I když se jubilejního desátého summitu Trojmoří v Dubrovníku zúčastnil prezident Petr Pavel, v českých médiích se na toto téma moc zpráv neobjevilo. Přitom formát, který je v Praze dost často ignorovaný, viditelně chytil na chorvatském setkání druhý dech, čehož výrazným příkladem je i skutečnost, že o organizaci dalšího setkání se přihlásilo dosud pasivní Slovensko.
Foto: Ministerstvo zahraničí Chorvatska
3
Česká republika vyhrála arbitráž s francouzskou společností JCDecaux a nemusí tak platit údajnou škodu zhruba 550 milionů korun. JCDecaux žalovala stát kvůli ...
I když se jubilejního desátého summitu Trojmoří v Dubrovníku zúčastnil prezident Petr Pavel, v českých médiích se na toto téma moc zpráv neobjevilo. Přitom formát, který je v Praze dost často ignorovaný, viditelně chytil na chorvatském setkání druhý dech, čehož výrazným příkladem je i skutečnost, že o organizaci dalšího setkání se přihlásilo dosud pasivní Slovensko.
Spolupráce a provázanost je nejlepší cestou ven ze statusu „věčné periferie“. Střední Evropa se rozvíjela po staletí podél osy východ–západ, protože takto to vyhovovalo velkým hráčům, kteří tento region zvenčí ovládali. Pokud chceme budovat vlastní sílu, musíme se propojit mezi sebou, tedy na ose sever–jih. Jsme totiž atraktivními trhy pro sebe navzájem, společně představujeme také lákavý prostor pro zahraniční investory. K tomu je ovšem třeba dohnat dluh minulosti: vytvořit chybějící infrastrukturu všeho druhu – dopravní, energetickou, digitální.
Taková jednoduchá myšlenka stála u zrodu formátu, který propojil země mezi Baltským, Černým a Jaderským mořem. Iniciátory byli prezidenti Polska a Chorvatska, brzy se mezi klíčové země zařadilo i Rumunsko a aktivní byly i baltské státy. Celá řada dalších, včetně Česka a Slovenska, sice formálně členství přijala, nicméně viditelně tápala ohledně toho, zda může pro ně mít nějaký přínos. Iniciativa si však ani nevybudovala stálou strukturu a investiční fond, který zřídila pro potřeby podpory velkých infrastrukturních investic, nedosáhl plánované výše.
I když se tedy platforma rozrůstala (naposledy se členem stalo Řecko), byla vnímána převážně jako neprůrazná a nesplňující ambiciózní úvodní představy. I proto převládalo přesvědčení, že může nepřežít odchod svého zakladatele – polského prezidenta Andrzeje Dudy –, a také skutečnost, že nová polská vláda Donalda Tuska Trojmoří zpočátku totálně bojkotovala.
Summit v Dubrovníku, který proběhl v posledních dubnových dnech, však ukázal, že zprávy o konci Trojmoří byly značně předčasné.
Z praktického hlediska nejdůležitější bylo rozhodnutí zřídit nový společný investiční fond, jehož podílníky budou státní rozvojové banky z Polska, Chorvatska, Litvy, Rumunska a Slovinska a také Evropský investiční fond. Díky tomu nebude ohroženo další financování společných infrastrukturních projektů. Ovšem o potenciálu této spolupráce svědčí i výrazný zájem delegací bližších a vzdálenějších partnerů Trojmoří.
K Jadranu dorazily hlavy státu nebo premiéři většiny členských zemí, ale také vysocí představitelé dalších partnerů, včetně ukrajinské premiérky Svyrydenkové, amerického ministra energetiky Chrise Wrighta nebo tureckého ministra zahraničí Hakana Fidana.
Do skupiny stálých strategických partnerů Trojmoří se připojila Itálie. O tom, že je formát atraktivní i pro vzdálené partnery, může svědčit obří japonská delegace (60 firem), která opět potvrdila zájem Tokia o spolupráci. V posledním roce ve Varšavě otevřeli Japonci teprve třetí evropskou pobočku své Banky mezinárodní spolupráce – právě zamřenou na celý region Trojmoří.
Tentokrát ovšem asijské delegace a témata vyzněly nejenom v souvislosti s Japonskem. Jedním z hlavních témat summitu byl potenciál napojení prostoru Trojmoří na vznikající klíčové dopravní propojení mez Evropou a Asií, které se cíleně vyhýbají Rusku a nejsou pod kontrolou Číny. Jde na jedné straně o tzv. Střední koridor (Middle Corridor) z oblasti Střední Asie přes Jižní Kavkaz a dál do Evropy a také Ekonomický koridor Indie – Blízký východ – Evropa. O těchto koridorech se intenzivně diskutuje na nejvyšší úrovni – v jednáních mezi USA či EU a asijskými mocnostmi. Region Trojmoří v nich může ovšem sehrát ze zeměpisných důvodů klíčovou roli. I proto na summit poprvé dorazila jak indická delegace, tak vyslanci zemí Perského zálivu.
Julia Svyrydenková výrazně zdůraznila zájem Ukrajiny o plnohodnotné členství a navrhla řadu konkrétních společných projektů. „Tento formát by měl na sebe vzít novou roli v bezpečnostní architektuře Evropy,“ prohlásila. Není náhoda, že většina infrastruktury, která vzniká v rámci projektů spjatých s konceptem Trojmoří, má i svůj vojensky význam. Rozšíření těchto projektů i na území Ukrajiny by bylo krokem k jejímu zapojení do západního bezpečnostního systému na dlouho před formálním přijetí do EU či NATO,“ upozorňuje analytik Jędrzej Błaszczak z polského Institutu nové Evropy.
„V době rozbrojů v transatlantických vztazích představuje summit Trojmoří v Dubrovníku světlé místo… Iniciativa může výrazně pomoct znovuvybudování důvěry,“ napsal expert Hudson Institute, Luke Coffey. U vzniku Trojmoří byla klíčem pro počáteční úspěch projektu jednoznačná podpora ze strany Trumpovy první administrativy. Setkání v Dubrovníku opět potvrdilo, že se americký zájem o formát zvětšuje. Ministr pro energetiku Christ Wright hovořil o severo-jižním propojení plynové infrastruktury mezi Polskem a Chorvatskem pod záštitou Spojených států jako ústředním bodu nové energetické strategie USA pro Evropu. Hned po skončení summitu americká delegace cestovala do Varšavy, kde stvrdila strategické partnerství s Polskem, jehož cílem má být napojení celého regionu na pobřežní terminály přijímající zkapalněný plyn z USA. Wright ohlásil také dohodu s Chorvatskem o vzniku obrovského datacentra pro vývoj umělé inteligence v chorvatském Sisaku – údajně největší jednorázovou zahraniční investici v dějinách země.
Napojení na dodávky amerického LNG představuje pro ty státy, které nemají vlastní přístup k moři, jako je Slovensko a Maďarsko, jedinečnou šanci na omezení energetické závislosti na Rusku, a má tak potenciál zásadně proměnit situaci v regionu.
Letos „postoupí“ Trojmoří mezi 20 největších ekonomik světa – a to prostřednictvím Polska, které získalo pozvánku na summit G20 v Miami. Jde o symbolický moment, který zobrazuje úspěch „nové Evropy“, jejíž první zástupce se dopracoval do elitního klubu 37 let po osvobození od komunistické poroby. Nejde ovšem jen o individuální úspěch Polska. Ten je odrazem rostoucího významu regionu jako celku. Jak připomíná Ian Brzezinski z Atlantic Council, „trojmořský“ průměr ekonomického růstu je nyní dvojnásobně vyšší než v západní Evropě. Polská analytička a bývalá politička Jadwiga Emilewiczová k tomu přidává, že investice v tomto regionu přináší skoro dvojnásobně vyšší ziskovost než ve „staré Evropě“. Zároveň se nyní nejsilnější ekonomiky regionu jako Polsko a Česko cítí už natolik silné, že nespoléhají jenom na příliv zahraničních investic, ale samy se chtějí stát exportéry kapitálu a technologií.
V Dubrovníku shromáždění státníci odhlasovali, že na summitu G20 bude Polsko nejenom „samo za sebe“, ale právě i jako zástupce celého regionu. Jde o významný mezník, zaprvé bude mít Trojmoří své místo u stolu na globální úrovni, zadruhé k tomu, abyste se k takovému gestu odhodlali, musíte vypracovat nějakou míru vzájemné důvěry a chuti spolupracovat. Jedinou zemí, která se na závěr summitu zdržela hlasování o konečné deklaraci, bylo Maďarsko, které se takto chovalo i v posledních letech, nyní – s odkazem na proces výměny vlády. Uvidíme, jak se k formátu postaví Péter Magyar.
Dobrým signálem proměny je Slovensko. To se k formátu vždy stavělo vysoce nedůvěřivě a pasivně. Uvažování v kategoriích „široké definice“ střední Evropy se nehodilo k paradigmatu slovenské zahraniční politiky, zvyklé na menší, „intimnější“ formáty jako V4 a Slavkovský trojúhelník (Česko, Rakousko, Slovensko).
Dodneška má Trojmoří v Bratislavě mnoho kritiků, jako je bývalý poradce Roberta Fico, historik Eduard Chmelár, který i tentokrát, při příležitosti setkání v Dubrovníku, prohlásil, že jde jen o projekt, který má „zabránit sjednocení Evropy a odstřihnout Německo a hlavně národy střední Evropy od Ruska“ pod velením „militarizovaného Polska“.
Přesto se vnímání formátu začalo měnit – nejdříve vlivem ruské agrese proti Ukrajině, která všem, včetně týmu tehdejší prezidentky Čaputové, jednoznačně ukázala důležitost dostavby zanedbané infrastruktury mezi severem a jihem regionu. Svoji roli sehrál i ekonomický růst Polska – perspektiva lepšího napojení na rychleji se rozvíjejícího souseda se najednou na Slovensku zdála podstatně lákavější. V posledních dvou letech pak klíčovou roli sehrál prezident Peter Pellegrini, který si projekt vzal pod svá křídla. Výsledek: Slovensko je nejen výraznou součástí vyjednávání o nové podobě energetické politiky střední Evropy, poháněné americkým LNG prostřednictvím polských a chorvatských terminálů. V Dubrovníku se také poprvé přihlásilo k organizaci dalšího summitu Trojmoří v roce 2027, a tedy i neformálnímu předsednictví Iniciativě v následujících měsících.
Tato proměna může dobře symbolizovat cestu, jíž většina regionu prošla za poslední roky. Iniciativa tří moří zdaleka nemá před sebou cestu ustlanou růžemi. Naznačuje to i skutečnost, že v Dubrovníku se opět nepodařilo prosadit větší institucionalizaci spolupráce, třeba zřízením společného sekretariátu. Nezávisle na tom, zda formát Inciativy tří moří naplní svůj potenciál, zásadně už proměnil uvažování v téměř celém regionu. O tom, že stojí za to se na „východní periferii EU“ propojovat, a budovat tak vlastní ekonomickou sílu a politický výtlak, už nikdo nepochybuje.
00:07
