Slevy, které vás připraví o soukromí. Úřady jsou na věrnostní aplikace krátké, změna přijde letos

„Máte naši kartičku nebo aplikaci?“ Věta, kterou dnes lidé slýchají téměř v každé prodejně. Věrnostní programy obchodních řetězců měly být cestou k výhodnějšímu nákupu, ale poslední dobou budí už spíše jen nespokojenost. Mnozí Češi mají pocit, že kvůli nim vzniká v obchodech cenová nerovnost, že na slevy dosáhnou jen vybraní a že za zboží platí i svými osobními údaji. Prozatím k nezájmu většiny českých úřadů. V zahraničí přitom tenhle problém řeší.

Jak upozorňuje spotřebitelská organizace dTest, věrnostní programy vytvářejí v praxi „dvojí ceny“ – pro držitele věrnostní karty a pro ostatní. „Spotřebitelé za výhodnější ceny platí svými osobními údaji a soukromím,“ upozorňuje ředitelka dTestu Eduarda Hekšová.

Zákaznická karta nebo aplikace totiž umožňuje prodejci sledovat celou historii nákupů – co zákazník kupuje, kdy, kde, za kolik, a dokonce lze odvodit i velikost domácnosti, zda má děti nebo domácí mazlíčky. „Tyto údaje jsou pro obchodníky velmi cenné. Mohou je využívat k cílené reklamě, optimalizaci zásob nebo je dokonce prodávat dál,“ varuje Hekšová.

Téměř nepostihnutelné chování

Zatímco frustrace zákazníků roste, většina úřadů má svázané ruce. Antimonopolní úřad podle svého vyjádření může zakročit pouze v případě, že by některý z řetězců zneužíval dominantní postavení. „Takový subjekt ale v oblasti maloobchodu v Česku podle našich informací neexistuje,“ uvedl pro Echo24 mluvčí ÚOHS Martin Švanda. Dodal, že úřad nezaznamenal ani žádné známky zakázané spolupráce mezi řetězci.

Česká obchodní inspekce, která má chránit spotřebitele, také nepovažuje věrnostní karty za oblast, do níž by mohla zasahovat. Jediným úřadem, který se věrnostními programy letos systematicky zabývá, je Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten letos plánuje prověřit, zda řetězce získávají osobní údaje legálně a se souhlasem, který odpovídá požadavkům GDPR. „Souhlas musí být udělen svobodně, jednoznačně a na základě srozumitelných informací,“ připomíná úřad ve svém plánu na rok 2025. Podle mluvčího Milana Řepky však zatím nebyla kontrolní akce zahájena.

Anticena za slídění

Na rizika věrnostních programů upozorňuje i organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která uděluje anticenu Velkého bratra. Vloni ji v kategorii firemního slídila získali hromadně velcí hráči jako Albert, Billa, Coop, Globus, Kaufland, Lidl, Norma, Penny a Tesco. Důvodem je podle IuRe nátlak na zákazníky, aby používali slevové aplikace, a s tím spojený rozsáhlý sběr dat. „Řetězce své zákazníky k používání aplikací v různé míře tlačí,“ uvedla organizace. Zatímco totiž některé řetězce nabízí zlevněné zboží i mimo své věrnostní programy, Tesco například slevy často podmiňuje členstvím v systému Clubcard. Bez něj je zboří mnohdy nesmyslně drahé.

Zástupci obchodníků se ale hájí. „Zákazníci se mohou sami rozhodnout, zda a jak budou aplikace používat,“ uvedl před časem prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Dodal, že věrnostní programy jsou běžnou praxí i v zahraničí a že chrání osobní údaje v souladu se zákonem.

Jak to řeší jinde? Británie jde příkladem

Na rozdíl od Česka se některé západní země rozhodly věrnostní programy důkladně prošetřit. Britský úřad pro hospodářskou soutěž CMA podle serveru The Independent analyzoval 50 tisíc věrnostně zlevněných produktů a zjistil, že ve většině případů opravdu nabízejí úsporu – až 25 procent. Zároveň ale varoval, že základní ceny mohou být předem zvýšeny, aby sleva působila atraktivněji. A upozornil, že lidé bez chytrých telefonů nebo mladší 18 let mají k těmto slevám ztížený přístup.

„Zákazníci nám říkali, že věrnostním cenám nevěří, proto jsme provedli hloubkovou analýzu. Ukázalo se, že většina slev byla reálná, ale přesto není věrnostní cena vždy nejvýhodnější,“ uvedl šéf ochrany spotřebitelů George Lusty. Spotřebitelská organizace Which? navzdory těmto závěrům trvá na tom, že věrnostní ceny jsou často zavádějící a že miliony lidí jsou z těchto systémů vyloučeny.

Co může zákazník dělat?

Spotřebitelé se v případě pochybností mohou obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů, který zveřejnil návod, jak podat stížnost. Lidé mají zároveň právo požadovat informace o svých datech, žádat jejich opravu či výmaz. Pokud zjistí, že jejich údaje byly zpracovány bez souhlasu, mohou žádat nápravu a případně i odškodnění. „Zákazník má plné právo požadovat, aby byl vymazán z databáze, a obchodník to musí respektovat, pokud k dalšímu zpracování nemá zákonný důvod,“ připomíná Hekšová z dTestu.