Evropská unie na rozcestí. O souboji starých a nových receptů na záchranu Evropy

Evropská komise nedávno publikovala průzkum, jehož otázka zněla „Měla by se Evropa více sjednotit, aby mohla čelit současným globálním výzvám?“. Výsledky jsou samozřejmě příznivé: většinově přes osmdesát procent lidí tuto myšlenku podporuje. Nelze se ovšem ubránit dojmu, že jde o zjištění asi podobně relevantní, jako by bylo při otázce „Udělali byste vše pro to, aby byly vaše děti zdravé a měly se dobře?“. Jistěže ano.

Průzkum doprovázela série zásadních veřejných hlasů volajících po sjednocení tváří v tvář rostoucí nestabilitě mezinárodní situace (což je v případě západní Evropy diplomatický eufemismus pro „tváří v tvář Trumpovi“ – ač si ve střední Evropě občas bláhově myslíme, že tím primárním impulzem je Putin a ruský imperialismus). Někdejší italský premiér a šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, který v Komisi už řadu let plní úlohu „člověka pro speciální intelektuální úkoly“, definoval během projevu na univerzitě v Lovani nutnost „pragmatického federalismu“: větší sjednocení EU už ne na základě nějaké „evropské ideje“, ale pragmatické nutnosti v situaci sevření mezi velmocemi. Na rozdíl od kanadského premiéra Marka Carneyho, který EU jako celek zařadil mezi „mocnosti střední velikosti“, Draghi vidí potenciál EU stát se protiváhou obrů – USA a Číny.

Draghi svou vizi prezentoval nikoli jako politickou volbu, ale historickou nutnost. Diagnóza, kterou představil, je bolestivě přesná.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.