V Dukovanech běží neobvyklá operace. Na několik týdnů jsou současně odstavené dva ze čtyř výrobních bloků jaderné elektrárny. Zatímco v Evropě právě extrémní ...
Zatímco jeden takzvaně pravicově populistický lídr se alespoň částečně vymanil ze svých právních problémů, druhý do nich z vlastní vůle skočil oběma nohama. Ve Francii odvolací soud sice potvrdil šéfce Národního shromáždění Marine Le Penové vinu za zpronevěry, ale de facto zrušil zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Le Penové tak nic nebrání v tom, usilovat o prezidentský úřad v roce 2027. Na druhé straně La Manche šéf Reform UK Nigel Farage ohlásil, že rezignuje na svůj mandát, jen aby vzápětí znovu kandidoval. Reaguje tak na vyšetřování parlamentního výboru ohledně údajného střetu zájmů. Tvrdí, že o jeho osudu nemá rozhodovat nějaká komise, ale jeho voliči. Dost možná tím své problémy jen znásobil.
V případě Le Penové jde o to, že strana využila peníze EU určené na provoz europoslaneckých kanceláří na domácí politické aktivity. Farage zase čelí obvinění, že nepřiznal dar od stranického sponzora v hodnotě pěti milionů liber. Zastánci Le Penové i Farage tvrdí, že obě vyšetřování jsou politicky motivovaná. Je pravda, že v případě Farage i lidé, kteří nejsou jeho fanoušky, tvrdí, že Výbor Dolní sněmovny pro etické standardy, který dohlíží na poslaneckou morálku, má dvojí metr. Například vyšetřování konzervativního premiéra Borise Johnsona vedlo ke krizi, která vyústila v jeho rezignaci. Zatímco když výbor vyšetřoval nynějšího labouristického předsedu vlády Keira Starmera, došel k názoru, že jeho provinění bylo pouze „malé“ a „nezamýšlené“.
Výbor pro etické standardy, ve kterém zasedají i nezávislí úředníci, má moc spustit proces vedoucí k vyloučení poslance ze sněmovny. Pokud doporučí jako trest suspendaci v parlamentu na deset dnů a delší, mohou voliči v okrsku dotyčného poslance předložit petici požadující jeho odvolání. Když ji podepíše alespoň 10 procent voličů v okrsku, musí proběhnout nové volby. Výbor tak teoreticky může působit jako účinný prostředek byrokratického nátlaku.
Farageovo rozhodnutí vyvolat předčasné volby nyní není dáno jen snahou obhájit se před voliči. Jeho strana Reform UK také v posledních měsících přestala stoupat v průzkumech a začal se šířit názor, že počáteční drive se vyčerpal. Farage tak cítil, že potřebuje nějaký velký politický kousek, aby k sobě znovu přitáhl pozornost.
Jenže tato strategie se mu vrátila jako bumerang. Ostatní strany oznámily, že se nebudou účastnit voleb, které považují za prostý marketingový tah. Bez relevantních protikandidátů je pro Farage dost těžké prezentovat volební vítězství jako posílený mandát od voličů. Tím ale jeho problémy nekončí.
Kandidaturu oznámil satirický kandidát Count Binface, což se dá přeložit jako hrabě Popelnicový ksicht. Předchůdcem hraběte byl lord Buckethead (lord Kbelíková hlava). Postava, která od roku 1987 kandidovala v několika prominentních kláních, většinou proti konzervativním premiérům. V roce 1987 proti Margaret Thatcherové, v roce 1992 proti Johnu Majorovi a v roce 2017 proti Therese Mayové. Představitelů lorda Bucketheada bylo několik a spory o copyright vyústily ve vytvoření hraběte Binface poté, co jeho představitel Jonathan Harvey tento spor prohrál. V roce 2019 proti Borisi Johnsonovi kandidovali jak lord Buckethead, tak Count Binface. Binface následně kandidoval v doplňovacích volbách po Johnsonově rezignaci v roce 2023, v letech 2021 a 2024 na londýnského starostu, proti Rishimu Sunakovi v roce 2024 a naposledy letos v doplňovacích volbách, díky kterým se do parlamentu vrátil manchesterský starosta Andy Burnham, s velkou pravděpodobností příští premiér.
Opakovaný vtip přestává být vtipem a mírné pobavení ohledně Binface se proměnilo v mírné znechucení nad jeho trapností. Pravičáci si navíc všimli nedůstojnosti a toho, že zesměšnění, že proti nim kandiduje Binface, musí snášet převážně konzervativci. Binface není satirou politiky jako celku, ale bere si na paškál převážně pravici.
Nyní se s ním musí potýkat Farage. Z jeho nové volby, jež měla být postavena na principech, se tak stala fraška. Dobře to vystihla ministryně financí Rachel Reevesová, která podle konvencí Farageovu rezignaci musí schválit. „Je to fraška a zoufalý pokus o odvedení pozornosti a obyvatelé Clactonu si zaslouží něco lepšího. Ale jestli chce strávit léto hádáním se s popelnicí, nebudu mu v tom bránit,“ napsala na sociální sítě.
Vzhledem k tomu, že Binface je nejprominentnější Farageův protikandidát, začalo se spekulovat, že by mohl posbírat hlasy opozice a zvítězit. To není příliš pravděpodobné. Ale v podstatě jakýkoliv dobrý výsledek hraběte bude pro Farage ponížením. Jediné, čeho docílil, je, že upoutal pozornost na své právní problémy. Těch se navíc nezbavil. Vyšetřování Výboru pro etické standardy sice bylo pozastaveno, ale jakmile se vrátí do parlamentu, může být obnoveno.
O Farageovi se mluvilo jako o budoucím premiérovi. Nástup Reform UK se zdál nezastavitelný. Pokud v parlamentních volbách neuspějí, začátek pádu možná půjde vysledovat k hraběti s popelnicí na hlavě.
00:07
