Brněnský Štetl Fest začíná u zmizelé synagogy
FESTIVAL
Na rohu Přízovy a Spálené v Brně je dnes prázdný plácek, kolem auta, tramvaje. Tady od roku 1855 stála Velká synagoga. Nacisté ji vypálili v noci ze 17. na 18. března 1939. O pár let později zmizeli i lidé, kteří do ní chodili. Letošní festival ŠTETL FEST se pokusí na pár dnů vrátit život tam, kde byl záměrně vymazán.
Prázdná místa mají tu vlastnost, že po čase vypadají, jako by prázdná byla vždycky. Město je rychle překryje, paměť zmizí. Vyrostou nové domy, změní se uliční čáry, lidé parkují a spěchají na šalinu. Absence se stane normou.
S tím počítá pátý ročník brněnského festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který začal dnes, 26. srpna. Letošní téma zní Návraty. Slovo, které je v kontextu středoevropských židovských dějin přinejmenším ošemetné. Co se vlastně může vrátit tam, odkud byli lidé vyhnáni, deportováni, kde jim sebrali domy a vypálili modlitebny?
Velkou synagogu nikdo znovu nepostaví. Její parcela se ale na několik dní znovu stane židovským místem. Slaví se tu šabat a havdala, hraje divadlo, studuje se a diskutuje. Na dva večery se do prostoru vrátí alespoň videoprojekcí její zmizelý obrys, Poesiomat připomene její příběh hlasy a hudbou. A ulice Spálená, jejíž poválečný název je sám o sobě černým humorem dějin, se na chvíli vrací ke svému původnímu jménu U Synagogy.
Podstatnější než symbolické přejmenování ulice je ale návrat lidí. Do Brna přijíždějí potomci rodin, které byly samozřejmou součástí města: Placzkové, Löw-Beerové, Fuhrmannové, Kohnové nebo Stiassni. Jména, která jsou dnes známá z vil, továren a archivů. Dějiny se ale lámou ve chvíli, kdy místo archivního spisu proti vám sedí člověk, který řekne „moje babička“. Najednou to nejsou „brněnští Židé“ jako abstraktní kapitola v učebnici, ale konkrétní dům, jídelní stůl, dopis.
A právě v té konkrétnosti je smysl. Brněnští Židé totiž nebyli původně „oběťmi holokaustu“. Byli rabíny a továrníky, fyziky, architekty, lékaři, obchodníky, umělci, ale i také úplně normálními nenápadnými lidmi. Německy i česky mluvící, zbožní i sekulární, konzervativní i pokrokoví. Někteří výjimeční, jiní docela obyčejní, někteří třeba i nesympatičtí, normální lidé.
Redukovat jejich příběh jen na pronásledování je druhá křivda. Nacisté je definovali jedinou kategorií. Bylo by paradoxní, kdyby je stejně zjednodušovala i dnešní, dobře míněná kultura paměti.
Letošní motto festivalu zní Důstojnost v rozmanitosti. Fráze, která by jinde skončila na plátěné tašce. Tady ale dává smysl. Rozmanitost není povinná ctnost z příručky pro neziskovky, ale historická zkušenost Brna. A neznamená, že se všichni musí shodnout. Jen to, že člověk nemusí být zredukován na jednu nálepku, aby měl ve městě své místo.
Což je poselství aktuálnější, než by si festival židovské kultury možná přál. Dnešek má znovu velkou zálibu v jasných identitách a rychlém třídění lidí podle toho, kam patří. Židovské dějiny jsou přitom nejlepší lekcí nedůvěry vůči každé společnosti, která má v škatulkách až příliš jasno.
Kompletní a aktuální program pátého ročníku mezinárodního multižánrového festivalu židovské kultury Štetl Fest 2026, který probíhá od 26. do 30. srpna 2026 v Brně a okolí (s úvodním dnem v Ivančicích a Alexovicích) a nese hlavní téma Návraty, najdete přímo na oficiálních stránkách v sekci Program Štetl Festu.