původní významy přece můžeme i my.

Když už tak uvažujeme o očích zakrytých hadrem, do nějaké míry se dá říci: „Ukaž mi, co nechceš vidět, a já ti řeknu, kdo jsi.“ Skoro každý má nějaké slepé skvrny, které si cíleně kultivuje a které slouží jako znak jeho loajality k nějakému hnutí. Diverzita je síla, islám je náboženství míru, všichni jsme vlastně stejní lidé. Ale úplně stejně si lze namlouvat, že Trump vůbec zjevně nepodléhá téže stařecké demenci jako dříve Biden nebo že Orbán byl něco výrazně lepšího než výřečný politický podnikatel, jehož hlavním zájmem bylo kolonizovat státní pokladnu své země.

Těch masek na očích máme zkrátka všichni dost.

×

Podobné články