Válka na Ukrajině je dnes konfliktem bezpilotních technologií. Drony stojí za většinou ztrát

Válka na Ukrajině, rozpoutaná ruskou invazí 24. února 2022, vstupuje do pátého roku a její charakter se zásadně proměnil. Z konfliktu, jemuž zpočátku dominovalo dělostřelectvo, se stala technologická válka bezpilotních prostředků. Podle ukrajinského ministra obrany Mychajla Fedorova dnes drony způsobují zhruba 80 procent všech ruských i ukrajinských ztrát.

Počet dronových útoků přitom dramaticky roste. Zatímco v roce 2022 Ukrajina zaznamenala asi 2 600 takových útoků, o rok později to bylo přibližně 4 700 a v roce 2024 už téměř 14 000. Loni jejich počet podle dostupných údajů dosáhl zhruba 55 000. Rekordní ruský útok přišel v září, kdy Moskva vyslala proti Ukrajině 810 útočných dronů a jejich atrap, které měly zahltit protivzdušnou obranu.

Zbraně dlouhého doletu, včetně bezpilotních letounů, mají podle mise OSN pro monitorování lidských práv na Ukrajině na svědomí také rostoucí podíl civilních obětí. V loňském roce tvořily 35 procent všech civilních ztrát, což je meziroční nárůst o 65 procent. Masové nasazení dronů zároveň výrazně ztížilo logistiku na frontě a rozšířilo zónu ohrožení pozemních jednotek až o 20 kilometrů za linii bojů.

Ukrajina i Rusko využívají drony nejen k průzkumu, ale i k přímým útokům. Levné kvadrokoptéry dokážou s vysokou přesností shazovat granáty, zatímco útočné FPV drony fungují jako řízené střely. Jsou vybaveny kamerami, které operátorům umožňují sledovat cíl v reálném čase a navádět zásah s velkou přesností. OSN však upozorňuje, že rostoucí počet obětí způsobených těmito prostředky vyvolává vážné otázky ohledně dodržování mezinárodního humanitárního práva.

Obě strany nasazují široké spektrum bezpilotních prostředků –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od malých, často improvizovaných FPV dronů a komerčních multikoptér Mavic až po stroje dlouhého doletu. Ukrajina používá například upravené sovětské průzkumné drony Tu-141 nebo moderní typy UJ-22 Airborne a Dovbuš T10. Rusko disponuje mimo jiné drony Mohadžír-6, útočnými stroji Geraň-2, což je ruské označení pro íránský Šáhed-136, či průzkumnými Orlany a útočnými Lancety.

Technologie se zároveň rychle vyvíjí. Původně byly drony ovládány rádiovým signálem, který však lze rušit. Stále větší roli proto hrají systémy využívající optická vlákna nebo satelitní internet Starlink, díky nimž je možné drony řídit v reálném čase i na velké vzdálenosti a útočit na pohyblivé cíle.

Masové rozšíření těchto zbraní nutí obě armády přehodnocovat i protivzdušnou obranu. Sestřelování levných dronů drahými raketami je ekonomicky nevýhodné, a proto vznikají specializované stíhací drony určené k ničení jiných bezpilotních prostředků. V praxi však vojáci často spoléhají i na palbu z ručních zbraní.

Výroba dronů dosahuje obrovských objemů. Ukrajina uvedla, že v roce 2024 vyrobila více než milion FPV dronů. Rusko tvrdí, že dokáže produkovat až 4000 kusů denně, tedy přibližně 1,46 milionu ročně. Obě země plánují produkci dále zvyšovat a letos chtějí vyrobit tři až čtyři miliony kusů.

Na pořizování dronů pro Ukrajinu se podílí i Česká republika. Projekt Nemesis, organizovaný spolkem Skupina D, vybral ve veřejné sbírce více než 263 milionů korun na nákup sofistikovaných bezpilotních prostředků. K zakladatelům spolku patří herec Ondřej Vetchý, bezpečnostní analytik Milan Mikulecký a podnikatel Jan Veverka.