S přibývajícím věkem (letos na podzim oslaví padesátiny) i s ohledem na stav Evropy se ze mě stává konzervativec a realista. Aspoň tak o sobě mluví někdejší sociální demokrat a rovněž šéf středoevropské pobočky liberálně orientovaného Aspen Institutu Jakub Landovský. Mnohé proto překvapil nedávným nástupem do pozice vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči Severoatlantické alianci. V rozhovoru pro Echo vysvětluje, co ho s Andrejem Babišem svedlo dohromady a čeho chce v nové funkci dosáhnout, jak ho štve ekonomický úpadek Evropy nebo také to, že na krizi se lze připravit třeba i sázením rajčat.
Proč má vůbec vláda mít zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO? Copak nestačí mít ministra obrany?
Protože vláda závazky vůči NATO dosud nesplnila. A je dobře se na to podívat čerstvým okem. Navíc v Alianci rozhodli, že se závazky vůči ní budou plnit jinak. Budou se plnit ve dvou kategoriích. První je pořád hlavně na ministerstvu obrany, druhá se týká celé vlády a dalších orgánů státu, částečně i samosprávy. Proto může být role zmocněnce velice užitečná. Ta funkce nepřináší žádné nové náklady. Rozšiřuje se můj akční záběr, dál působím na ministerstvu obrany, nemám žádnou novou kancelář ani nový plat.
Jak ta pozice vůbec vznikla?
Někdy se takové věci odehrávají velice rychle. Koncem dubna jsem byl osloven a už prvního května na svátek práce jsem mluvil s panem premiérem. Řekli jsme si nějaké základní parametry. Nejpodstatnější důvod, proč jsem to vzal, je asi ten, že je šance konečně uspět a navíc obnovit důvěru v naše čísla, která reportujeme. První, co Česká republika před těmi více jak dvaceti lety udělala, bylo, že přestala platit po vstupu do NATO požadované obranné výdaje. Pokud konečně začneme udržitelně vynakládat na obranu přes dvě procenta HDP, tak to pro mě bude úspěch.
Už loni se spekulovalo o tom, že byste mohl být ministrem obrany nebo zahraničních věcí. Bylo to reálně na stole?
Byly to opravdu jen spekulace, reálně o takových politických funkcích řeč nebyla.
Co vás tedy vůbec svedlo s Andrejem Babišem dohromady?
Docela dlouho pracuji pro stát jako úředník nebo diplomat, takže jsem měl možnost se s panem premiérem během předchozích vlád vidět. Byl jsem s ním třeba v USA na návštěvě u Donalda Trumpa nebo na summitu NATO, takže jsme o sobě věděli. V minulosti jsem kritizoval výši našich výdajů na obranu, myslím, že pan premiér to zaregistroval. Když mi dal možnost s tím něco udělat, a nejenom to kritizovat, vzal jsem to.
Ještě loni jste byl šéfem pobočky Aspen Institutu pro střední Evropu. Od lidí z tohoto kruhu to teď dost schytáváte: že jste otočil, zaprodal se a tak podobně. Jak na to reagujete?
Víte, já jsem v životě mnohokrát zkusil něco vybojovat, ať už v SOCDEM, kterou jsem se – bohužel neúspěšně – pokoušel změnit. Tak i v Aspenu, který je elitářský, je příliš zakotven v tom starém světě, řekl bych, globalistických a liberálních hodnot. Mně se ta organizace na začátku zamlouvala tím, že je transatlantická, že spojuje Evropu a Ameriku. Ale po roce snah jsem pochopil, že ji nepředělám, a tak jsme se rozloučili. Člověk má v životě věci zkusit, aby nelitoval. Ale soulad mezi tím, jak jsem viděl tu organizaci já a jaká ona je vevnitř, byl skutečně velký.
Vy sám byste se označil za konzervativce, nebo liberála?
Daleko více – a není to asi jenom s věkem, je to i se stavem Evropy – bych se označil za realistu a konzervativce než za, řekněme, zastánce velkohubých prázdných hodnot o globálním světě, který už dávno neexistuje.
Když vás Andrej Babiš uvedl do funkce, tak řekl, že si od vás slibuje naplnění závazků vůči NATO – což do budoucna znamená dávat na obranu více než zmíněná dvě procenta HDP. Kdy je to reálné?
Budu se snažit o to, aby to bylo co nejdříve, ale kdy k tomu dojde, vám říct nemůžu. A má to dva důvody. Jednak, kdyby se to nestalo, tak bych nebyl kredibilní. A zadruhé, nevíme, jaký bude HDP. Jestli bude česká ekonomika v konjunktuře, nebo v recesi. Ani nevíme, kolik z těch výdajů, které máme připravené a realizujeme, nám NATO uzná. Čili je tam víc neznámých a výsledek uvidíme až zpětně ve zprávách Severoatlantické aliance.
Neříkejte, že to nelze do značné míry predikovat a zároveň vědět, co uznatelné je a co není.
Jistěže dost věcí můžeme předpokládat. Ale já skutečně nechci být neseriózní a říkat, stane se to tehdy a tehdy. Už jsme viděli, jak se minulá vláda spálila, když ohlásila, že splnila ta dvě procenta. A teď to podle všech informací vypadá, že se jí to nepodařilo.
Nastal problém s 20 miliardami na dopravní stavby, které nám NATO neuznalo jako obranné výdaje. Dá se s tím z vašeho pohledu něco ještě dělat?
Věřím, že dá. Dopravní stavby mají duální účel. Ale pozor, NATO vám ideálně započítává jenom tu část, která působí ve prospěch obrany a vy byste ji nestavěl, pokud by neexistoval obranný počet. Co tím chci říct? Že stavíte například dálnici s mostními konstrukcemi, kde by stačila nosnost do 40 tun. Ale protože víte, že tank váží tun 60, tak navýšíte koeficient nákladů na stavbu těch mostů a mimoúrovňových křížení, aby po nich mohly jezdit tanky. To samé platí, když budete u dálnic budovat nějakou infrastrukturu typu nocoviště pro putující spojence nebo vaši vlastní armádu.
Takže postavíte naddimenzované dálniční odpočívadlo a budete ho prezentovat jako součást obranné infrastruktury?
Postavíte prostor, který plní několik účelů. Například rovný úsek dálnice, z něhož odstraníte tu prostřední část, která ji rozděluje na dva proudy, tak může sloužit jako přistávací dráha pro vrtulníky, letadla a drony. A letiště je vždy cenné v jakékoli krizi, viděli jsme to při ruském vpádu na Ukrajinu nebo při stahování Američanů z Afghánistánu. Letiště je naprosto klíčová věc a má svoji nezastupitelnou úlohu, ať už z hlediska vojenské logistiky, vedení vojenských operací, nebo třeba zajištění hostujícího státu vůči spojencům.
A počítá se tedy s tím při stavbě dálnic, jako je pokračování D11 za Hradcem Králové nebo D3 do jižních Čech?
Na to vám teď nedokážu odpovědět, všechny projekty jsem zatím neviděl. Samozřejmě, měl jsem schůzky s panem ministrem, se šéfem Státní správy hmotných rezerv Pavlem Švagrem, budu mít schůzky na Národním úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Podle toho uvidím.
Bavíme se o obtížně dosažitelném cíli dvou procent HDP na obranu. Přitom do deseti let bychom měli vynakládat už pět procent, z toho čistě na zbrojení 3,5 procenta. Je to vůbec reálné?
Stačí, když se podíváte na sever od nás.
V Polsku a Pobaltí ale přece panuje na vyšších obranných výdajích úplně jiná politická a společenská shoda než u nás.
Když se podíváte třeba na Spojené státy, tam jsou obrané výdaje trochu více než 3,5 procenta. Takže to číslo nebylo zvoleno náhodně. USA ale opět plánují ve svých obraných výdajích přidat, čímž se zvedne nepoměr mezi spojenci, kdy jedna země dává 63 procent toho celku a ostatní spojenci se dohromady složí na zbylou třetinu. To samozřejmě na dobré atmosféře mezi spojenci nepřidá. Ale když si ty obranné výdaje dobře promyslíme, tak spousta z nich zlepší naše schopnosti i v době míru. Pokud bude existovat odolná síť, která zajistí energii pro státní aparát v době krize, která přežije blackout, tak lidé budou rádi. Že třeba v případě výpadku elektrické energie načerpají palivo u pumpy. Zároveň s tím, pokud budou existovat utajované sítě států, které budou bezpečné před kybernetickými útoky, tak to opět zajistí přežití v nějaké krizi. Myslím, že každý si dnes uvědomuje, jak moc je závislý na kybernetických systémech. Takže buďme jako Češi připraveni na těžkosti.
Jak by takový obyčejný Čech měl být připraven?
Mluví se o mnoha konceptech. Nedávno tady byl finský prezident – tak třeba Finsko má koncept 72 hodin, který říká: Nečekejte od státu pomoc v prvních třech dnech, pomozte si tak trochu sami, nebo následně v rámci místní samosprávy, pak přijde kavalerie, která vás zachrání. Nechci vaše čtenáře zdržovat podobnými úvahami, ale jestli mají lidé někdy obavy z budoucnosti, nejlepší varianta, jak se jich zbavit, je udělat si třeba na zahradě zvýšený záhon a zasadit tam rajčata. Nebo si do sklepa dát brambory. Dělali to už naši předkové a pořád jsou to ty nejrozumnější věci. Stejně jako mít studnu s čistou vodou, která přežije i výpadek elektrické energie. Můžete mít doma generátor. A třeba to, že Češi mají chaty a chalupy, kam se můžou uchýlit v době nějaké katastrofy, je prostě hodnota odolnosti České republiky. Vraťme se k tomu dobrému, kdy se lidé nespoléhali jenom na stát nebo jenom na druhé, ale byli schopni sami ve svém nejbližším okolí pěstovat nějakou větší odolnost.
Nekážete teď vodu – a nepijete přitom sám víno?
Už roky nepiju. A teď jsem si zrovna dodělal záhon. Zároveň s tím se snažím působit i ve spolcích, jsem myslivcem, jsem v aktivních zálohách, učím se věci, které se vždycky hodí, mám rád spojařinu, drony.
Takže kdyby přišla nějaká krize, jak dlouho myslíte, že byste byl soběstačný?
Zase se nechci holedbat, na dlouho by to asi nebylo, je to spíš takové mentální cvičení. Ale že se jako rodina můžeme uchýlit z Prahy na chalupu a tam nějak fungovat, je příjemné vědomí. Pamatujeme si, jak jsme se na taková místa rádi uchylovali v době covidu.
Tehdy váš bývalý spolustraník Jan Hamáček v červeném svetru lidi vyzýval, ať obětují měsíc a jsou doma. Jak na to vzpomínáte?
Docela osobně, protože jsem působil v Bruselu jako velvyslanec ČR při NATO a byl jsem jeden z prvních lidí, kteří dostali covid. Bylo to začátkem jara 2020 a tenkrát se to strašně tajilo. Nikdo nevěděl, co ta nemoc přesně působí, všichni mi říkali, ať hlavně nikam nechodím. Tak jsem byl doma a nakazil jsem bohužel celou naši rodinu. Začátek byl krušný, ale pak jsme se z toho vzpamatovali a věnovali jsme se přesně těm věcem, o kterých se teď bavíme. Dali jsme do pořádku zahradu, řešili jsme práci přes kabely. A při tom si uvědomili, jak jsme na těch komunikačních technologiích závislí.
Podle aktuálního průzkumu Medianu se 91 procent Čechů cítí být vlastenci, ale většina by měla problém jít zemi aktivně bránit. To vzhledem k vašemu cíli zvyšovat výdaje na obranu nezní moc příznivě, nemyslíte?
Podle mě jde pořád o skvělá čísla, protože jsem registroval průzkumy, podle nichž je třeba jen 12 procent lidí připraveno bránit se se zbraní. Ale už 30 procent lidí bylo připraveno pomoci nějak beze zbraně. Většina lidí se domnívala, že před tou válkou někam uteče. Což je dost falešná úvaha. Během covidu jsme viděli, jak rychle došlo k zavření hranic. Velký konflikt si nemůžeme představovat jako dovolenou ve Španělsku. Mnozí z nás tady budou nuceni zůstat, třeba proto, aby se mohli starat o své nemohoucí příbuzné. Proto si máme pěstovat vztah k české kotlině, která bude naším domovem i za krize.
Jak jste vnímal nedávnou kritiku amerického velvyslance Nicholase Merricka, který se do nás opřel, že neplníme spojenecké závazky?
Vnímal jsem ji jako pravdivou. Američané jsou někdy složití partneři, ale nemůžete jim upřít přímočarost. Až brutální přímočarost. Potvrdilo to mou domněnku, že naše čísla nesedí s realitou. Popisoval se tady nějaký příběh úspěchu, byla to hlavní priorita minulé vlády, ale už tehdy jsme byli v Alianci na úplném chvostu. A tím, že pro americkou ambasádu jsou obrané výdaje úplně kritickou komponentou vzájemných vztahů, tak velvyslanec nám dal jasně vědět, jak moc na tom administrativě Donalda Trumpa záleží. Jsme někdy na Američany naštvaní, že nám to připomínají, ale co bude výsledkem americké snahy o to, aby se Evropa začala o sebe starat? Že budeme samostatnější a obranyschopnější. Rusko nechce, abyste se o sebe starali. Chce, abyste kupovali jejich ropu a ideálně poslouchali, co říkají. Takže zkusme rozlišovat mezi záměry mocností. Kdo to s námi i přes tu hrubou rétoriku a nepředvídatelnost myslí dobře. A kdo nás chce pouze ukolébat a využívat.
Stále to Trumpova administrativa s námi myslí dobře? Potřebují vůbec Američané Evropu?
Je pravda, že nás potřebují mnohem méně než my je. Ale pořád platí, že se vzájemně potřebujeme. My jsme závislí na Americe, pokud jde o energetiku, jaderné odstrašení a do velké míry pokud jde o konvenční obranu Evropy. A krom toho jsme absolutně závislí na americké kybernetické doméně, na amerických zařízeních. Evropa třeba nevyrábí mobilní telefony. Já se vlastně divím, že to lidem nepřijde divné. Proč jsme kapitálově neudrželi značky, jako byla Nokia? To má konkrétní důvody, ale nikdo je v Evropě moc nechce slyšet.
Na sociálních sítích jste to nedávno od mnoha lidí schytal za srovnání, že zatímco v roce 1996 měla EU 15 členů a tvořila 28 procent světového HDP, dnes má 27 členů a tvoří 15 procent globálního HDP. Třeba bývalý ministr zahraničních věcí Jan Lipavský vám vyčetl, že kritizujete EU, ale už nezmiňujete, jak díky ní Česká republika zbohatla. Stal se z vás euroskeptik, za něhož vás teď mnozí označují?
Vůbec ne. Já jsem Evropan, ale těmi čísly jsem chtěl vyjádřit, že Evropa musí začít něco dělat. Kdo nám bude během nějakého velkého světového konfliktu dodávat třeba ty mobily, když je sami ani nejsme schopni vyrobit? Evropa nemůže být na vrcholu světové ekonomiky jenom s tím, že bude poskytovat služby a turismus. Evropa bude muset na základě inovace vnitřního trhu, který bude nějakým způsobem chráněný, pěstovat v lidech zodpovědnost a snahu něčeho dosáhnout. Pořád se smějeme Americe, ale ona například dosahuje úspěchů v oblasti umělé inteligence, zatímco Evropa se AI snaží neustále řešit jen po stránce etické nebo regulační. Není tu prostředí, které oceňuje úspěch a soutěž. Je tu prostředí, které oceňuje ostražitost před rizikem a někdy bych řekl jakousi pomalost. A proto Evropa klesá – ne sama vůči sobě, ona roste, ale roste mnohem méně vůči ostatním, světu okolo.
Vidíte v takové Evropě šanci, že bude mít do pěti let třeba zase svoji respektovanou značku mobilních telefonů?
Určitě to vidím reálněji, než že bude mít stíhačku šesté generace. Rozhodně ale taková značka nevyroste na základě regulativního uzavření před cizími mobily. Ona musí být i konkurenceschopná – což je pro Evropu teď velký úkol. A já pořád chci být optimista.
Velkým zájmem Andreje Babiše je potkat se s Donaldem Trumpem v Bílém domě. Je i toto jeden z vašich diplomatických úkolů?
To je věcí pana ministra zahraničních věcí Petra Macinky. Ale určitě vám mohu potvrdit, že Američané budou velice bedlivě sledovat právě ta čísla. Budou je zajímat obranné výdaje, vzájemná obchodní bilance, budou je zajímat velké projekty, jako je palivo do Temelína, chování vůči americkým gigantům v oblasti softwaru. Je to prostě věc, která je transakční, což zastánci velkých, vzletných idejí nechápou, ale takový je svět. A než tady bude ten nový, tak budeme muset v tom transakčním nějakou dobu existovat.
Jak podle vás bude ten nový svět vypadat?
Ve 21. století určitě nebude světu dominovat Evropa, jako to bylo ve století dvacátém. Možná už ani evropské války nebudou plundrovat svět. A USA, Čína, možná Indie, možná Rusko se budou snažit udržet, zvýraznit nebo dosáhnout nějakého většího vlivu na svět okolo sebe. Podle mě nová éra stability přijde. A přijde v dohledné době, které se dožijeme.
Kdy?
Věřím, že ve třicátých letech, kdy přijdou ty stíhačky, které objednala minulá vláda, tak už budeme v tom novém světovém řádu. Otázka ale je, jakou roli v něm budeme hrát.
Podporujete vlastně nákup zmíněných stíhaček F-35?
Ano, protože jsem viděl ve válce v Íránu, jak by bez nich nebylo možné nic dokázat. Zničení protivzdušné obrany Íránu – to byly hlavně neviditelné letouny. A především F-35.
Jste zmocněncem vlády, která ale před svým nástupem chtěla nákup F-35 zrušit. Hlavně SPD pak dlouhodobě kritizuje vyšší výdaje na obrany. Jak to jde s vaším postojem dohromady?
Pro SPD mám specifickou nabídku, která vychází ze současné doby – centrem našeho snažení v oblasti obrany už nejsou operace v Afghánistánu a nic, co by odvádělo pozornost jinam. Teď jde o Českou republiku, české území, český národ. Je to o obraně nás samotných a má to silný národní prvek. Vlastenectví je jasně pozitivní hodnota. Ale já nevnímám ani nacionalismus jako negativní hodnotu k druhým. Vnímám ho jako pozitivní hodnotu k samotnému národu. A tudíž i touto cestou bych chtěl komunikovat, že otázka národní obrany by měla konvenovat straně, která silně ctí národní identitu.
Bavil jste se o tom s SPD před svým nástupem?
Mluvil jsem o tom jenom s premiérem Babišem. Myslím si, že on je dostatečným garantem toho, že moje práce bude dávat smysl.
Poslední věc: červencový summit NATO v Ankaře. Zúčastníte se ho?
Je to jedna z variant, pravděpodobně ano.
A jak se díváte na možnou účast prezidenta Petra Pavla? On sám o ni usiluje, vláda to zatím odmítá.
Pana prezidenta, jeho příspěvku k obraně a jeho porozumění této agendě si velice vážím. Ale myslím si, že na summitu, kde půjde o zachování Aliance, o obranné výdaje, tedy velmi tvrdou věcnou agendu, by nás měl zastupovat premiér.
00:01
