Odchod proroka zkázy

KOMENTÁŘ

Odchod proroka zkázy
Paul Ehrlich, který zemřel v pátek 13. března ve věku 93 let, zvládl svého času nasměrovat intelektuální scénu někam, odkud se nikdy úplně nevrátila. Foto: Wikimedia Commons - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Paul_Ehrlich_-_1974.jpg
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Mnohým mladším čtenářům už to jméno nic neřekne; jeho nositel se totiž časem tak vzdálil od současného dění, že bylo snadné zapomenout na to, že je vůbec naživu. Nicméně Paul Ehrlich, který zemřel v pátek 13. března ve věku 93 let, zvládl svého času nasměrovat intelektuální scénu někam, odkud se nikdy úplně nevrátila.

 

Ehrlich se dostal na výsluní svým bestsellerem Populační bomba, který roku 1968 vydal (očekávatelně) Sierra Club, ekologická organizace ze Spojených států. Ve své knize prorokoval neúměrné přemnožení lidstva, které nevyhnutelně skončí hladomorem, protože pro tolik lidí nebude možno vyprodukovat adekvátní množství potravin; už tehdejších 3,5 miliardy lidí přitom považoval za kritickou mez. Mezi jeho recepty na řešení situace patřily nucené sterilizace a nucené potraty plodů ženského pohlaví. Asi nemůžete být uznávaný intelektuál – zvlášť v jistých kruzích –, aniž byste se nedopustil nějaké formy genocidy aspoň na papíře.

Ehrlichova kniha už v době svého vydání neodpovídala tomu, co se dalo pozorovat, zejména pak ne v té potravinářské otázce, protože Zelená revoluce byla v plném běhu. Stejně ale měla nežádoucí efekt právě tam, kde nebyl potřeba: mezi tou částí mladých lidí, kteří čtou a přemýšlejí. To byla už v 60. letech ta kohorta populace, která měla dětí relativně nejmíň, a na kterou přitom Ehrlichovy hrůzné vize zapůsobily nejvíce. Je otázka, kolik lidí se nikdy nenarodilo jen proto, že jejich vzdělaným rodičům strašila v hlavě vize zpustošeného, hladovějícího světa. Asi to nebyl jediný faktor, ale nějaký marginální efekt to určitě mělo, a tehdejší Západ přitom představoval cca 20 % světové populace. Na míň než milion chybějících duší bych to v průběhu jedné generace neviděl.

Ačkoliv se Ehrlich dožil světa více než dvakrát početnějšího (a přitom dvakrát tlustšího), nikdy nepřiznal, že se mýlil. Dokonce přitvrdil a prohlašoval, že jeho kniha je až příliš optimistická. V tom poněkud připomínal různé jiné proroky, kteří dokázali vyvěštit hned několik soudných dnů, a nepřišli o ovečky ani počtvrté či popáté.

Paradoxně je jedno místo na planetě, kde se Ehrlichovy vize částečně zhmotnily, a sice subsaharská Afrika, zejména pak Sahel, kde porodnost dodnes zřetelně překonává nosnou kapacitu vyschlých, neklidných regionů. Jenže dnešním ctitelům Ehrlicha je žinantní na tuto výjimku ukázat prstem. Americká rasová kocovina se přenesla do zbytku světa a jejím důsledkem je extrémní neochota přiznat si, že černoši mohou dělat chyby stejně jako ostatní lidé. Správný moderní učenec vždy zdůrazní, že jsou obětmi kolonialismu, rasové diskriminace a vykořisťování a sami za nic nemohou. Tím pádem se Ehrlichova škola nemůže chlubit ani tímto „parciálním úspěchem“.

Tak jako tak, vstanou noví Ehrlichové. Jestli nám éra sociálních sítí něco ukázala zcela dokonale, tak to, že poptávka po „doomsayerech“ je nenasytitelná. Stačí se projít po stránkách a podcastech libovolného média, od protagonistů až po komentáře čtenářů, a sledovat, co se děje. Kdokoliv, kdo se odváží vyslovit něco pozitivního, je uvítán sprškou nadávek a posměchu.

Zato jedinci, kteří už pátým rokem věští třetí světovou válku, mají všude pozornosti dost.

×

Podobné články