Předvolební Německo: co je národ? Smí národ ještě spojovat společný původ a etnicita?

KOMENTÁŘ

Předvolební Německo: co je národ? Smí národ ještě spojovat společný původ a etnicita?
Smí ještě národ spojovat etnicita, ten rod, dávná společná rodina, jak ostatně i české slovo národ napovídá, stejně jako všechny odvozeniny od latinského natio, aniž by to byl rasismus? Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Viry
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Protože se bohužel zajímám o módu, nemohl mi uniknout projekt vídeňské Akademie výtvarných umění nazvaný „Mode und Rechtsextremismus“ (pro ty, kdo tu němčinu přece jen neovládají tak jako já: „Móda a pravicový extremismus“). Během tří let odborného bádání badatelka vybádala, že si neonacista, chce-li jít s dobou, vezme spíš polokošili než bomber. Tedy pokud nezvolí decentní, nenápadný luxus, anebo naopak pohodlný streetwear.

„V současnosti se pravicově extremistická módní estetika vyznačuje polysémií (mnohoznačností), která je zde označována jako nová stylistická nepřehlednost,“ píše se v abstraktu projektu, který obdržel dotaci skoro 400 tisíc eur.

 

Takhle, člověk by si skoro mohl myslet, že lidem prostě visí ve skříni mnoho různých druhů oblečení. Jenže fašismus se zjevně schovává i v tom, jak si šněrujete tenisky.

Vídeňáci tím myslím důstojně navázali na brožurku německé Nadace Amadeu Antonio (ano, ta sympatická neziskovka, která tuhle pořádala pornoworkshop pro deváťáky), která učí pedagogy z mateřských škol identifikovat děti z „krajně pravicových“, respektive z „völkisch“ rodin právě podle oblečení. Podezřelé jsou hlavně holčičky v šatičkách a s copánky. Když navíc moc nezlobí (pro nacionální socialisty byla poslušnost důležitá!), je náckovství rodičů v podstatě hotová věc. Jenže co dělat, když má taková holčička z politicky problematického prostředí řekněme páté narozeniny a chce je oslavit s kamarády z naopak hodnotově správných rodin? Rodiče jsou po právu vystrašeni. Brožurka je naštěstí prekérní situací provede. „Hlavní je vnímat tyto postoje a otevřeně o nich mluvit.“ Demokracie je zachráněna. Že AfD v nadcházejících zemských volbách v Německu kráčí k triumfu, je také naprosto očekávatelnou reakcí na ideologické blábolení parazitických organizací, jehož je inkvizice oblečení předškoláků výmluvným detailem.

Kampaně starých stran se za pomoci zpolitizovaného státního aparátu, aktivistických novinářů a zhysterizované části veřejnosti smrskly na jediné: zastavit Weidelovou. I když to znamená zajít daleko za hranice standardní demokracie. Škrtání jmen z kandidátek, domovní razie, možnost zákazu vlastnictví zbraní z důvodu stranické příslušnosti, vyhazovy z práce, „sociální vytlačování“ z volnočasových sdružení, a dokonce z církví, a to nejen samotných lidí na kandidátkách AfD, ale i jejich blízkých (jeden příklad za všechny: důchodkyně z Dolního Saska byla po třiceti letech práce pro luteránskou církev vypuzena ze své církevní obce, protože její životní partner kandiduje za AfD do obecního zastupitelstva. Penzistka se sama politicky neangažuje.).

Pro podání petice k Spolkovému ústavnímu soudu za zákaz „völkisch“ zemských sdružení AfD se týden před volbami v Sasku-Anhaltsku vyslovili zelený premiér Bádenska-Württemberska Cem Özdemir a spolkový ministr obrany Boris Pistorius z SPD. To jsou socialisté, kteří si vysloužili přezdívku Stasi-Partei-Deutschland třeba návrhem, který měl umožnit prověrku politického smýšlení při nákupu nemovitosti; ostatně prověrka „loajality k ústavě“ filtrující z voleb kandidáty AfD je také z jejich dílničky.

Jako „völkisch“ klasifikovaná zemská sdružení AfD (necháme stranou zpolitizované zpravodajce, kteří o tom rozhodli), tvrdí oba politici, jsou protiústavní, protože tento pojem chápe národ (das Volk) jako společenství založené na společném původu, společné etnicitě. Na „völkisch“ pojetí národa stál od konce 19. století německý nacionalismus a později nacismus. Ovšemže lidská důstojnost nesmí být podmíněna etnickým původem či kulturním zázemím. Pojďme se ale otevřeně bavit o tom, co se dnes v Evropě rozumí jako národ. (Ve zbytku světa, zdá se, tento problém nemají.)

Jakému „německému národu“ (Dem deutschen Volke) je sto deset let po svém vzniku věnován ikonický bronzový nápis na budově Bundestagu? Smí ještě národ spojovat etnicita, ten rod, dávná společná rodina, jak ostatně i české slovo národ napovídá, stejně jako všechny odvozeniny od latinského natio, aniž by to byl rasismus? Nebo už smějí existovat jenom národy politické ve smyslu držitelů pasů a místa narození, nebo snad dokonce jen delšího pobytu? Pokud se přestěhuju do Japonska, vezmu si v Japonsku Čecha a narodí se nám běloška, Češka, opravdu bude naše dcera Japonka bez dalšího?

×

Podobné články