Brutální zásah do soukromí, špinavé praktiky evropského parlamentu

Ve filmu Sázka na nejistotu komentuje jedna z postav složité bankovní nástroje, které stály v pozadí krachu amerického nemovitostního trhu a vedly ke globální finanční krizi roku 2008: „Je to docela matoucí, že? Začínáte se nudit? Nebo si připadáte jako idiot? To je ale přesně záměr. Wall Street ráda používá složitý a matoucí jazyk, aby ve vás vzbudila dojem, že tomu, co dělá, rozumí jen ona. Nebo ještě lépe: abyste ji prostě nechali sakra na pokoji.“ Člověk nemusí být kovaný euroskeptik, aby si zmíněné vztáhl ke komplikovaným postupům, jimiž se rozhoduje v orgánech Evropské unie.

A není třeba v tom hned vidět spiknutí; úplně stačí poukázat na neprůhlednost procesu, v němž se zásadní rozhodnutí často ztrácejí v labyrintu výborů, trialogů, připomínkových řízení a hlasovacích pravidel, jimž běžný občan nemá šanci rozumět, abychom si uvědomili křehkost systému, který závisí do velké míry na důvěře, jež se může zhroutit jako domeček z karet. A je dost možné, že jsme tento týden byli svědky zásadního kroku, který má potenciál evropského obra na hliněných nohou neskutečně oslabit. Jedná se o krajně pochybné hlasování Evropského parlamentu o brutálním narušení soukromí, známém jako Chat Control 1.0.

Věc se mezi podporovateli rámuje jako opatření proti šíření dětské pornografie ve jménu ochrany nezletilých, ale to je mýlka. Chat Control 1.0 je dočasná výjimka z evropské směrnice ePrivacy, která už od roku 2021 umožňovala poskytovatelům komunikačních služeb – tedy povětšině velkým americkým korporacím jako Facebook nebo Google – dobrovolně skenovat naše soukromé zprávy za účelem odhalování materiálů spojených se sexuálním zneužíváním dětí. Podporovatelů v České republice na rozdíl od jiných zemí příliš mnoho nenajdete, neboť u nás panuje překvapivá shoda napříč většinou stran, že jde o nebezpečný zásah do soukromí.

A je to tak dobře – ostatně i samotná Komise, která opatření dlouhodobě podporuje, byla totiž nucena přiznat, že neexistuje prokázaný vztah mezi skenováním soukromé komunikace a reálnou změnou v množství odsouzených pachatelů a zachráněných dětí. Jde spíš o technokratickou snahu uzurpovat si moc pod rouškou ochrany nezletilých – tento důvod společně s bojem proti terorismu je nejčastějším ospravedlněním při snaze potlačit občanské svobody a práva. Stojí také za zmínku, že od samého počátku šlo o kontroverzní opatření, které bylo už před pěti lety obhajováno pouze jako mimořádná a dočasná výjimka z pravidel chránících důvěrnost elektronické komunikace. Ovšem, jak to bývá, mimořádnost se stávala trvalejší a trvalejší záležitostí a výjimka se neustále prodlužovala.

Dá se říct, že štěstím v neštěstí bylo ještě mnohem horší nařízení Evropské komise – tzv. Chat Control 2.0 –, které hrozilo tím, že plošné sledování soukromých zpráv a detekční příkazy ve jménu ochrany dětí už nebudou dobrovolné, ale povinné a budou se vztahovat i na šifrovanou komunikaci. Svého času to dokonce vypadalo, že EU bude chtít prolomit koncové šifrování, což by představovalo systémový zásah do soukromí, naprosto bezprecedentní od nástupu digitálního světa. Verze 2.0 byla natolik orwellovská a invazivní, že se proti ní loni vzedmula obrovská vlna nevole a evropští příznivci šmírování museli zařadit zpátečku. Tím se zároveň nasvítila i existence verze 1.0, což pravděpodobně přispělo k tomu, že když se její působení mělo letos v březnu opět prodloužit, Evropský parlament tentokrát věc zatrhl. Firmy Google, Meta a Microsoft sice vydaly společné prohlášení, kde avizovaly, že skenovat chtějí dál, jejich činění ale od dubna bylo v Evropě oficiálně nelegální a obhájci práva na soukromí si mohli na chvíli oddechnout. Nikoliv však nadlouho.

Nečekaný zlom přišel tento týden. Předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolová spolu s nejsilnější frakcí lidovců a Radou prosadila, aby se návrh vrátil na pořad jednání v mimořádném naléhavém řízení. V úterním hlasování pak poslanci poměrem 331 ku 304 schválili samotné použití tohoto procedurálního postupu, čímž otevřeli cestu ke čtvrtečnímu hlasování o návrhu samotném. Postup to byl mimořádný především v tom, jak byl takticky zákeřný. Navenek to totiž vypadalo, že rozhodnout se má až ve čtvrtek, ale fakticky bylo jasno už od úterý, neboť – a tady pozor – parlament mohl ve čtvrtečním hlasování Chat Control 1.0 odmítnout pouze „absolutní většinou“, tedy 361 hlasy, proti prodloužení, přičemž se hlasovalo těsně před letní pauzou a významná část europoslanců už byla mimo na dovolených. Finální skóre ve čtvrtek bylo sice 314 proti a 276 pro Chat Control, ale to nestačilo. Americké společnosti vás tedy budou moct legálně šmírovat až do dubna 2028.

Bylo fascinující sledovat reakce europoslanců na celý postup. Několik z nich na sociálních sítích konstatovalo, že šlo o nejšpinavější trik, který v Evropském parlamentu zažili. Výmluvná je reakce české pirátky Markéty Gregorové, která konzistentně bojuje proti Chat Control už několik let: „Prošlo dobrovolné masové skenování. Jsem znechucena, jakým stylem tlačí evropští lidovci Chat Control 1.0. O jeho návratu jsme vůbec neměli hlasovat. Už jsme ho totiž dvakrát odmítli, a Komise ho tedy měla stáhnout. To se ale i kvůli předsedkyni Evropského parlamentu Robertě Metsolové nestalo, a proto jsme o návrhu v proceduře druhého čtení dnes rozhodovali znovu,“ vysvětlila stav před včerejším hlasováním, které bylo odsouzeno k neúspěchu.

U Gregorové jsme alespoň mohli sledovat určitou kompetenci a orientaci v problematice. To ovšem bohužel nebyl případ u mnohých jiných českých europoslanců. Stojí za zmínku zastupitelé z hnutí ANO. Ti v úterý téměř jako jeden muž hlasovali pro to, aby se Chat Control otevřela široká cesta k přijetí, aby stejně uniformně hlasovali ve čtvrtek proti. Prý si na začátku mysleli, že ochrana dětí je pro Andreje Babiše prioritou, ale ve středu jim došlo, že hnutí ANO loni kandidovalo do sněmovny s příslibem v programu, že zamezí „přijetí Chat Control a dalších evropských aktivit“. To tedy poněkud nevyšlo. Zvláštní zmínku zaslouží europoslanec za ANO Tomáš Kubín, který ještě včera vyrukoval s argumentací, proč by se neměl Chat Control přijímat, aby souběžně oznámil, že se hlasování nezúčastní, protože jede domů do Česka – vzhledem k tomu, že k odmítnutí byla potřeba absolutní většina, rovná se absence europoslance de facto hlasu pro návrh. Děkujeme pěkně.

Zaujala i Danuše Nerudová, která v úterý hlasovala pro a následně vysvětlovala, že nepodporuje plošné skenování, ale pouze skenování v případech dětské pornografie. Je to pozoruhodná argumentace – americké technologické firmy se totiž musí nejprve do zprávy podívat, aby mohly zjistit, zda dětskou pornografii obsahuje. Kdyby to věděly předem, nemusely by samozřejmě skenovat. Její kolega Jan Farský si podobné nuance nepřipouštěl a držel se jednoduchého rámování, že hlasuje proti dětské pornografii. ODS byla od začátku proti, ale návrh podpořil zbytek koalice SPOLU – Niedermayer, Kolář a Zdechovský –, což ale asi málokoho překvapí. Ironií tak je, že konzistentně se za občanské svobody postavili pouze Piráti, SPD a komunisté. Farský mimochodem poznamenal, že je rád, že není „v takové společnosti“ – zvláštní důvod pro rozhodování o tak zásadní věci.

Vraťme se ale od domácích zastupitelů zpět na celoevropskou úroveň. I tam bylo znát značné rozčarování z toho, jak podivně celá věc proběhla. Klidně můžete zastávat názor, že oslabení práva na soukromí ve jménu ochrany dětí je přijatelné, a přesto uznat, že podobně závažná otázka si zaslouží důkladnou veřejnou debatu a standardní legislativní proces. To se však tentokrát nestalo ani omylem. Chat Control 1.0 byl protlačen způsobem, který mnoha pozorovatelům připomínal učebnicovou levárnu. Není také divu, že se celé kauzy okamžitě chopily politické síly dlouhodobě nepřátelské vůči Evropské unii. Šéfka AfD Alice Weidelová například reagovala slovy: „Evropská unie nemá s demokracií nic společného, ale je reinkarnací Sovětského svazu. Plnou parou vpřed k totálnímu dohledu („Chat Control“) a hospodářské destrukci. Angela Merkelová a Ursula von der Leyenová jsou pomstou kapitalistickému třídnímu nepříteli.“

Evropští lidovci a jejich spojenci, včetně českých politiků z TOP 09 a STAN, možná dnes slaví vítězství. Je to však vítězství pozoruhodně krátkozraké. Až se bude příště někdo divit, proč v Evropě sílí antisystémové strany a proč tolik lidí přestává věřit evropským institucím, stojí za to připomenout právě příběh Chat Control. Ne proto, že by sám o sobě rozhodoval o budoucnosti Evropy, ale proto, že ukazuje, jak nebezpečné je, když občané získají pocit, že složitost systému neslouží dobrému rozhodování, ale spíše obcházení veřejné kontroly.