Orbán padl, vládne Babiš, reprezentuje Pavel
Viktor Orbán padl. Byl pětkrát maďarským premiérem a posledních šestnáct let autoritativně vládl Maďarsku. V parlamentních volbách ho drtivě porazil odrodilec z Orbánovy strany Fidesz Péter Magyar, který se svou formací Tisza dokonce pravděpodobně získá (definitivní potvrzení přijde až ke konci tohoto týdne) ústavní většinu. Vítězství mladšího, charismatického a energického Magyara se očekávalo, ale málokdo tušil, jak moc jsou Maďaři unaveni z vládnutí Viktora Orbána, když při rekordní volební účasti dosahující téměř 80 procent dali mocnému vládci země vale. Viktor Orbán je významný evropský politik, který pro svou relativně malou zemi vydobyl mimořádné postavení v Evropě a stal se také hlavním evropským spojencem nové americké administrativy Donalda Trumpa.
Pravicové nebo konzervativní vlády mají v mediálním, převážně liberálně levicovém mainstreamu otřesnou pověst. Italská premiérka Giorga Meloniová byla vykreslována jako pohrobek Mussoliniho a neofašistka, polská konzervativní vláda PiS, která stojí za obrovským ekonomických úspěchem Polska, byla popisována jako šovinističtí, nesnášenliví nacionalisti. Viktor Orbán měl pak zdaleka nejhorší renomé: nacionalistický autoritářský vůdce paktující se s Putinovým Ruskem. Na rozdíl od výše jmenovaných konzervativních lídrů Viktor Orbán neoddiskutovatelně vytvořil klientelistický korupční systém vlády několika oligarchů, jenž přivedl maďarskou ekonomiku minimálně do stagnace, a Orbánovi se nepodařilo v zemi pozvednout životní úroveň. Ostatně na slibu zlepšení životní úrovně a odstranění korupce a klientelismu Péter Magyar postavil svou vítěznou kampaň. Orbán vsadil na zahraniční téma – Ukrajinu – a dopadl stejně jako u nás Petr Fiala, i když oba hráli s opačnou stranou ukrajinské karty. I v Maďarsku se potvrdilo, že jako všude jinde v demokratickém světě rozhodují ekonomická témata. V Evropě mnozí, hlavně zastánci liberálně levicového pohledu na svět, vzhlíží k vítězství Magyara s nadějí a přesvědčením, že kdokoli jiný než Orbán je lepší alternativa. Péter Magyar je ale Maďar vnímající specifické postavení svého národa v Evropě a hrdě se k němu hlásící, vychází z konzervativní strany, možná bude přívětivější k současné „socialistické“ vládě v Bruselu, ale svou identitu, nehledě k nespoutanému osobnímu naturelu, nezapře a může být pro své evropské příznivce / nepřátele Orbána ještě překvapením.
Zatímco maďarské volby připoutaly velkou pozornost evropského i amerického světa, nás zaměstnává konflikt mezi vládou Andreje Babiše a prezidentem Petrem Pavlem, spor zcela lokální, jenž nepřekročí hranice naší kotliny. Až na to, že český prezident se ve svém zápalu v boji s Macinkovými Motoristy neudržel a opět zaútočil na hlavu USA, které jsou hlavním financiérem NATO a bez nichž obranná aliance nemá smysl. Český prezident prohlásil, že americký prezident Donald Trump udělal pro snížení důvěryhodnosti NATO za několik týdnů více než ruský prezident Vladimir Putin za několik let. I Donald Trump má děsivou pověst u liberálně levicového evropského mediálního establishmentu a v mnohém je kritika oprávněná – ale pokud někdo má skutečně na srdci bezpečnost a naše ukotvení v NATO, nemůže takto hloupě napadat hlavu státu, který Alianci z valné většiny platí. Česká republika se sedmi tisíci vojáků ve zbrani nemá nabito, aby se pouštěla do bitvy s hlavou státu USA – byť lze mít pochopení, že trollení ze strany Motoristů a ministra zahraničí může být ponižující. Především od prezidenta, jenž se definuje jako občanský a nadpolitický, by jeden očekával větší nadhled a střídmost. Už proto je dobře, že o složení delegace na důležitý summit NATO bude rozhodovat vláda, která je v těchto komplikovaných a delikátních věcech mnohem diplomatičtější a pragmatičtější.
