Ústavní soud nemá rozhodovat o tom, kdo kam pojede, reaguje na předběžné opatření ústavní právník Gerloch

Nečekané a rychlé předběžné opatření Ústavního soudu ve sporu mezi vládou a prezidentem označuje ústavní právník Aleš Gerloch za nestandardní krok s potenciálně dalekosáhlými důsledky. Ústavní právník v rozhovoru s Echo24 varuje, že pokud Ústavní soud stejnou argumentaci potvrdí i v konečném nálezu, může tím významně změnit dosavadní rovnováhu mezi ústavními institucemi.

Vy sám jste se nedávno v pořadu Echo Prime Time vyjadřoval v tom smyslu, že Ústava je v tomto případě více nakloněna vládě, překvapilo vás středeční rozhodnutí Ústavního soudu?

Upozornil bych, že jde o předběžné opatření, nikoliv o meritorní rozhodnutí ve věci samé. Nicméně se domnívám, že dva disentující soudci, profesor Wintr a doktorka Řepková, správně upozorňují, že předběžné opatření v kompetenčních sporech v zásadě není na místě. Muselo by jít o zcela mimořádnou okolnost. Skutečnost, že by se prezident nemohl účastnit jednoho jednání NATO, není takovým důvodem. Jejich argumentace je přesvědčivější než názor většiny deseti soudců, protože tři nebyli přítomni.

V čem vidíte hlavní problém tohoto postupu Ústavního soudu?

Tam je ten problém, že by mohl Ústavní soud jakoby rozhodovat o tom, kdo kam pojede a nepojede, to asi není na místě. To není asi úkol Ústavního soudu.

Dál bych upozornil na to, že v zákoně o Ústavním soudu, na co neupozornilo to usnesení, je uvedeno, že soud rozhoduje o tom, kdo má určitou pravomoc a případně se zruší to opatření nebo jiné rozhodnutí, které odporuje tomu nálezu. Ale nemůže Ústavní soud nic ukládat. A tady vlastně se ukládá a využívá se předběžného opatření, ale nejsou splněny úplně ty podmínky k vydání předběžného opatření.

Soudce Wintr a soudkyně Řepková v disentu upozorňují, že za určitých okolností je předběžné opatření přípustné, ale je to naprosto výjimečné. Jak moc je to výjimečné v otázkách ústavnosti? A mohlo hrát roli to, že o předběžné opatření sám prezident požádal? Myslíte, že by Ústavní soud předběžné opatření vydal, kdyby o něj Pavel nepožádal v tom textu samotném?

Předpokládám, že ne, ale tam je třeba vidět, že úprava paragrafů 120 až 125 zákona o Ústavním soudu o řešení rozsahu kompetencí sama nepočítá s předběžným opatřením. Prezident v návrhu a pak Ústavní soud se většinově k tomu přiklonil, že se subsidiárně, podpůrně využije občanský soudní řád, který obecně se může používat v řízení před Ústavním soudem, ale jinak třeba ta předběžná opatření jsou typická pro ústavní stížnosti. Správně upozorňuji disentující soudci, že to se má týkat práv a povinností osob a nikoli vlastně kompetenčních sporů státních orgánů. Tady se jedná skutečně o spor o kompetence a nic by se nestalo, kdyby se rozhodlo až za dva měsíce, je to zásadní otázka, a kdyby na tento konkrétní summit prezident republiky nejel. Já osobně se domnívám, že měl Ústavní soud k tomu zaujmout negativní stanovisko, že touto konkrétní otázkou účasti na konkrétním summitu se nebude zabývat, že mu to nepřísluší, protože to není spor o rozsah kompetencí.

Jak pravděpodobné podle vás je, že se v rozhodnutí Ústavní soud odkloní od argumentace v předběžném opatření?

No, nezdá se to pravděpodobné. Samozřejmě budou tam třeba ti tři další soudci, kteří absentovali. Samozřejmě ta věc bude asi důkladněji diskutována. Měla by být požádána vláda, předpokládám případně i ministerstvo zahraničních věcí, aby se vyjádřili jako účastníci řízení. Nebude tedy rozhodnuto takto jednostranně.

Předběžné opatření má specifickou povahu, ale skutečně má upravit situaci, kdy typicky třeba nějaká věc, která je předmětem sporu, by mohla být zničena, tak aby k tomu nedošlo.

Zatímco tady by újma vznikla tím, že by prezident na jedno konkrétní jednání nemohl jet. A co by se stalo? Tím se mu nebere ta pravomoc do budoucna zastupovat stát navenek, která vlastně není řešena. Ale jakmile se řekne, on tam má ale jet, protože tam jezdil, tak vlastně se už předjímá, že je to vlastně jeho pravomoc požadovat to v každém případě, zatímco dosavadní praxe byla, že o tom do značné míry rozhodovala vláda. Protože vláda, na rozdíl od prezidenta republiky, je odpovědná z výkonu funkce. A ona tedy by měla postupovat konsensuálně s prezidentem, ale asi nemusí. Takže mi připadá divné, aby Ústavní soud řešil věc, která má spíše okrajový charakter.

Mohl by Ústavní soud tímto rozhodnutím teoreticky posílit svou roli nebo obecně roli soudů? Může to podle vás směřovat k tomu, před čím tam soudci Wintr s Řepkovou varují, tedy více využívání předběžných opatření?

No, je to krok k tomu. Samozřejmě ještě nemáme finální rozhodnutí, ale bylo by trochu nelogické, kdyby Ústavní soud najednou řekl, že vlastně má pravdu vláda, že o tom rozhoduje, když vlastně trvá na tom, že musí naopak prezidentu Pavlovi umožnit cestu na summit. A to se může týkat třeba i summitu EU a prezident republiky bude odkazovat na to, já chci jet na jednání Rady Evropské unie. A požádá Ústavní soud, aby prostě rozhodl, že tedy on má tu pravomoc zastupovat stát navenek a není důvod, proč by neměl jet a tak dále. Čili myslím si, že všechny konsekvence nejsou domyšlené a nepůsobí to celkově příliš přesvědčivě a je to každopádně postup nestandardní.

Pokud závěrečný nález bude ve stejných intencích, co by to znamenalo do budoucna? Byla by to změna rovnováhy moci? Šli bychom třeba na hranu poloprezidentského systému?  

No, vyloučit se to nedá. Doufejme, že to tímhle směrem nepůjde. Myslím si, že optimální by bylo, kdyby soud řekl, že není od toho, aby řešil tyto politické spory. Ale když se tak nestalo, tak vidíme evidentně, že chce se účastnit těchto politických sporů. Opět na to upozorňují Wintr s Řepkovou, že to je vlastně zatažení ÚS do politických vztahů a sporů. A může dojít ke snaze přeformátovat vztahy, které existují přes 30 let mezi prezidentem republiky, vládou a ministerstvy v rámci výkonné moci. A uvidíme nakolik bude Ústavní soud na některé argumenty v návrhu prezidenta reagovat. Ale pokud je vyslyšel, tak by to popřelo nejen článek 63 Ústavy, ale vlastně celý smysl uspořádání ústavních orgánů. Posílilo by to jednostranně prezidenta republiky, v rozporu s tím, co je záměrem ústavodárce a posílilo by to Ústavní soud. Protože ten v tomto předběžném opatření, ale i v některých rozhodnutích v minulosti, jde cestou, že se vlastně příliš neváže ústavní a zákonnou úpravou. Ale že postupuje takovými poloprávními až neprávními argumenty.

Měl byste příklady z minulosti?

Je to jednak příklad voleb, kdy tři roky odkládal rozhodnutí a rozhodl až v době volební kampaně o změně volebního zákona. A předtím příklad poslance Miloše Melčáka, kdy v rozporu s tím, že je vázán ústavním pořádkem, tak rozhodl, že ústavní zákon, který byl řádně přijat, schválen a vyhlášen, pro něj není závazný a že ho ruší. Přímo Ústavní soud nebo jeho komentáře v kauze Melčák vyzněly v tom smyslu: Teď jsme jako prorazili takovou důležitou bariéru, už nebudeme takhle omezení, jak jsme byli doposud, takhle to vlastně vyznělo. Je to trochu v tomto duchu.