Televize je jako pivo, sociální sítě jsou heroin

KOMENTÁŘ

Televize je jako pivo, sociální sítě jsou heroin
Kdysi platilo, že televizi potřebuje jen ten, kdo ji má – a měl ji skoro každý. Člověk, který ji neměl, se obešel bez ní, protože měl dost svých věcí, kterými se o volném čase zabýval sám, píše Jiří Peňás. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kdysi platilo, že televizi potřebuje jen ten, kdo ji má – a měl ji skoro každý. Člověk, který ji neměl, se obešel bez ní, protože měl dost svých věcí, kterými se ve volném čase zabýval sám. Četl si knížky, poslouchal hudbu z gramofonu, okopával zahrádku, bavil se s rodinou a přáteli. Když se člověk setkal s někým, kdo žil bez televize, hned ho zaujalo, jak má bohatý a pestrý život. Vzdělání a informace čerpal z jiných a lepších zdrojů, na zprávy z televize měl svůj názor. Asi to bylo všude po světě, u nás zjednodušoval situaci komunistický režim, který s televizí splynul. V demokracii to bylo trochu jiné, ale obecně platilo, že povaha televize je invazivní a je dobře si ji držet od těla. Jakmile ale přišla, společnost změnila a život bez ní už možný nebyl. Její sledování vytvořilo konsenzus, který nahradil jiné společné statky: náboženství, folklor, rukodělnou činnost a chození spát, když se má.

 

Časy televizní dominance skončily asi tak před čtvrtstoletím. Monopol televize na okupaci času většinového lidu převzal internet a nyní sociální sítě. Pro jejich uživatele platí to, co kdysi platilo pro televizní lid, který měl bednu puštěnou pořád a civěl na všechno. Sociální sítě do sebe vsály to, co by se kdysi dalo nazvat televizním lidem a kulturou. Je to sice jiný druh závislosti, ale zabírá zhruba tu stejnou emoční a inteligenční škálu, jakou kdysi masová konzumace dominantní televize. To má své následky, které pozorovatel a účastník vidí vždy, když do té sítě vstoupí. Objeví se v zóně agrese, podrážděnosti, zaujatosti jeden proti druhému. Televize klasické éry spíše otupovala, lehce oblbovala, jakžtakž bavila a trochu i vychovávala: a daly se tam vidět dobré filmy a věci, které jinde ne – a třeba přírodopisné dokumenty a pak sport. Její zvláštní hodnota ale spočívala v tom, že udržovala cosi jako společenskou dohodu a rovnováhu. Bylo to legální narkotikum a sedativum, dejme to mu asi jako pivo.

Výhoda televize byla taky v tom, že se do ní nedostal jen tak každý: a jakmile ano, začalo to s ní jít z kopce. Sociální sítě nemají naproti tomu zábrany a vpustí do sebe všechno. Je v nich mnohem více vzruchu, podnětů a virválu. Způsobují rauš a záchvaty, závislost na nich je nevratná. Zatímco sledování televize vzruchy spíše utlumuje, účast na sítích spíše rozrušuje, jsou taková afrodiziaka bez sexu. Na jejich vzrušení televizní sedativum stačit nemůže, a stane-li se sama součástí obchodu s narkotiky, je to její konec.

Tohle můžeme sledovat za našich časů. Pomalé mizení televize jako obecně sdíleného média je sice asi nevyhnutelné, následkem je ale vyklizení prostoru, do kterého se dostává chaos, nevraživost a rozruch, společnost se rozdrobuje, atomizuje a vlčí.

Argument konzervativního obhájce existence televize, především té veřejnoprávní, není proto ani tak to, že jde o nějakou výspu demokracie a že tam pracují její hlídací psi. Ale to, že s ní mizí významný prostředek pro hledání společenského porozumění, pochopení a smíru. Když použijeme tu metaforu s pivem: možnosti sejít se u jednoho hospodského stolu. Je skutečně zřejmé, že kritikům současná podoba Česká televize v mnoha ohledech nesedí. Dokonce si lze představit i docela oprávněné důvody proč: je zřejmé, že v redakci publicistiky bude asi jen málo voličů stran, které jsou dnes u vlády. A navíc je to na nich znát. Jsou to však důvody nižšího řádu než ty, kvůli nimž je ČT a její veřejnoprávnost dobré bránit.

Česká televize je rozsáhlý a z pohledu normálního diváka, nikoli politického funkcionáře, slušně fungující organismus, který žije mnoha životy. A jenom malá část je politická, přitom tolik irituje její odpůrce. Ti však nejsou, jako v mnoha jiných případech, schopni odlišení, takže jejich averze ohrožuje veřejnoprávní televizi celou, včetně služby, která může být prospěšná i jim. Ale možná už jsou tak chyceni v síti, že jim není pomoci. Nepijí pivo, jedou v něčem mnohem tvrdším.

×

Podobné články