ANALÝZA: O čem opravdu byla konference v Mnichově a jak si vedl Macinka

Již téměř týden je jedním z hlavních politických témat v Česku vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Po sociálních sítích kolují především dva úryvky. V prvním se Macinka hádá se svým polským protějškem Radkem Sikorským ohledně toho, nakolik je Evropská unie demokratická instituce. Ve druhém diskutuje s bývalou americkou první dámou a exministryní zahraničí Hillary Clintonovou o tématech kulturních válek i konfliktu na Ukrajině. V Česku se sice vedla o výstupu ministra Macinky bouřlivá diskuze, v zásadě však často vycházela jen ze zmíněných kratičkých úryvků. Echo24 proto přináší podrobný rozbor toho, co se odehrálo na pódiu.

Poradu Echa, která se věnuje mnichovské konferenci, najdete ZDE.

Vystoupení ministra Macinky bylo přijato v podstatě podle stranických linií. Podle odpůrců současné vlády argumentačně prohrál, byl nepřipravený, arogantní a ztrapnil se. Podle zastánců naopak zdatně debatoval s těžkými vahami světové politiky a minimálně Clintonovou předčil. Munici Macinkovým zastáncům dodal sám americký prezident Donald Trump, který sdílel jeho výměnu názorů s Clintonovou s pochvalným komentářem. „Skvělá práce v debatě s Hillary Clintonovou na různá témata, včetně jejích absurdních názorů na gender. Pozdravujte všechny ve vaší úžasné zemi!“ uvedl na své sociální síti Truth Social. Většina těchto reakcí se ale zakládá na krátkých klipech ze zhruba hodinové diskuze. Jak tedy Macinka působil v kontextu celé debaty?

Celé video si můžete prohlédnout ZDE:

Petr Macinka v Mnichově vystoupil v rámci panelu nazvaného „Rozdělení Západ–Západ: Co zbývá ze společných hodnot“. Kromě již zmíněných se debaty účastnil ještě známý bulharský politolog Ivan Krastev (Echo s ním před několika lety přineslo rozhovor) a americký politolog Gladden Pappin, který působí jako předseda Maďarského institutu zahraničních věcí, což je státní instituce. Celé to moderovala Bronwen Maddoxová, ředitelka britského think-tanku Chatham House.

Ideologické rozdělení panelu tedy bylo následující: na jedné straně Macinka a Pappin jako představitelé národního konzervatismu, na druhé straně Clintonová a Sikorski jako reprezentanti globálního liberalismu. Intelektuál Krastev stál lehce stranou těchto kategorií.

V rámci debaty Macinka nijak nevynikal, a to ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Zvláště Clintonová a Sikorski, podobně jako Macinka, spíše odříkávali své politické názory a naučené fráze, než aby se snažili o nějakou hlubší analýzu.

Dobře je to vidět hned na první otázce, zda Západ stále existuje, či v něm došlo k fatální trhlině. Nejdříve odpověděl Pappin, který se odkázal na preambuli zakládající smlouvy NATO, kde se píše o obraně svobody, společného dědictví a civilizace. V rámci debaty o ohrožení Západu je třeba dle Pappina pochopit uvažování Trumpovy administrativy a to, jak tyto hodnoty zachovat.

Sikorski začal tím, že se v mládí považoval za konzervativce, ale když dorazil do USA, byl téměř považován za komunistu, jelikož podporoval jistá omezení práva na vlastnictví zbraní a všeobecné zdravotnictví. Západ je dle něj fatálně rozdělen například v otázce svobody slova, která je v USA téměř absolutní, zatímco Evropa věří v „zodpovědnou svobodu projevu“. Loňský projev amerického viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské konferenci, kdy se podle Sikorského snažil Evropanům říct, že „jejich přístup ke svobodě slova je cenzura“, je neakceptovatelný. Základním problémem nynějšího Západu je podle něj nepřípustná snaha jedné strany Atlantiku uvalit své hodnoty na tu druhou.

Podle Clintonové je rozdělení Západu hlavně sporem o definici základních práv, která ale ohrožují pravicoví populisté. Podle Macinky jde o spor mezi konzervativci a progresivisty. Sekci ukončil Krastev tím, že největším problémem je, že existuje příliš mnoho definic Západu, a tím pádem nelze přesně určit, kdo do něj patří. Rozdělení Západu není jen mezi Amerikou a Evropou, ale v každém jednotlivém západním státě.

Čili hned na začátku tu máme schéma, kdy Pappin se zastal Trumpa, Sikorski a Clintonová na jeho administrativu zaútočili, Macinka se snažil mluvit o kulturních válkách a Krastev zcela přeformuloval otázku.

Zvláště trojice politiků se občas chovala jako na stranické schůzi. Clintonová tak v jeden moment vyjmenovala sérii výdobytků, které Američané získali, jako zrovnoprávnění černochů, ženské volební právo či homosexuální manželství, což prý pravice ohrožuje. V jiném momentě zase obvinila Vance ze šíření nacionalismu typu „krev a půda“. Notně sdílený střet mezi Macinkou a Sikorským je v podstatě přeříkáním známých argumentů pro a proti EU. Nedá se říct, že by jeden nebo druhý tuto debatu vyhrál. Pappin se zase snažil vyhnout otázce, zda odsoudí Trumpovy hrozby vůči Grónsku.

Macinka ve společnosti matadorů světové politiky působil překvapivě klidně. I když podle některých komentářů byl arogantní, v rámci celé debaty se zdál jako téměř největší introvert z celého panelu. Někdy naopak působil až skromně. V jednu chvíli dokonce přiznal, že možná není tak chytrý jako Sikorski.

Jestli někdo arogancí překypoval, byl to právě Sikorski, který nijak nezastíral své velké ego, nejvíce skákal ostatním do řeči a i řeč těla měl zdaleka nejsuverénnější. Většinu debaty se na židli rozvaloval tak, že zabíral půlku pódia.

Objevily se i názory, že Macinka v rámci panelu v podstatě hrál 3D šachy, kdy se na sebe kritikou Clintonové snažil strhnout pozornost MAGA Ameriky a Trumpa. To, že se tak stalo, je spíše náhoda. V kontextu celé debaty je jasné, že k hádce s Clintonovou došlo shodou okolností, ne kvůli nějaké Macinkově dobře přichystané pasti.

Celkově tedy nešlo o nějaký zásadní Macinkův triumf, ale ani debakl. Ocitl se v panelu se dvěma zasloužilými, sebejistými politiky, kteří si odříkávali své fráze, tedy s Clintonovou a Sikorským, jednou intelektuální celebritou, tedy Krastevem, a člověkem zvyklým na zastávání nepopulárních stanovisek, tedy Pappinem. Vyčítat Macinkovi, že mluvil o genderu a podobných věcech, je nespravedlivé. Do kulturních válek zabrousili všichni panelisté, čemuž se nelze ani divit, jelikož, jak správně poznamenala kolegyně Tereza Matějčková v podcastu Echo Porada, se jednalo o debatu věnovanou hlavně rozdílům mezi liberalismem a konzervatismem. Macinkova angličtina nebyla bezchybná, ale byla celkem obstojná.

Jednalo se o panel, jakých jsou na podobných konferencích každý rok stovky či tisíce. U nich nejde ani tak o to dozvědět se něco světoborného, jako spíše říct, že člověk viděl mluvit nějakého známého politika či intelektuála.

Nakonec si největší uznání zaslouží moderátorka Maddoxová za to, že tak zdatně ukočírovala takto rozdílné osobnosti.