Vláda chce zefektivnit totálně fragmentovanou veřejnou správu, tlak na spojování není ve hře

Vláda Andreje Babiše (ANO) považuje extrémně fragmentovanou veřejnou správu s více než 6 200 obcemi za klíčovou bariéru efektivity. Bojovat s ní chce posílením společenství obcí, které by měly mít například pravomoc přijímat územní plány. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) pro Echo24 řekl, že není možné obce nutit se spojovat, respektive je rušit. Část služeb ale podle něj skutečně sdílet mohou.

Fragmentace veřejné správy zůstává podle vlády klíčovou bariérou efektivity. Česká republika má přes 6 200 obcí, přičemž téměř 75 % z nich má méně než 1 000 obyvatel. Tento stav výrazně zvyšuje náklady na správu a komplikuje koordinaci služeb, což negativně dopadá na kvalitu místní správy i veřejných služeb, píše vláda ve své hospodářské strategii.

S extrémně fragmentovanou veřejnou správou chce kabinet bojovat mimo jiné posílením společenství obcí, které by měly mít pravomoc přijímat územní plány, odpovědnost za dostupnost školských a sociálních služeb a také motivaci pro spojování – například skrze francouzský model.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) pro Echo24 řekl, že mu dává smysl propojování agend. „Jedním příkladem může být, že jsme tak začali činit v rámci stavebního řízení. Existovalo přes 600 úřadů, teď máme nějakých 220. Chceme zkvalitnit a zkoncentrovat to do obcí s rozšířenou působností, případně do detašovaných pracovišť. To je jeden ze směrů, který smysl dává. Jestli se to nazývá středisková obec nebo jakkoliv jinak, to je věc úplně jiná. Ale domnívat se, že se šmahem zruší obce, je samozřejmě nesmysl,“ uvedl Havlíček.

„Jsem toho názoru, že by obce měly mít svou autenticitu, svého starostu a tak dále. Souhlasím s tím, že ne každá obec musí mít všechno a že někdy popojet si pět kilometrů do vedlejší obce, když vím, že tam danou službu dostanu, může být lepší, než čekat na to, jestli někdo je v práci, nebo je nemocný a tak dále,“ dodal Havlíček s tím, že zmíněná motivace je spíše ve smyslu spolupráce, ne spojování jako takového. „Nemůžete spojit obec A s obcí B, když o to nemají zájem. Ale některé služby skutečně mohou sdílet,“ dodal Havlíček.

Proč je v Česku tolik obcí?

Sociální geograf Radim Perlín z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Salonu Echa vysvětlil, že tolik obcí v Česku máme proto, že jsme relativně hornatá, kopcovitá země. „Na konci středověku vznikala za každým lesem malá vesnice, pár chalupníků s políčky, která nikdy nebyla tak velká, aby se výrazně rozrostla. Proto tam, kde je kvalitní zemědělská půda – na Zlínsku či na jižní Moravě –, mají běžné malé vesnice 2,5 až tři tisíce obyvatel. Naopak v takzvané ‚České Sibiři‘ mezi středními a jižními Čechami najdete desetitisíce lidí rozptýlených ve velmi malých obcích,“ uvedl Perlín.

Navíc obce historicky podle něj vznikly reformou po kroměřížském sněmu v roce 1855, v době národního obrození sehrály pro českou společnost obrovskou roli. „Byla to první místa, kde existovala česky mluvící správa, školy, spolky. Budovaly se sokolovny, radnice, školy, hasičské zbrojnice. Starosta byl silná lokální autorita, i když často rozhodoval o malé části agendy. To všechno vytvořilo velmi silnou vazbu obyvatel ke své obci. Rušit obce je proto politicky téměř nemožné. Když mluvím s kolegy, kteří by to chtěli udělat, tak jim říkám: Až tohle půjdete vykládat na shromáždění starostů, stoupněte si blízko ke dveřím, mějte na sobě kabát a dole nastartované auto. Jinak byste tomu lynči nemuseli uniknout,“ míní Perlín.

Vláda Petra Fialy (ODS) v minulém volebním období představila takzvané společenství obcí, které mělo zefektivnit fungování malých obcí, například prostřednictvím takzvaného létajícího úředníka. V současnosti tak ale v dnešní době spolupracuje jen necelá pětina, experti navíc uvádí, že zmíněný létající úředník je prakticky jedinou výhodou, které tento nástroj nabízí.

Někdejší hejtman Karlovarského kraje a exministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek v Salonu Echa uvedl, že považuje pětinu naopak za úspěch. Souhlasí s Perlínem v tom, že důvody, proč se slučování ČR tak brání, jsou identita, historický vývoj či obavy ze ztráty samostatnosti.

„Proto si myslím, že daleko vhodnější cestou, než je direktivní slučování, je nabídnout obcím možnosti spolupráce – jak sdílet zdroje, jak společně zajišťovat služby v rámci funkčního území. Na to se společenství obcí zaměřují. Navazují na starší formy spolupráce, jako byly dobrovolné svazky obcí. Pokud se ukáže, že tato spolupráce přináší výsledky – sdíleného ‚létajícího‘ úředníka, společný územní plán, společného člověka pro grantovou agendu nebo jiné odborné činnosti –, může to motivovat další obce, aby se přidaly. Ale uvědomme si, že otázky územního uspořádání mají obrovskou časovou setrvačnost. Když se dnes bavíme o snižování administrativní zátěže na obecní úrovni, je to práce minimálně na dvě dekády,“ uvedl Kulhánek.