Čím je vinen Bulgakov?

KOMENTÁŘ

Čím je vinen Bulgakov?
Bulgakovovo muzeum v Kyjevě. Foto: Jiří Peňás
2
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Zpráva o odstranění pomníku Michaila Afanasjeviče Bulgakova v Kyjevě u jeho muzea (to zatím nezavřeli) způsobila u někoho rozpaky a překvapení, u jiných pochopení a u někoho to mohlo být potvrzením toho, co je současný kyjevský režim zač. Je to bezesporu režim nacionalistický, možná vypjatě nacionalistický. Sundávání soch, strhávání pomníků a pamětních desek, přejmenovávání ulic, škrtání v učebnicích, to je běžná praxe v takových režimech. Dělo se to ostatně i u nás, po roce 1945 byly z pohraničí odstraněny desítky, možná stovky německých pomníků, přestože neměly nic společného s nacismem (Goethe, Schiller, Beethoven…), po roce 48 se odstraňoval Masaryk a další, po roce 89 zase jiní. Vždy k tomu byly nějaké důvody, někdy i dobré: Gottwaldů a Leninů člověk opravdu nelitoval.

 

Ukrajina je země ve válce, což je situace, v níž se bere méně ohledů na cokoli. Takže i na city obdivovatelů literárního mistrovství spisovatele, který byl beze všech pochybností největší spisovatel dvacátého století, který se narodil v Kyjevě, spolu s Gogolem největší, jaký se kdy narodil na Ukrajině. Bulgakovův román Mistr a Markétka lze považovat za jeden z nejlepších moderních románů vůbec, stejně tak jsou skvělé jeho povídky a novely. Jeho nedostatek z hlediska současných ukrajinských poměrů spočíval v tom, že své výjimečné dílo psal rusky a o ukrajinštině jako o literárním jazyku neměl valné mínění. Narodil se do kulturně ruského prostředí, jeho přirozeným jazykem byla ruština, ukrajinštinu považoval za jazyk folklorní, její prosazování během krátkého období ukrajinské samostatnosti za projev nešťastný a možná i barbarský: příslušné pasáže lze najít v románu Bílá garda, který je realistickým zobrazením totálních zmatků během revoluce a občanské války z pohledu liberálních vzdělaných kruhů, které tehdy v Kyjevě žily – a semlely je režimy rudé i bílé.

Bulgakov nebyl bolševik, nikomu nic neudělal, ničím se neprovinil. Sám byl obětí stalinského režimu, i když se snažil o jakýsi kompromis, před tragickým osudem řady jeho kolegů (Mandelštam, Babel, Charms a mnoho dalších) ho zachránila jen předčasná smrt v roce 1940. I po ní dlouho trvalo, než bylo jeho dílo v Sovětském svazu zpřístupněno, pomník a muzeum mu v Kyjevě zřídila až samostatná Ukrajina v devadesátých letech. Odstranění sochy je politováníhodné a Ukrajincům to sympatie v kulturním světě nepochybně nepřinese a lze se domnívat, že bojovou disciplínu nepozvedne. Ale jakési „pochopení“ nelze úplně pominout.

Rusko, které vede vůči Ukrajině odpornou agresi, přistupuje k Ukrajincům jako k národu, který de facto neexistuje a na existenci ani nemá nárok. Je-li možné klást tento krutý postoj do souvislosti s Bulgakovem, je samozřejmě velmi sporné, pro někoho i absurdní. Ale odstup od svého klasika se tím vysvětlit dá. Tím spíše, že země, již Bulgakov považoval za přirozený domov i Ukrajinců, se už víc než čtyři roky nezastaví před ničím: na začátku týdne Putin bombardoval Pečerskou lávru, jeden z klenotů historického Kyjeva, pravoslavný klášter považovaný za „matku ruských klášterů“. Má to souvislost s Bulgakovem? A jakou? Že mít něco společného s Rusy je prokletí.

×

Podobné články