Semikontroverzní pravda o tom, proč wokismus nikdy neskončí

KOMENTÁŘ

Semikontroverzní pravda o tom, proč wokismus nikdy neskončí
Terapeutická akce skupiny liberálních žen „Scream in Rage“ právě u příležitosti MDŽ přenesla oblíbenou disciplínu do městského parku na Manhattanu, aby se z těžkostí patriarchátu mohly takto ceremoniálně-tělocvičně uvolnit také ženy méně pokrokové, píše Tezera Viry. Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Věrné čtenáře tohoto pamfletu jistě zarazilo, že jsem Mezinárodní den žen, který proběhl minulou neděli, zdánlivě nechala bez komentáře. Nebojte! Těším se celý rok. Jen jsem si chtěla nechat trochu času na to, abych pro vás vybrala ty nejlepší špeky, které letošní demonstrativní oslava ženského ega, toxické feminity a sebevražedné empatie, frustrace, deprese a osamělosti, promiskuity, interrupcí, bezdětnosti a zdrcující ztráty smyslu přinesla. Nechci se tu nijak chlubit, ale myslím, že se čekání vyplatilo.

 

Že se pokrokové ženy z dosažených kvót reálfeminismu jaksi kolektivně uvolňují skupinovým vřískáním, jsem věděla. Občas to na mě vybafne na instagramu, poťouchlý algoritmus už si všiml, že na sebe vždycky málem vyliju kafe. Ale zatím jsem soudružky viděla vřískat jak na lesy vždycky jenom v lese. Terapeutická akce skupiny liberálních žen „Scream in Rage“ právě u příležitosti MDŽ přenesla oblíbenou disciplínu do městského parku na Manhattanu, aby se z těžkostí patriarchátu mohly takto ceremoniálně-tělocvičně uvolnit také ženy méně pokrokové. Ačkoli vzhledem k Mamdáního fascinujícímu volebnímu výsledku právě v této demografické skupině lze o přítomnosti vůbec nějakých nepokrokových žen v New Yorku pochybovat. Newyorčanky byly tedy vyzvány vedoucí ženou se zelenou hlavou a s megafonem, aby ječely a skučely a kvílely a vyly, svíjely se a zmítaly, třásly se a cukaly, aby „to“ ze sebe vycukaly a vrátily „to“ zemi. „Máte právo být hlasité! Je v pořádku křičet! Jste lídryně, vy způsobíte změnu. Jsme to my!“ pořvávala zelená palice, přičemž správný postup a rozhodně také požadovaný volume protestu sama také názorně předvedla. Patriarchát již za okamžik ležel porobený v prachu. Mně to málem rozervalo monitor. Líbí se mi, že poslední dobou zejména tedy dětem, ale také dospělým široce doporučovaný přístup k práci s vlastními negativními emocemi (hlavně nic nepotlačovat, to vede k psychické labilitě!! dejte tomu volný průchod!!) v praxi takhle pěkně funguje. Lidé jsou čím dál odolnější a svět stále méně připomíná školku.

Zatímco je emoční zvracení deprivantek v hroutícím se New Yorku anekdota (celek se ale skládá z anekdot), naprosto typické je sice kultivované, ale o to mrazivější vyjádření přední české feministky Šárky Homfrayové na Seznamu: „Mezinárodní den žen nemůžeme pojmout jako oslavu, protože úsilí o rovnoprávnost nebo prosazování lidských práv nekončí nikdy, nemáme tu nic hotového.“

Co to znamená? Znamená to, že stroj feminismu musí jet dál, ačkoli dávno dojel do cíle. Ženy jsou rovnoprávné celá desetiletí, mají dokonce i speciální, pohlavně specifické právo zabít své dítě před narozením. Muži toto právo nemají. Být ženou je zejména na západ prokazatelně výhodnější. V důsledku sociálního inženýrství mají ženy snadnější přístup ke vzdělání i k pracovním pozicím než muži. Západní společnost je na rozhodovacích pozicích masivně feminizovaná. Kdyby to ale feminismus uznal, přišly by jeho hlasatelky o živnost. Proto se mašina na výrobu obětí nesmí zastavit, proto „to“ nikdy nesmí být hotové, ani když „to“ ve skutečnosti hotové je. Homfray shrnula strašidelnou skutečnost, že se wokismu (metastáza feminismu, který je metastázou komunismu) nezbavíme, protože se vždycky najde někdo, na jehož pocitu oběti se bude dát parazitovat. Ano. Současná americká administrativa sice dává jistou naději, že wokismus slábne (fantastická jsou strmě padající čísla mladých lidí lapených transideology), ale to stojí na velmi vratkých nohou. Ideologie identit a skupinové výroby obětí se za desítky let pevně zakořenila v institucích (školy, média, soudy), stačí jedno vítězství demokratů a všechno se vrátí do starých kolejí.

MDŽ připomeňme jinak. Tak, že moderní liberální ženy mají zásadní podíl na úpadku společenských struktur, které dlouhodobě udržovaly západní civilizaci. Není totiž možné prosperovat, když upřednostníme emoce před fakty, inkluzi před výkonem, bezpečí přes rizikem. Vlastně ani není možné přežít.

×

Podobné články