Jiné země se zadlužují rychleji, hájí vláda utrácení. Inspiruje se u „nejhorších žáků ve třídě“

Okolo vyjednávání o rozpočtu na příští rok panují zatím tajnosti, nicméně už teď se mluví o tom, že by deficit mohl být ještě vyšší než v letošním roce. Premiér Andrej Babiš i ministryně financí Alena Schillerová (oba ANO) opakovaně argumentují tím, že některé evropské státy se zadlužují mnohem rychleji. Typicky jde o Belgii či Francii, které mají dluh přes 100 % HDP, což ale podle expertů vede ke zhoršení ratingu i nesestavitelným rozpočtům. Naopak země jako Švédsko či Dánsko mají dluh okolo 30 procent, tedy výrazně méně než ČR, kde dosahuje 44,3 procenta. Podle ekonoma Národní rozpočtové rady se tak Česko inspiruje u „nejhorších žáků ze třídy“.

Vláda ve sněmovně tlačí úpravu pravidel pro tvorbu rozpočtu, která umožní vyšší výdaje, podle Národní rozpočtové rady prý v příštím roce i deficit 400 miliard. Babiš koncem dubna další navyšování výdajů hájil tím, že se jiné evropské země také zadlužují. „Víte, co dneska lídři Evropy říkají? Musíme se víc zadlužit. Víte, kolik je průměr zadlužení v Evropské unii? 87 % HDP. Kolik máme my? 44 %, tedy půlku. Co říká Macron a všichni? Máme malé zadlužení. Amerika má 120 %, musíme si půjčit,“ řekl tehdy Babiš novinářům. Žádnou konkrétní částku Babiš nesdělil, v minulosti ale připustil, že by deficit mohl být v příštím roce vyšší než letos.

Podobně se vyjádřila také ministryně Schillerová. „Pořád zůstaneme jednou z rozpočtově nejodpovědnějších zemí v EU. A nebudeme se stydět za deficit blízko třem procentům HDP, když řada zemí v EU má rozpočtové schodky daleko vyšší. Nespácháme ekonomické harakiri jenom proto, že předchozí vláda nastavila nereálná fiskální pravidla. Proto je měníme,“ uvedla Schillerová ve sněmovně při hájení úpravy rozpočtových pravidel.

Analytik Národní rozpočtové rady Daniel Bárta pro Echo24 řekl, že většina zemí od dluhového vrcholu v roce 2020 dokázala stabilizovat svoji dluhovou kvótu (dluh vůči HDP) nebo ji dokonce snižují. Česko je třetí zemí EU po Rumunsku a Finsku, které dluhová kvóta nejrychleji, a navíc setrvale narůstá.

„Vždy se v debatách o dluhu musí rozlišovat dvě úrovně pohledu: celková výše dluhu a změna dluhu za určité období, přičemž důležitější je druhý pohled. Důvodem nárůstu dluhové kvóty u nás není slabý růst HDP, ale silně deficitní hospodaření státního rozpočtu. Dluhová kvóta nám tak narůstá i při 2% reálném růstu HDP, nízké inflaci a nízké nezaměstnanosti. To by mělo být velmi varovné,“ uvedl Bárta.

Poukázal na to, že vyspělé Nizozemsko má dluh 44 % HDP jako ČR, Dánsko a Švédsko okolo 30 % HDP. „Tyto země investují a jsou odpovědné. Naopak Belgie nebo Francie mají dluh přes 100 % HDP, zhoršuje se jim rating, rostou úrokové náklady, rozpočty jsou nesestavitelné a země jsou politicky nestabilní. Ani tyto země nechtějí mít dluh takto vysoký, jen s ním zkrátka nedokážou nic dělat. Proč si bereme příklad z těch nejhorších žáků ve třídě, a nikoliv těch nejlepších? Nevím, nemám na to odpověď. Je to nepochopitelné,“ uvedl dále Bárta.

V roce 2025 mělo Česko saldo veřejných financí -2,1 % HDP, přičemž Portugalsko vytvořilo přebytek 0,7 % HDP, například Švédsko -1,3 % HDP, Nizozemsko -1,6 % HDP, Litva -1,8 % HDP a Estonsko -2,0 % HDP. „Nám podobné země, ať už rozlohou, populací, vyspělostí, nebo geografickou nutností dávat na obranu více jak 2 % HDP (což ironicky ČR zatím na rozdíl od svých kolegů v NATO neplní) dokážou odpovědně hospodařit a zajištovat pro své obyvatele služby, včetně těch, které vyžadují kapitálové výdaje,“ vysvětlil Bárta.

Podle něj nelze rozlišovat státní rozpočet na provozní a investiční část, jak se často ve veřejném prostoru argumentuje. „Za investice se v debatách často chybně považují tzv. kapitálové výdaje, kterým je například i to, když se na ministerstvu kupuje nové auto, pokud armáda kupuje letadlo nebo pokud se asfaltuje silnice. Mohl bych namítnout, že se jedná o typické provozní výdaje zajišťující chod a hlavní funkce státu. Na toto dělení bych tudíž nenaskakoval, neboť za investici lze označit úplně cokoliv,“ dodal Bárta.

Skořepa: Dluhy musí být férové k našim dětem

Předseda výboru pro rozpočtové prognózy, který je zřízen zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, jehož členy navrhuje NRR a schvaluje vláda, Michal Skořepa pro Echo24 řekl, že by nebylo dobré, kdyby se Česko propadlo mezi velké evropské dlužníky. „Za ještě důležitější ale pokládám další požadavek: aby deficity a z nich vznikající dluhy byly férové, to jest, aby dluhová zátěž, kterou posíláme našim dětem, vznikala jen jako odraz nových investic, samozřejmě kvalitních. Jedině díky novým investicím budou mít příští generace vyšší příjmy, takže budou schopny dnes vytvářené dluhy splácet. A na takové rozumné dluhy nám investoři rádi půjčí,“ uvedl Skořepa.

Česko podle něj sice nepatří k velkým dlužníkům, ale jeho dluh rok za rokem vzniká převážně neférově. „Tedy tak, že my coby dnešní generace vylepšujeme na účet dětí nikoliv blahobyt těchto dětí, nýbrž hlavně náš vlastní. A to je neférové a dlouhodobě neudržitelné. Deficit, pokud má být férový, by neměl být tvořen ničím jiným než novými neboli čistými investicemi. Většina letošních veřejných investičních výdajů padne jako každý rok na pouhou obnovu toho, co se během roku opotřebuje. Objem skutečně nových investic odhaduji na něco kolem stovky miliard korun neboli lehce přes procento HDP. To by byla férová výše deficitu. V dalších letech to můžou být vyšší částky v případě silnější státní investiční aktivity,“ poukazuje dále Skořepa.

„Pokud bychom tedy na dluh financovali jen to, u čeho je to férové, pak by se naše deficity k tříprocentnímu evropskému limitu ani zdaleka neblížily. Naše pozice v rámci EU z hlediska zadlužení by se nejspíš dál zlepšovala. V rámci Evropy má k této logice blízko například Švédsko. Tam je dokonce celospolečenská dohoda, že část investic bude prováděna na účet dnešní generace, tedy opačný přístup, než vidíme dlouhodobě v Česku. Švédové se tak snaží pomoct dalším generacím, které z pohledu klimatu, geopolitiky, demografie a podobně čeká nelehký život,“ řekl Skořepa.