Hledá se rafinerie. Vysoké ceny jsou často z rafinérské marže, vysvětluje akvizici Havlíček

Vláda Andreje Babiše (ANO) se poohlíží po tom, kde by se dala zrealizovat akvizice ropné rafinerie. Na dotaz deníku Echo24 to řekl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) s tím, že vlastnit rafinerii je z pohledu státu zásadní s ohledem na dostatek, cenu, dostupnost ropných produktů, respektive i na to, odkud se ropa bude brát. Premiér Babiš už dříve hovořil o tom, že by vláda mohla pořídit rafinerii v Německu. Podle Havlíčka je to často právě rafinérská marže, kvůli které jsou ceny pohonných hmot tak vysoké.

Deník Echo24 již informoval o tom, že vláda řeší akvizici ropné rafinerie. Premiér Babiš se o věci opakovaně zmiňuje mezi řečí, když hovoří o energetické bezpečnosti. „Máme tady dva hlavní hráče, MOL a Orlen. Mají 55 procent trhu a hlavně mají výrobu, mají distribuci, mají velkoobchod a mají maloobchod, takže to mají celé ve vertikále. Jsem strašně rád, že když jsem byl ministr financí, že ten tlak, který tady byl na privatizaci Čepra, že jsme to odrazili. Je dobře, že Čepro koupilo Robin Oil. Já jsem říkal, že Čepro by mělo koupit i Shellku, aby stát měl dosah na ten trh. Možná bychom měli přemýšlet, jestli nekoupíme nějakou rafinerii v Německu,“ řekl Babiš v polovině dubna ve sněmovně a připomněl, že jsou v Německu rafinerie, které ještě patří Rosněfti.

Havlíček pro Echo24 už dříve akvizici potvrdil a nyní se více rozhovořil o tom, jaká je motivace k nákupu. „Ano, je to směr, kterým se ubíráme, zajímá nás to a díváme se, kde by se to dalo zrealizovat. Jsme přesvědčeni, že když stát vlastní kritickou strukturu v podobě vlastní výroby, jinými slovy rafinerie, tak to přispívá k energetické bezpečnosti. Ale musí to být opravdu kritická infrastruktura, která přispívá k energetické bezpečnosti, třeba u distribučních sítí bych o tom polemizoval. Leckdy vysoká cena pohonných hmot není kolikrát dána přirážkou koncových obchodníků, ale je dána rafinérskou marží,“ vysvětlil na dotaz Echa na tiskové konferenci po jednání vlády Havlíček.

Rafinérská entita navíc podle něj rozhoduje, odkud bude ropu brát. „Stát může provozovateli rafinerií připravit infrastrukturu ve smyslu ‚trubka á la Družba nebo trubka á la TAL‘, ale nakonec nerozhoduje stát, ale vlastník těch rafinerií. A PKN se rozhoduje, zda vezme ropu z Družby nebo skrze ropovod vedoucí z Terstu. Že si to pak vláda přivlastní, to je spíše marketing. To dělala minulá vláda. Rafinerie jsou velmi důležité s ohledem dostatek, cenu, dostupnost i geopolitické okolnosti, tedy ve smyslu odkud se ropa bere,“ popsal Havlíček.

Výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor pro Echo24 v dubnu připomněl, že před zhruba dvěma lety jednala společnost MERO se společností Shell o případném prodeji jejího podílu v severobavorské rafinerii MIRO v Karlsruhe, ale tehdy bez výsledku.

„Tato rafinerie je napojena na ropovod TAL stejně jako ČR. Dalším možným kandidátem by mohla být rafinerie Schwedt, která je napojena na severní větev ropovodu Družba, do které se již podařilo dostat kazašskou ropu. Z této rafinerie se do Česka dováží velké objemy pohonných hmot. Nicméně nákup rafinerie nebo její části v Německu, pokud by cena nebyla vysloveně příznivá, je ekonomicky riskantní záležitostí. Z hlediska energetické bezpečnosti by mi dával mnohem větší smysl nákup rafinerií v Česku, které nyní vlastní polský Orlen. Možnost nákupu se ale odvíjí od ochoty prodat a za jakou cenu,“ řekl Gavor. Paliva se v Česku vyrábí v rafineriích v Litvínově a v Kralupech nad Vltavou.

Místopředseda hospodářského výboru Ivan Adamec (ODS) redakci už dříve sdělil, že by musel znát konkrétní parametry akvizice. „Ale pokud by se naskytla příležitost, tak já bych koupil zpátky rafinérky i benzinky. Když se podíváte, co se stalo, když vláda začala stropovat ceny pohonných hmot, tak rafinerie okamžitě zvedly cenu o dvě koruny a stát na ně nemá páku. Nevím, jestli mají příležitost někde něco koupit, ale nejlepší by bylo, kdyby rafinerie stála na českém území,“ uvedl Adamec s tím, že skupina Orlen prodat rafinerie nechce.

Bývalá vláda podle něj v době první palivové krize jednala s Poláky o tom, že nemohou mít jednu cenu pro Polsko a druhou pro Česko. Připustil tak, že vlastnictví rafinerie na cizím území může fungovat. „K prodeji (českých) rafinerií nemělo nikdy dojít. Nic konkrétního o záměru vlády nevím, ale přijde mi to trochu, že se drbeme levou rukou za pravým uchem. Zřejmě je to reakce na to, že zvedly ceny a zastropování se týká až prodejců,“ míní Adamec.