Británie pod trojitým zámkem

KOMENTÁŘ

Británie pod trojitým zámkem
Při veškerém rasovém a ideologickém účtování, které teď ve Velké Británii probíhá, je celkem snadné zapomenout, že ne všechny problémy sladkého Albionu jsou progresivního původu. Jeden z nich, takzvaný penzijní triple-lock, je obzvlášť varovný, protože je k němu nakročeno i tam, kde „wokismus“ ještě úplně nepronikl, píše Melichar Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Při veškerém rasovém a ideologickém účtování, které teď ve Velké Británii probíhá, je celkem snadné zapomenout, že ne všechny problémy sladkého Albionu jsou progresivního původu. Jeden z nich, takzvaný penzijní triple-lock, je obzvlášť varovný, protože je k němu nakročeno i tam, kde „wokismus“ ještě úplně nepronikl.

 

Podstata britského trojitého zámku je v tom, že důchody v Británii se každý rok zvyšují nejméně o 2,5 procenta (první zámek), ale minimálně také o průměrný nárůst mezd (druhý zámek) a o inflaci (třetí zámek). Jde o zdaleka nejluxusnější pojistku reálných důchodů v západním světě, garantující britským seniorům udržení či nárůst kupní síly až do smrti.

Systém byl zaveden roku 2011 koaliční vládou konzervativců a liberálních demokratů, aby kompenzoval dřívější relativní úpadek britských důchodů. Nikdy se s ním nepočítalo natrvalo, jenže jednotkou dočasnosti je jeden furt. Britské hospodářství stagnuje, demografie se zhoršuje, tento druh závazku začíná být pro státní kasu neúnosný. Ale zároveň jde – logicky – o mimořádně oblíbenou politiku mezi důchodci samotnými, kterých neustále přibývá a kteří poctivě chodí k volbám. Tím pádem se z něj stala politická mina, na kterou si nikdo netroufne šlápnout, a každý doufá, že k explozi dojde až v rukách nějakého příštího premiéra. Právě teď, když všichni očekávají střídání nepopulárního premiéra Starmera za výrazně přátelštějšího Andyho Burnhama, je dobře vidět, jak moc se Burnham snaží vyhnout tomu, aby do systému „řízl“.

Tento druh podplácení voličů může asi zastavit jen státní bankrot nebo nucená správa státních financí ze strany Mezinárodního měnového fondu, pokud ovšem nějaký MMF bude ještě za patnáct či dvacet let existovat. Politicky existuje v nebezpečné trhlině dané psychologickým strachem ze ztráty: přijdete-li o něco, co jste dříve měli, trpíte daleko více, než pokud jste to vůbec neměli, a pomsty takto „okradených“ voličů se bojí každý racionální politik.

A mimochodem, všimněte si: jsou pod tím podepsáni konzervativci, nikoliv tradičně rozhazovační labouristé. Strana, která existuje už zhruba 300 let a nasbírala za tu dobu spoustu politických zkušeností. Samozřejmě mohli před těmi patnácti docela dobře vědět, jakého otesánka přivádějí na svět a jak těžké bude se jej zbavit.

Ona ta stará pravice jaksi mezitím přestala být pravicí. U nás i u nich. Skoro všechny důsledky pro současnou politickou scénu se z toho dají odvodit.

Marian Kechlibar je autorem série knih „Zapomenuté příběhy“. Všech osm dílů si lze objednat na e-shopu Kechlibar.net, a to i s možností osobního věnování od autora.

×

Podobné články